Nikdy jsem tě ale neviděla... - 2. Část

Regina Zajícová

'Juj, děkuji... jsi moc hodná... :) '
Ani ne za dvě minuty přišla odpověď.
'Já? Já a hodná? XD Kdybys slyšela moje kámošky... tvrdí o mně, že jsem psychopat... :"D'
Zkontrolovala jsem si její profil, jestli na něm nenajdu něco podivného. Vlastně ani nevím proč, možná jsem se v duchu bála, že si právě píšu s nějakým úchylem.
Podle stylu psaní se dá poznat mnoho.
Zběžně jsem přelétla jedno z jejích čtyř děl. Jmenovalo se She is coming... a jak jsem se později dozvěděla, jednalo se o nadpřirozený příběh o dívce, kterou pronásleduje její temné dvojče, ovládá za ní její tělo a předstírá přátelství.
Její styl psaní byl velice netradiční, autorka měla talent na popsání děsivé situace, aby to zpočátku vyznělo ledabyle, obyčejně, ale v důsledku vyplynutí několika situací to šokovalo.
'To se ani tak nedivím, podle toho, co píšeš... :D Právě jsem si od tebe přečetla to o tom temném dvojčeti a je to... neuvěřitelně super... Máš vážně talent. Větší než já. Co se divím, ty tvoje příběhy jsou tisíckrát lepší, než ty moje slátaniny!'
Moje sestra by mě v této situaci napomenula, ať se tak nepodceňuji, jenže ve chvíli, kdy svůj spisovatelský um porovnám s tím od neznámé autorky, vážně nemám v sobě moc sebevědomí.
'Juj, to mě těší :3 Ale ne, zas tak dobrý to není... měla bys vidět moje úplně prvotní dílo, které jsem napsala ve svých třinácti... XD To je totiž naprostá hrůza! XD'
'A kolik je ti?' zeptala jsem se. 'Jak dlouho už píšeš?'
'16, bude mi brzy 17... :) čili píšu už skoro čtyři roky,' odepsala.
Uznale jsem hvízdla. To je o rok a něco starší než já a píše o minimálně dva roky déle. Není divu, že její vyjadřovací schopnosti jsou na jiném levelu.
'Mě je patnáct a za půl roku šestnáct... :D A píšu necelé dva roky...'
'Heč, jsem starší a zkušenější! :D XD'
Vyprskla jsem smíchy a kapičky od vody, kterou jsem zrovna pila, ozdobily obrazovku mého notebooku.
'No to nene... XD to vyznělo... jinak, než jsi to myslela XD'
'Úchyle! XD,' stálo v nové zprávě, dokázala jsem si jí celkem živě představit, jak se mi směje, 'Ale né, to tak mělo vyznít...'
Pousmála jsem se. Nepsala jsem si s ní ani třicet minut a už mi padla do oka. Byla to zřejmě sympatická holka.

Komentáře