Utopená - Horor - 22. část
22. část
Alex si připadal, jako kdyby měl za chvilku omdlít. Annie přece taky byla mrtvá a pak nějakým způsobem ožila... Ne, na to nyní nebude myslet. Zakázal si to.
Pak si něco vysloužilo jeho pozornost.
Nedaleko od něho rostl strom. Na jedné z jeho vyšších větví ve větru poletoval přivázaný bílý papírek. chlapec si domyslel, co to je.
Opatrně kráčel mezi jezírky, směrem k tomu stromu. Každou chvilku ho ovládl pocit, že zakopne, spadne do jednoho z jezer a skončí mezi mrtvolami. Naštěstí to bylo pouze v jeho hlavě.
Bez jakékoliv újmy nebo nehody došel až ke stromu.
Teď ho čekal těžší úkol. Vylézt po větvích na strom, k tomu papírku. Nebylo moc hezky, vítr vál silně a trochu poprchávalo. Kůra stromu vypadala mokře a kluzce. Alex se obával, aby nespadl a neskončil ve vodě. Utopený, jako Annie.
Po zádech mu přeběhl mráz.
Udělá to. Už jen z toho důvodu, aby mohl co nejrychleji odejít.
Rukama objal jednu nižší větev a vyšvihl se nahoru, na ní. Alex byl silný a v tělocviku patřil vždycky mezi ty lepší, proto mu šplhání nedělalo moc velké problémy. Stejně si dával velký pozor. Nechtěl uklouznout.
Asi po deseti minutách namáhavého šplhu se dostal až k papírku. Roztrhl provázek, nechal ho spadnou k zemi - bylo mu to jedno, teď měl horší problémy, než znečištění přírody - nově nabytou hádanku strčil do kapsy a sešplhal zase dolů.
Když konečně stál oběma nohama bezpečně na pevné zemi, vyndal papírek a přečetl si ho.