V pavučinách..Prolog

Klika cvakla, kov cinkal v klíčové dírce. Klíč zmizel hluboko ve školní tašce. Po špinavé dlážděné podlaze byly slyšet kroky. Bílé stěny (aspoň tak dřív vypadaly) byly flekaté a zaplísněné. Dřevěné ztrouchnivělé okenice byly prohnilé, prolezlé od červotočů a barva se odloupávala. Okna byla špinavá, flekatá. Majitel očividně na správu bytu kašlal. Dívčí kroky scházely z kamenných schodů. Vlnité světle hnědé vlasy vlály za dívkou při rychlé chůzi. Džínová bunda jí ladila s džínovými kalhoty. Přišla k hlavnímu vchodu. Dveře šly ztěžka otevřít. Kovová klika byla prorezlá a dveře vrzaly, až to trhalo uši a často se zabouchávaly.

Inu, jak to říct jednoduše...byla to barabizna! Barabizna s vysokým nájmem, to je asi jako kombinace vodíku a kyslíku. Ta spadne za chvíli i bez bomby. Tohle Sophii vrtalo hlavou už tři roky,

V domě žila jen se svou matkou. Moc peněz neměly, aby si sehnaly něco lepšího. Sophia v tom domě nechtěla žít ještě kvůli jedné věci...měla arachnofobii. A podle popisu té barabizny, nechybí málo, a za chvíli se tam zabydlí i tarantule. Nikdy se jí ''domů'' nechce. Tak se po škole toulá městem, chodí k nejlepší kamarádce Annabelle nebo občas do nějakého klubu. Věřte mi, nikdo by nechtěl žít v takové barabizně s arachnofobií. Na místě, kde je na každém rohu, na každém koutě pavouk.