V pavučinách..1. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

A to vám neříkám jen tak, je to fakt barabizna. Dlouho přemlouvám mámu, abychom odtamtud odešly, a šly do nějakého hotelu...ne! Moje máti je pěkně tvrdohlavá a všechno vidí moc růžově...já podle ní zase všechno moc černě. Protiklady se sice přitahují ale jedno se musí nechat...kombinace černé a růžové je fakt cool. Annabelle je EMO, takže o tom něco ví. Jak ona, tak i já jsme třídní lůzři s velkým L. A ke všemu je pondělí...nejhorší den v týdnu! Matka dělá dvě, někdy i tři brigády a přesčasy za sebou. Nechápu to, nechápu proč si nesežene normální práci. Dostávala tolik nabídek do kaváren, do hotelů na pokojskou, kde by měla i vlastní pokoj a jídlo zadarmo. Nabídka dobrá, že? Myslíte, že jí matka přijala? Ani náhodou! Když ji přede mnou odmítla, myslela jsem, že se neudržim a doslova jí jednu...no...ubalím, no! Podle ní ta nabídka byla moc lákavá a určitě měla nějaký háček. TAHLE NABÍDKA BYLA S HÁČKEM! Ta nabídka, kdy jsme přijaly bydlení v téhle barabizně! A ke všemu...s pavouky! Brrrr. Arachnofobie...jedním slovem? Hnus! Nechápu, kterej debil stvořil tyhle hnusný osminohý tvory! Jsou naprosto k ničemu, jenom chytaj hmyz (mouchy a jiné otravné tvory jim povoluju)...vidět tak živou tarantuli, asi se podělám. Mít tak drápy, vyskočila bych na strop a drápy se přišpendlila ke stropu, pak by ta tarantule byla na stropě, já bych se nevyhákla a ona by mě sežrala zaživa! Brrrrrrrr! Dneska si už musim s mámou promluvit! A jestli se neodstěhujeme, odstěhuju se já!

Škola, jeden velkej opruz! Ale jedno musim uznat...je mnohem čistější, než ta barabizna. A pavouci? V jednom, maximálně pěti rozích celé budovy jeden sekáč. Ten mi tak hrůzu nenahání, protože nekouše a taky se mu dají snadno trhat nožičky. A představa, že bych měla trhat nohy slíďákovi, mě doslova mrazí. Taky by si ti pavouci mohli holit nohy...no, i když, holit si všech osm...to bych asi nechtěla.

,,Na co myslíš?'' obrátila se na mě Annabelle.

,,Dneska k tobě nepůjdu, poprvé v životě půjdu rovnou domů.'' odpověděla jsem jí znechuceným tónem a pohledem.

,,A co tam?'' nedivím se jí, že je překvapená. Já jsme popravdě sama ze sebe taky.

,,Audience.''

,,S mámou?''

,,Jo.'' a s kým asi? Se správcem? S panem domácím? To bych se s ním zase poštěkala.

,,Téma...''

,,Furt to samý.''

,,To jí to ještě nepustilo?'' vyvalila na mě modrý kukadla. Bohužel...ne.

,,Jak vidíš...''

Annabelle mě upřímně litovala. Dřív v té barabizně bydlela taky, ale její rodiče mají víc rozumu (tedy, spíš její máma, je taková rozumná a pořád rozdává nějaká moudra a rady...taky má krásné silně modré oči, ty má asi Annabelle po ní) než moje máma. Mám jí ráda ale nesnáším její rozhodnutí.

Šla jsem po schodech, které taky byly rády, že drží. Mám špatnou náladu už od rána, doufám, že když vypadám trochu jako rockerka, že si každej na mě bude dávat pozor. Jéžiš! Správce! Honem, honem! Co nejdrsnější a nejvražednější pohled! No jasně, jak jinak...zašpiněné od omáčky původně bílé tílko, kostkované boxerky, plešatá hlava, pupek a lahváč v ruce. Slizoun!

,,Dobré odpoledne slečinko.'' bral si poštu (divim se, že sem ještě pošťáci chodí). Co na mě mluví?! Ale já mu to osolim!

,,Dobré bylo před třemi lety!'' a máš to!

Jen se na mě podíval. To se ani dneska nebude hádat? Škoda, napadají mě dobrý argumenty. Ale co, ať si kecne do proleželého gauče a sleduje fotbal s lahváčem.

Kurňa! Zase ty dveře nejdou otevřít! Mlátim do nich pěstmi, naneštěstí je správce náš soused.

,,Hele! Koukej se uklidnit!'' zvedl na mě hlas. Co si o sobě ten dědek myslí?! Kašlu na to! Položila jsem tašku na zem. odstoupila jsem metr od dveří a kopla do nich jako nějaká agentka FBI. A vida, otevřely se. Správce na mě koukal jak podebranej.

,,No co? Tyhle akce nejsou jenom v televizi.'' popadla jsem tašku, otočila se...Co dělá u vchodu Annabellina máma? Koukala se na mě svýma modrýma očima, jako by na mě něco pozorovala. Otočila jsem se zpátky ke dveřím a pak zase ke vchodu...už tam nebyla. Divný..asi se mi to jenom zdálo. Vešla jsem dovnitř.

E. J.

Pokračování...2. kapitola