Vánoční edice- Voňavý perník

Maršmel!

Mám tu pro Vás další povídku (dnes jich vyjde několik)!

Už dlouho jsem se Vám neozývala s povídkami a příběhy, tak začneme s Voňavým perníkem!

Slyšela jsem je. Slyšela jsem, jak táta ztrácí dech. Slyšela jsem, jak telefonuje. Slyšela jsem, že smrt volá na moji matku. Ano. Moje matka má rakovinu. Teď před Vánoci. Umírá.

,,Musíme jet.´´zavolá táta.

,,A kam?´´ zeptám se, i když to vím. Táta mi neodpoví. Pomalu se obléknu a došourám se k našemu autu. Nasednu a čekám na tátu. Po pěti minutách přijde a řekne, že to nemá cenu tam jezdit. Máma už je mrtvá. Vystoupila jsem z auta a rozeběhla se. Oči se mi zalily slzami a koulely se po tváři jako hrách. Už nikdy ji neuvidím.

Uběhl týden po mámině smrti. Zítra budou Vánoce. Nemáme nic. Dárky, cukroví ani strom. Já to ale nevzdávám. Máma mě naučila perníčky. Ve spíži sice nic není, zaběhnu tedy do obchodu.

Válím těsto. Dám si s tím práci a dodržuji perníková pravidla. Teď už jen vykrojím tvary a pomalu vložím do trouby. Nevzdálím se od ní a sleduji, jak perníčky začínají zlátnout.

,,Tati...´´zavolám když nesu ještě teplé perníčky. Nikdo se neozývá. Avšak já vím, kde táta je. Leží na pohovce a kouká do vypnuté televize. ,,Jano, ty žiješ?´´ táta si myslí, že perníčky pekla právě máma. ,,Ne, tati, já jsem tvoje dcera.´´ odpovím mu a táta vzhlédne. Naseje vůni perníčků a poklepe na místo vedle sebe. Vezme si perníček a ochutná. ,,My to bez mámy zvládnem, neboj.´´pohladí mě táta.

A tak i obyčejné perníčky dokáží potěší.

Komentáře