ThatBlog

Kdo jsem já? 4 - povídka

Hi Dragon Lovers! Dneska jsem se p dlohé době dokopala k napsání dalšího dílu mé hlavní (a jediné XD) povídky na pokračování. Jdeme na to!

Šlapala jsem kamennou chodbou po boku Lucy. ,,V pokoji si promluvíme, chci ti něco říct.'' bylo to jediné, co jsem z ní vypáčila. Ještě jsem si vynutila, abych se před příchodem převlékla do mého obvykého roucha. Nataly se mi sice chvilku posmívala, že vypadám jak zamotaná do prostěradla, ale Lucy se postavila za mě. Když jsem již převléknutá vyšla z pokoje, Lucy na mě čekala. Byla oblečená v úzkých, splívavých modrých šatech. Odstíny modré tvořily vlnky. ,,Vypadáš pěkně.'' zamumlala jsem. Odešly jsme tedy k Lucy. V jejím pokoji to bylo zajímavé. Zatímco já vlastnila velké okno s váhledem na krajinu, ona měla v pokoji malý vodopád, který tvořil říčku rychle protékající kolem postele. Postel byla s modrým, těžkým přehozem. Sedly jsme si na ni a Lucy začala: ,,Od té doby, co jsem zde jsem na sobě začala pozorovat určité schopnosti. Jako třeba šestý smysl a vidění do duše.'' trochu se na mě pousmála, ale já svěsila hlavu. Kromě ovládání vzduchu jsem neměla jinou schopnost. Křídla, která mi rostla na zádech jsem neuměla využít. Lucy pokračovala: ,,Zeno, vidím každou tvou emoci jako barvu. Slyším šelestění když je někdo šťastný a mručení, když je naštvaný. Je to zvláštní.'' Na to jsem neměla. Vyrazila jsem z pokoje. Zastavila jsem se před jedinými dveřmi, vedoucími do jediné místnosti. Svalila jsem se na vzdušnou postel a stále jsem se divila. Náhle kdosi zaklepal. Přede dveřmi stál Shadow. ,,Nechceš se naučit létat?'' zeptal se, a já věděla, že přijmu.

Z plachtění na modré obloze nás vyrušila Nataly: ,,Hele, nechci rušit hrdličky, ale máme problém.'' sotva pronesla poslední slovo, zbledla. Okamžitě jsme přistáli a bězěli pro ostatní. Lucy byla vyděšená, Meg přišla o svůj obvyklý klid, Nataly se chovala jak uzlíček nervů, ale já se cítila klidná. Poslala jsem Nataly do zbrojnice, Lucy pro brnění, a s Meg po boku jsme čekali. Brzy se obě dívky vrátily. Všechny oblečené a ozbrojené jinak. Já jsem si vzala slabé, lehké a ohebné bílé brnění, k tomu jeden kratší, nabroušený mečík. Lucy se vyzbrojila pouze náprsním krunýřem a trouzubcem. Nataly si vybrala těžké zlaté brněný a meč, a Meg, ozbrojena dvěma kopíma, a oděna v brnění z kůry. Všechny jsme budily strach, a všechny jsme byly připraveny. Za námi a vedle nás nervózně přešlapoval dav obrněných draků. Nataly se nervózně zasmála. Nejspíš něvěřila tomu, že vyhrajeme. Bitvu odstartoval jediný temný drak, prorážející bránu svou hlavou. V pár vteřinách byl mrtvý. Tak jssme tedy společnými silami otevřeli bránu a vyběhli na nádvoří. Na obloze se hemžilo tolik temných draků, že jste si mohli den splést s nocí. Bitva se táhla dlouho přez půlnoc a na oboustranách došlo k obrovským strátám. Najednou se všichni temní draci otočili k nebi, zařvali a vzlétli. Zanechali nás na nádvoří zraněné a pokořené. Od neskutečné hanby nebylo úniku.Rychle jsem se zvedla a přinutila Nataly, Lucy a Meg běžet za mnou. Začala jsem si dělat starost o zlatého draka, neúastnícího se bitvy. Ve zlaté místnosti jsme našli obrovskou spoušť. Vážně zraněný zlatý drak ležel na zemi. Na pilíři chyběl krystal temnoty Lucy se sklonila ke zlatému drakovi. Sotva slyšitelně něco šeptal. Lucy si slova nechala pro sebe. Jediné co řekla bylo: ,,Nemá naději. Zemře společně s rovnováhou...'' Tehdy se naštvala Nataly: ,,Kdybys sem nepřišla, nestalo by se to! To tebe chce stínový drak!'' mířila nabroušenou větu. Tehdy jsem se naštvala také. Beze slova jsem sebrala drahokam světla a drahokam vzduchu a zmizela jsem. Meg za mnou koukala a pak cosi zamumlala ostatním. Lucy se rozběhla za mnou. Já ji jediným naštvaným pohledem zastavila. Tak tahkle dopadla ta naše slavná rovnováha! pomyslela jsem si ponuře. Sotva jsem již bez drahokamů přišla na balkon, vzlétla jsem. Chvilku jsem bezstarostně kroužila po nebi, ale když jsem chtěla odletět zastavil mě hlas: ,,Tohle nesmíš udělat... Jsi základ... Musíš se učit...'' To mě přimělo se zamyslet. Opět jsem přistála na balkon a rozeběhla se za ostatními. ,,Už to mám!'' křičela jsem již z dálky.

Tak, to je zatím vše. Tenhle článek jsem psala dva dny (pokud se hodina denně může pokládat za práci XD) a... ahoj.

+1

Příběhy a povídky

Autor: ThatGirl2006   |   Publikováno: 05.04.2018   |   Zobrazeno: 497x