ThatBlog

Kdo jsem já? 2 - povídka

Hi Dragon Lovers! Zas jsem tady s novým přívalem pravopisných chyb, jdeme na to!

Upadla jsem, to jediné vím. Vznášela jsem se uprostřed bílého prostoru, ani člověk, ani drak. Pak, jakoby se mé smysly očistily, cítila jsem se jinak, jinak než člověk. Bodavá bílá se přehoupla do tmavě modré, až do černé. Já se přestala vznášet, již jsem necítila ten klid. V dálce jsem viděla tmavou siluetu člověka. Byla tmavší, než tato černá. ,,Musíš si vybrat!'' slyšela jsem křik. Pravděpodobně pocházel od této siluety, jež se rychle blížila. To mě naplňovalo strachem. Až doběhl. Byl to mrtvolně bledý kluk s černými vlasy, a zlatýma očima. ,,Co jsi zač?'' zeptala jsem se ho vyplašeně. ,,Jsem ten... Ale to je jedno. Hlavní je, že jsi vyvolená, a já pro tebe přijdu...'' Jeho slova mne vyděsila. Ale on se usmál, nebyl to normální úsměv, spíš takové vycenění zubů od krve. To mi na odvaze zrovna nepřidalo...

S prudkým dechem jsem se probudila, v pokoji nebyla tma, tušila jsem, že je něco málo před večeří. Musela jsem tam ležet jen asi patnáct minut. Stříbrný medajlon byl horký, ale postupně chladl. ,,Říkal jsem, že přijdu...'' slyšela jsem mě známý hlas. ,,Kde jsi, chci tě vidět, schovka nám nepomůže...'' řekla jsem otráveně. Vylezl z rohu, kde byl stín, oblečen v černém triku s lebkou, a černých roztrhaných džínách. ,,Víš vůbec, kdo jsem?'' zeptal se mě. ,,Jo, vím, jsi upír...'' ,,Koukni se na své zápěstí...'' špitl. Já se podívala, a užasla. Na zápěstí jsem měla vytetované dračí oko a za ním vločku. Oko ve světle modré barvě, a vločku ve stříbrné. ,,Jak, jak se to tam dostalo?'' vykoktala jsem ze sebe. ,,Pojď..'' řekl jen. Když jsem se zatvářila pochybovačně, dodal: ,,Neboj, žádný úskok, nebo trik se nekoná. Nikdo by neublížil vyvolené...'' Tak jsem mu podala ruku.

Zatočila se mi hlava. Pak mi řekl: ,,Musím to udělat... Uvolni se...'' zněl nervózně. Já jsem nevnímala. Poté jsem ucítila jen ostrou, pulzující bolest. Přidržel mne, abych nespadla. Po tomto procesu mě jemně vzal do náručí. Pak jsem už cítila jen šumění větru, kolem mích uší. Prudce jsem otevřela oči. Koukla jsem se na své lidské zápěstí. Ležela jsem v bílém, vzdušném pokoji na posteli s nadýchanou přikrývkou, zdající se být mrakem. Na sobě jsem měla jakési bílé roucho, také vzdušné a jemné. Pohnula jsem se, ruce si položila na záda, a v tom... Šok! Na zádech se mi rýsovala malá opeřená křídla. Byl to tak zvláštní pocit. Ještě chvíli jsem hmatem zkoumala má nová křídla, pak jsem vstala, a koukla se do zrdcadla zavěšeného na stěně.Moje kůže byla bílá, všude kromě obličeje šupinatá. Ale byly to takové malé šupinky. Prohlížela jsem se, a divila se snad ještě víc. Stále jsem ale pociťovala ten klid, prosicující vše. Zvědavě jsem otevřela dveře velké, bílé skříně, bylo tam pouze stříbřité brnění, a papírek se vzkazem: vyber si jedno z těchto oblečení, stejně ale doufám, že upřednostníš to, co máš na sobě. Pokud tě začne nudit zkoumat pokoj, jdi po chodbě až do zlaté místnosti, čekám tam. Ještě chvili jsem se toulala vcelku velkým pokojem, ale zvědavost mi nedala spát. Vydala jsem se tedy do zlaté místnosti.

V tomto pokoji na mne čekal zlatý drak, můj známý upír, ohnivý drak, vodní drak, drak větru, země, a temnoty. Avšak drak světla zde nebyl. ,,Vítej.'' řekl zlatý drak. Upír přikýv, a ostatní draci sklonili hlavy. Ve středu místnosti, vedle zlatého draka, stál pilíř, a na něm krystaly. Jeden modrý, druhý červený, třetí šedý, čtvrtý zelený. Pak jeden černý, zlatý, ale žádný bílý. ,,Máš v sobě světlo... A my potřebujeme rovnováhu.''

Tak, to by bylo pokračování, doufám, že se líbilo, a... ahoj.

+1

Příběhy a povídky

Autor: ThatGirl2006   |   Publikováno: 21.03.2018   |   Zobrazeno: 601x