ThatBlog

Kdo jsem já? - povídka

Hi Dragon Lovers! Jelikož nevím co říct, asi jen, jdeme na to!

Světlo Slunce nad hlavou se mi zarývalo do očí. Dříve než jsem se rozkoukala, přišla další rána. V ústech jsem cítila železitou chuť krve.

Pak jsem se se šokem probudila. Prudce jsem dýchala, v krvi adrenalin, tep zrychlený. ,,To byl sen...'' povzdechla jsem si tiše. Zdál se mi už potřetí. Teď bylo něco kolem půlnoci, všichni spali, až na mě, samozřejmě.

Mimochodem, jmenuji se Zena, ale to nenní podstatné. Únava mě zas přemohla, a já usnula, doufajíc, že se mi ten sen nebude zdát znovu.

Zdál se mi. Nyní bylo šest hodin ráno, a já se s mrzutostí posdila na posteli. Ze snu jsem si pamatovala hlavně zoufalství, ale i odvahu. Rozhodla jsem se tím nezabívat, a sešla jsem dolů po schodech. Ráno jsem vždycky doma sama, už jsem si zvykla.

Po čaji a sendviči letěla moje taška na záda, já se oblékla,a vyrazila do školy.

Abyste pochopili, já společnost nemusím, vystačím si hravě s knihou, nebo počítačem. ,,Hele, bába jde!'' posmívali se mi spolužáci. Mám vlasy nabarvené na bílo, některé konečky do světle modra, ale ti primitivové si usmyslili mi na všechny pomůcky napsat: Jsem bába. Předtím mi říkali i ještěrka, protože mám zálibu v dracích.

Pak zas škola, normální. Po obědě v koutku jídelny mi začal vrtat v hlavě ten sen. Přemýšlela jsem nad tím i při cestě ze školy. Doma mě to napadlo: kouknout se na internet. Internetový snář však takový to sen nejspíš nikdy neslyšel, protože byl bezradný. Poté mi konečně docvaklo, že můžu zkusit taroty.

Okryla jsem si karty znamenající brzkou, a velkou změnu, nové zážitky, sebepoznání, zkrátka novinky.

Za asi půl hodiny dorazila z práce mamka, a za hodinku táta. Pak den zase plynul, plynul tak rychle, že než jsem se nadála, skončil. Ulehla jsem tedy do postele. Po luštění miniaturních písmenek v knize, což víc vyčerpávalo mé oči, než mozek, jsem se na to vykašlala, a radši šla spát.

,,Zeno... Zeno...'' Tyhle dvě slova mne vrátila do toho snu. ,,Nebraň se nám, chceme ti pomoci...'' do této chvíle jsem viděla jen temnotu.Pak, jako by se mé smysly zostřily, viděla jsem před sebou zlatého draka, kolem jsem slyšela šustit trávu, a bublat potůček. Cítila jsem byliny, ale víc než to jsem cítila zlatého draka.

,,Nechceme ošálit tvé smysly, proto bude náš rozhovor kratší...'' přikývla jsem zlatému drakovi na souhlas. ,,Nyní jsi v našem světě, nepatříš do světa lidského, povím ti, jak to bylo... Kdysi dávno se zrodilo další vejce, to je běžné, ale do tohoto bylo přidáno samotné světlo... Po válce s temnými draky jsme udělali neuvážené rozhodnutí, a tebe přepravili do lidského vesmíru, kde jsi se stala člověkem.... Ale něco ti zůstalo... To něco je...''

Zapípal budík, já se s obrovským zklamáním probudila. Už mi mohl říct, co mě dělá jinou! Ale přestávala jsem věřit, že se to děje náhodou, přestávala jsem věřit, že je to sen...

Ve škole zas normální, urážky, pomluvy, jako vždy... Ale já myslela jsen na ten sen.

Ve škole si všimli, že jsem mimo, a dali mi větší dávku urážek, když to nezabralo, stáhli se, a vymýšleli nový způsob jak mě otravovat.

Když jsem šla cestou domů, ze stromu přímo přede mě spadlo něco stříbřitého. Sehla jsem se, a uchopila teplý, stříbrný medajlon. Blížili se zas kluci z naší třídy, tak jsem medajlonek bezmyšlenkovitě sebrala, a utíkala.

Doma jsem si zalezla do pokoje, a začala zkoumat.

Uprostřed medajlonku byl zapuštěn modrý diamant. Kolem diamantu byl obtočen stříbrný drak s tmavě modrýma drahokamovýma očima. Nevypadalo to na odbytou práci. Insktinkt mi velel ho vyzkoušet. Tak jsem si ho nasadila...

Takže, myslím, že je to dost dlouhé, bude pokračování, a... ahoj.

+1

Příběhy a povídky

Autor: ThatGirl2006   |   Publikováno: 20.03.2018   |   Zobrazeno: 539x