♥Stories and my World♥

Útes jednorožců-Kapitola 7.

Maršmel!

Pokoj zazářil bílým světlem. Zavřela jsem oči a přitiskla k sobě Dastyho. Když už jsem se cítila v bezpečí, otevřela jsem oči. Uprostřed pokoje stál jednorožec s perleťovou srstí, bílou hřívou a ocasem, a třpytivým rohem který zářil stříbrným světlem. Udiveně jsem na něj koukala. On se koukal na mě.
,,Ahoj, Marianne.´´ pozdravil mě a sladce se usmál.
,,Dobrý večer, Liliene Juliusi.´´pozdravila jsem ho také a uklonila jsem se. Zasmál se a pobídl mě: ,,Pojď, už musíme jít.´´
Vykročil a pokynul mi že mám jít za ním. Vykročila jsem a Dasty také.Přistoupila jsem k jednorožci. Zazářil mu roh a já jsem zmizela. Letěla jsem barevným tunelem.

Au! Dopadla jsem na tvrdou zem. Vzhlédla jsem, a spatřila před sebou nádherný velký hrad. Byla to moje škola. Opatrně jsem se zvedla. Po příchodové cestičce majestátně kráčeli jednorožci. Driády, víly a nymfy si potichu štěbetali a spoustu jiných tvorů které jsem ani nepoznalas motali kolem. ,,Tak pojď.´´ zavelel jednorožec. Celou dobu stál za mnou.
Pomalu jsem šla za ním. Každý měl nádherné a upravené šaty, jen já byla ve svém obvyklém outfitu. Starém modrém svetru, béžových jezdeckých kalhotách ( nově s dírou na koleni) a špinavých červených (červená se tomu říkat nedalo) converskách. Dnes jsem měla mimořádně dva copy. Všichni na mě koukali a klaněli se jednorožci. Pocítil můj strach.
,,Marianne, neboj se. Ničeho se nesmíš bát. Tvůj strach je tvé velké nebezpečí. Musíš zachovat klid. Pokud budeš mít strach, tvá magie bude růst rychleji. Dokázala by tě zabít.´´ opakoval mi po sté.
Jakmile jsme vešli do budovy, všude bylo plno ruchu. Spousta žáků se zapisovala a kontrolovala se docházka. Jednorožec mě zavedl ke stolečku kde seděl podivuhodný trpaslík.
,,Ahoj Samsi,´´pozdravil ho, ,,vedu novou žákyni Marianne Gardeer.´´
,,Zdravím Liliene Juliusi. Jméno je v pořádku běžte dál.´´ odpověděl a vytvořil před námi dveře. Ty se pak samy otevřely a my vešli do velké síně.
Bylo tam patnáct lavic. V každé lavici byla jedna hromada sešitů, různých serepetiček a tužek. Ve třídě sedělo v kruhu na sametovém koberci čtrnáct dětí (jestli se tomu děti říkat dalo). Když jsme vešli, upřely na mně pohled. Styděla jsem se, ale Lilien Julius oznámil: ,,Natasho, vedu vám Marianne.´´Jedna víla z kruhu se zvedla a přitančila ke mně na svých měkoučkých nožičkách.
,,Vítej Marianne Gardeer! Já jsem Natasha Grace, tvoje třídní učitelka. Můžeš mi říkat Tasho.´´ oznámila sladkým hláskem a pohladila mně.
,,Děkuji za přivítání. Mě můžete říkat Marianne nebo Anne.´´ usmála jsem se na ni. Úsměv mi oplatila a posadila mě vedle jakési dryády.
,,Tak, jsme tu všichni. Bude nás tu patnáct. Takže máme tu tři dryády, dvě nymfy, dvě víly, čtyři jednorožce, dva lesní strážce a jednoho člověka. Pojďme se představit. Začnu třeba já.´´ postavila se a začala vyprávět: ,,Jmenuji se Natasha Grace. Jsem dobrá víla a každý rok mohu splnit jednomu tvorovi s magií tři dobré přání. Vyrůstala jsem v dýňové vesničce. Říkají mi Tasho.´´
Pak ukázala na tři dryády. Ty si stouply a postupně začaly vyprávět. První dryáda z okvětních lístků se jmenovala Květonka. Druhá dryáda z listů se jmenovala Victoria Maria. A třetí dryáda z vodních řas se představila jako Milla.
Když se posadily, pobídla Tasha dvě nymfy. Ty se lehounce zvedly. První nymfa byla odvážná a řekla o sobě snad všechno. Jediné co si pamatuji je, že se jmenovala Penelopa. Druhá byla velice uzavřená a řekla jen: ,,Jmenuji se Temple.´´ a zase si sedla.
Další na řadě byly čtyři jednorožci. Čtveřici tvořil upovídaný Jake, namyšlená Nika, zvědavý Miracle a protivná Rezie.
Lesní strážci byla dvojčata. Jmenovala se Patty a Matty.
,,A jako poslední se nám představí jedna holčička z lidského světa.´´ promluvila Tasha. Vůbec jsem nevěděla co říct. Přece jen jsem si stoupla a začala.
,,Já jsem Marianne. Je mi dvanáct. Mám tři sestry. Emmu a Elise kterým je čtrnáct a jsou dvojčata. A Agnes které je šest. Můj společník je pejsek Dasty. Doma máme také kočku Miu, želvu Sophii a králíka Kiki. Už nemám maminku, ale za to mám náhradní mámy. Ruth a Mary. Před několika dny se k nám přistěhovala Antoinetta, naše budoucí nevlastní matka.´´ představila jsem se. Všechny oči se na mně udiveně koukaly.
,,Děkujeme, Marianne. Teď se běžte proběhnout po škole a najděte si někoho kdo vám pomůže se se školou lépe seznámit.´´
Všichni vyběhli, jen já jsem tam zůstala. ,,Ty běž také, Marianne!´´ zavolala Tasha. Zvedla jsem se a šla do chodby. Tam na mně čekal Lilien Julius.
,,Pojď za mnou.´´ oznámil a vydal se chodbou.

+3

Příběhy a povídky

Autor: arual   |   Publikováno: 27.01.2016   |   Zobrazeno: 631x