V pavučinách..4. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Šla jsem hliněnou chodbou, přede mnou bylo něco jako ''zeď'' z pavučin. Za pasem jsem měla něco jako kopí, nevim proč, nevim na co mi bylo. Rukama jsem pavučiny protrhla. Vlezla jsem dovnitř skrz ty pavučiny. Byla jsem uvnitř nějakého obrovského doupěte, uprostřed bylo obrovské ohniště, všude obrovské a dlouhé pavučiny. Kolem se válely kosti. Proboha kde to jsem?! Najednou jsem se ocitla na zemi s rozseklým rtem. Pak se na mě seběhlo obrovské hejno černých vdov! Všechny mě kousaly a já trpěla. Jeden by myslel, že je s ním konec, jedno kousnutí je poté velký otok, ale co když je těch kousnutí asi sto? To už by mělo člověka zabít. Každý by měl hned takové myšlenky, ale já se nechala mučit s chladnou hlavou. Nevim proč, ale nějak jsem věděla, že mě těch sto černých vdov nezabije. Ale přesto jsem trpěla. Pak jsem koutka oka zahlédla černovlasou ženu.

Probudila jsem se uprostřed noci úplně zpocená, zadýchaná. Sáhla jsem si na ret, byl nepoškozený. Rychle jsem vstala z gauče a běžela do koupelny. Měla jsem jenom spodní prádlo a triko s krátkým rukávem. Celá jsem se prohlížela pod silným světlem. Žádná zarudlá místa, žádný kousnutí. V umyvadle jsem pustila proud studený vody, opláchla jsem si obličej a trochu se napila. Rukama jsem se opřela o umyvadlo a dívala se na sebe do zrcadla, zhluboka jsem dýchala. Bylo mi skoro až špatně, celá jsem se klepala. To byla snad noční můra! Ne snad...určitě! Šmankote uklidni se ty arachnofobiku, byl to jenom sen! Pro někoho jenom sen, pro mě noční můra! Hrozná představa, že by se na mě seběhlo hejno černých vdov. No tak...zhluboka se nadechni!

Vyšla jsem z koupelny a měla namířeno zpátky ke gauči. V tý tmě jsem se hrozně lekla, u pohovky stála Annabellina máma. Fuj! Odplivla jsem si, ještě budu mít z toho opar.

,,Co se stalo?'' posadila se na gauč, já vedle ní. Dívala se na mě jako by něco tušila.

,,Měla jsem noční můru!'' ještě jsem byla trochu rozklepaná a tep jsem měla minimálně sto dvacet.

,,Co se ti zdálo?''

Zhluboka jsem se nadechla.

,,Byla jsem v nějakým doupěti, či co to bylo. Všude bylo plno kostí, obrovských pavučin, pak jsem se ocitla na zemi a seběhly se na mě černý vdovy. Úplně mě mučily, ale já jsem nějak věděla, že mi nic udělat nemůžou a klidně jsem ležela!''

Théna vytřeštila oči. Chytla mě za zápěstí.

,,A nic víc v tom snu nebylo?!'' z jejího výrazu jsem poznala, že je trochu vyděšená.

,,No..než jsem se probudila, koutkem oka jsem zahlédla černovlasou ženu.'' její modré oči mě přiváděly do klidu, už jsem se skoro vůbec neklepala.

Théna zaklela.

,,A vidělas jí úplně?!''

,,Ne, jenom po pas ale vypadala fakt děsivě. Ale obličej si přesně nevybavim.''

Théna si něco říkala pro sebe, bylo to nějakou jinou řečí, protože jsem jí vůbec nerozuměla. Pak se na mě podívala mnohem vážněji.

,,Sophio, kdyby se ti to zdálo znova, nebo víckrát, okamžitě mi to řekni. Neptej se proč. Budu doufat aby to byl omyl, abys to měla jenom z arachnofobie!''

,,A co?''

,,Neptej se. Buď mně nebo Annabelle dej vědět, kdyby se ti to zdálo znova, nebo něco podobného!'' jejího výrazu jsem se obávala.

,,Ale...''

,,Už nic neříkej. Potřebuješ se vyspat.''

Théna potom odešla a já jí poslechla. Znova jsem si lehla na gauč, doufajíc, že v klidu usnu.

E. J.

Pokračování...5. kapitola