Slohovky :D

Utopená - Horor - 3. část

3. část

Alex hluboce přemýšlel. Přemýšlel o své přítelkyni, jasně, ale především o Annie. 
Barbara na hřbitově měla pravdu, tohle se jí nepodobalo. Ona by nikdy sebevraždu nespáchala. I když, lidé se mění... 
Přemítal o názoru Barbary, že to obyčejná sebevražda nebyla. Co když měla pravdu? Co když to doopravdy byla vražda, jenom podaná tak, aby vypadala jako sebevražda? Alex už o takových případech slyšel. Vrahové často byli velice inteligentní blázni, kteří měli talent na zakrývání stop. 
Znenadání mu zazvonil telefon. 
Alex se lekl. V této době se často lekal; věřil totiž na duchy, démony a zkrátka na vše, co souviselo s nadpřirozenem. Tudíž věřil, že by duch Annie mohl někde bloudit a obával se, že někde v blízkosti jejích přátel... 
Ne, zavrtěl hlavou. Takhle nesmím uvažovat. Jinak se z toho zblázním. 
Chlapec raději vzal hovor. Jeho pokoj, vlastně celý dům, kde bydlel se svojí matkou, by docela strašidelný a jakýkoliv zvuk či stín mohl vypadat strašidelně. Kámoši mu často povídali, že je strašpytel, jenže on na ně nedbal, přestože věděl, že tak nějak mají pravdu. 
"Haló?" řekl do mobilu. 
Na druhé straně volající neodpověděl. Ozývaly se jen nějaké divné zvuky, podobající se větru, či vzdechům. 
"Ehm, kdo volá?" zakoktal se nejistě. To musel být vtip. Pouze hloupý vtip. 
"Alexi..." zakřičel nějaký dívčí hlas. 
"Co?" Chlapec mobil málem upustil. Ten hlas moc dobře znal. Až moc dobře. 
"Alexi?" Hovor stále běžel, ale tentokrát se ze sluchátka ozval klučičí hlas, přesněji hlas jeho nejlepšího kamaráda Bena. 
"Promiň, něco bylo se signálem, nebo co," omluvil se. Alex se snažil zapomenout na začátek. 
"V pohodě." Polknul. Byl si téměř jistý, že slyšel před chvílí dívčí hlas ve větru. Byl si tím JISTÝ. On nebyl blázen, ani netrpěl žádnou psychickou poruchou. Jenomže si nedokázal vysvětlit, co to bylo. 
Ten dívčí hlas byl totiž hlas Annie. 

+8

Příběhy a povídky

Autor: Caliopeia   |   Publikováno: 20.02.2016   |   Zobrazeno: 725x