Příběhy, články, recenze

Veronis, život italské vlkodlačice..29. kapitola

  Veronis seděla v koutě s hlavou opřenou o stěnu a mnula si zničené dlaně. V noci skoro vůbec nespala, a taky přišel její osudný den. V sobě měla smíšené pocity...smutek, nenávist, zklamání...prakticky vše, co by bylo v její situaci přijatelné a pochopitelné.

  Někdo koho nezná jí udal za něco v čem je nevinná, za záchranu jednoho zpropadeného života se jí nedostalo vděku, na plese jí měli jen za špínu z lesa a královna ji zklamala. Nikomu v životě neublížila, spíš se snažila pomáhat. Takhle dopadá příliš dobré srdce, alespoň ve většině případech. Nemyslela si, že by byla královna tak zbabělá a nesamostatná, ale po včerejší konverzaci změnila názor. Brala ji jako moudrou panovnici se svojí hlavou, očividně se hodně spletla. Královna patří mezi ty typické panovníky, kteří se nechali ovládat svými rádci a ministry. No jo, ona by jí podle nich spadla morálka, kdyby dala milost ''čarodějnici''. A Stefanie očividně nechtěla přijít o morálku...to by nechtěl nikdo, ale v některých případech musí hrdost stranou. Většinou pomáhá, ale někdy i škodí.

  Federico si určitě mne ruce radostí, že se konečně zbaví venkovský špíny a špinavého sirotka. Konečně dosáhl svého, a Veronis přemýšlela, jestli on není s Barbarou ''Eso lady'' spolčený. Z Eso lady se mohl zbláznit, a když se dozvěděl, že je to takováto svůdná Španělka, určitě se mu zapalovaly lýtka ještě víc. Veronis nechtěla, aby jí za tu záchranu nějak obskakoval jako ''Eso lady'', ale aby jí poděkoval a nějak jí trošičku pomohl nebo malinko odvděčil. A to, co předvedl na plese, to jí dorazilo ještě víc. Takovou nenávist k nikomu ještě necítila...i když trošku přemýšlela, že těch lidí bude víc...Federico, Barbara, a možná i matka + královna Stefanie. Federico je jen obyčejný zbabělec, Barbara je jen obyčejná děvka, matka je necitlivá potvora a královna je nesamostatný bezmozek. Určitě nastoupila na trůn jako hodně mladá a blbá, a ta blbost jí zůstala.

  Dlouho neviděla svoje přátelé z Verony, tolik jí chybí, včetně její chalupy v lese. Chybí jí malá Franceska, u který neví, jak na tom je. Jestli jí ten zbabělec vyhodil na ulici, nebo jí tam královna udržela. Když Veronis pomyslela na to, že už tyto lidi v životě neuvidí, rozbrečela se. Tohle není vůbec fér! Tenhle svět není fér, celý život není fér. Ne nadarmo platí toto rčení...''Život se zeptal smrti: Proč mě mají ostatní rádi a tebe ne? A smrt odpověděla: Protože já jsem krutá pravda a ty krásné klamstvo.'' nebo z části hádanky ''...jeho sestry se každý bojí, i když je milosrdnější než on sám...''. 

  Tohle Veronis uznala, že byl k ní život nespravedlivý. Matka se jí zřekla, nikomu se nezavděčí, a nakonec ji někdo falešně udá. Veronis se sklátila na seno a brečela tak dlouho dokud mohla. Stejně už neměla moc času, protože někdo odemykal celu....

  E. J.

Pokračování...30. kapitola

+5

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 13.11.2015   |   Zobrazeno: 653x