Útes jednorožců-Kapitola 4.

«Nejnovější články | ♥Stories and my World♥

Vytvořit blog | Nápověda

Maršmel!

Nemohla jsem tomu uvěřit. Mám v sobě magii a brzy mě vezmou do školy. Ale co Emma, Elise a Agnes? To tady budou s tou Antoinettou? To nesmím dovolit!
Zadívám se na obraz. Jednorožec jako by mi říkal –Brzo budeš naše, tam ti bude líp. Musíš se ale se svou magií prát. Brzo bude mít velikou sílu a pokud ji nebudeš umět ovládat, zabije tě- Zdálo se mi to divné, ale do školy jsem se těšila. Ale budu muset zkusit něco magického. Třeba něco zvednout.
,,Dasty, můžu zvednout jednu granuli z tvé misky?´´ zeptala jsem se. Dasty pokýval hlavou a já jsem si vzala jednu granuli. Položila jsem si ji na koberec a soustředila se na ni. V hlavě jsem ji povzbuzovala a ona se začala vznášet. Bylo to jako sen a když jsem se soustředit přestala, granule spadla na zem. Zvedla jsem se a utíkala z pokoje.
,,Emmo, Emmo!´´ volala jsem celou cestu k Emmině pokoji.
,,Marčo, co zase chceš?´´ zeptala se mě Emma.
,,Víš o té magii, že jo? Tak jsem před chvilkou zkoušela nadzvednout očima granuli, a ona se vznášela ve vzduchu!´´
,,Nevěřím. Ukaž.´´ podala mi gumičku do vlasů. Položila jsem ji před sebe, zadívala se na ni, a ona se začala vznášet. Emma na to koukala z udivenýma očima, a když jsem nechala gumičku spadnout, tak se zeptala: ,,To je snad sen!´´
,,Ne, není! Je to skutečnost. Co kdybych něco udělala té Antoinettě?´´
ˇˇ
Ráno jsme všechny stály venku u brány. Agnes tam stála v růžových šatech s Miou v ruce, Elise měla nádherné levandulové šaty a na hlavě věneček z větviček který jsem jí dala k narozeninám. Emma měla bílé šaty po kolena a ve vlasech sedmikrásky. Okolo ní vesele skákala Kiki. A já jsem tam stála ve starém modrém svetru, starých jezdeckých kalhotách a zaprášených červených converskách. Vlasy jsem měla rozpuštěné neučesané. Dasty vedle mě poslušně seděl. Táta který stál před námi, si oblékl šedé sako s šedými kalhotami a černými botami. Na Emmu, Elise a Agnes se usmíval, na mě se zase díval s úšklebkem. Mě to nevadilo. Nebudu se strojit kvůli tomu, že přijede nějaká namyšlená ženská.
Před bránu přijelo bílé auto. Vypadalo velice draze. Řídil nějaký pán (nejspíš sluha). Vedle něj seděla mile vypadající paní. Sluha obešel auto, otevřel dveře a táta k nim vykročil. Podal Antoinettě ruku a ta vystoupila z auta. Koukla se na nás a u mě se zašklebila. Zatím došla k nám a začala si nás prohlížet zblízka. Když se vynadívala, táta začal žvanit.
,,Agnes, Emmo, Elise, Marianne, to je Antoinetta. Bude vaší novou maminkou.´´
Agnes se začala vyptávat: ,,Ty už nemáš rád maminku?´´
,,Ehm…no víte ono je to takové… ne už ji nemám rád.´´ odpověděl.
,,Nemám tě ráda!!!´´ zařvala Agnes, rozbrečela se a utekla.
,,Agnes, počkej!´´ zavolala Emma a rozeběhla se za ní. Elise se k ní přidala a já tam stála jako sloup.
,,Marianne, ehm… no, co to vystoupení?´´ zeptal se táta a usmál se.
,,To si strč někam, já týhle slečince nebudu něco ukazovat.´´ urazila jsem se. ,,Dasty, jdeme!´´ zavelela jsem a rozeběhla se s Dastym v patách do Agnesina pokoje. Antoinetta s tátou zatím kulili oči udivením.
ˇˇ
Agnes ležela na posteli a brečela. Emma a Elise u ní bezradně seděly a brečely také. Já jsem se k nim připojila.
Ležely jsme tak na posteli, když se ozvala Agnes: ,,Já se bojím!´´
,,Já taky, Agnes. Nevím co bude dál a co bude s Vámi.´´ odpověděla jsem jí.
,,Jak to myslíš, s Vámi?´´ zeptala se Elise.
,,Emmo, řekni to místo mě ty.´´ oznámila jsem.
,,No, včera jsme šly do salonku a táta říkal Ruth a Mary že Marianne má jednorožčí magii a co nevidět si ji jednorožci vezmou do školy magie.´´
,,Anne, je to pravda?´´ zeptala se Agnes.
,,Ano, je. Zmizím a vy tu budete samotné.´´klekla jsem si na koberec a rozbrečela jsem se. Agnes mě objala a Elise s Emmou se přidaly.
,,Mám Vás ráda, holky. Budete mi chybět.´´
Všechny jsme tam brečely jako hromádka neštěstí a v tom někdo zaklepal na dveře. ,,Dále.´´ řekla Emma potichu. Dveře se otevřely a v nich stál táta. Byl zamračený. Agnes začala couvat ke zdi. Bála se. Emma s Elise mě však pevně držely. Táta mě popadl za ruku a vlekl po koberci. Škubl se mnou a táhl mě chodbou k salonku.
,,Tam teď budeš bydlet. K jídlu dostaneš jen suchý chleba a vodu. Je ti to jasné?!´´ zařval na mě táta.
,,Tati, co to děláš?´´ zařvala Emma když viděla jak brečím bolestí. Neodpověděl jí.
,,Tady si buď!´´ zařval táta, hodil mě do salonku a zamkl.
ˇˇ
,,Jacku, nemůžeš ji tam takhle věznit! Já vím jaké to je, když si otec přivede domů jinou ženu. Otevři ty dveře a já ji odnesu nahoru.´´probudila mě ze spánku Antoinetta. Ležela jsem na tvrdé zemi a bolelo mě celé tělo.
Otevřely se dveře. Dělala jsem jako že spím. Stál v nich táta s Antoinettou. Zvedl mě z tvrdé země a odnesl mě do postele.
,,Promiň, Marianne, neměl jsem na tebe být takový. Musím tě ale ochránit. Nenechám si tě vzít do nějaká pitomé školy na Útes jednorožců. Ty tady zůstaneš. Budeš v bezpečí.´´ pohladil mě po vlasech a zavřel dveře.