Příběhy, články, recenze

V pavučinách..7. kapitola

  Stála jsem v doupěti, volala jsem jedno jediný jméno. Nic se nedělo, bylo ticho, jenom oheň praskal a plameny hučely. Překvapovalo mě, že nemám strach. Pak jsem jen na chvíli zaslechla drobné ďábelské chichotání. Pořád jsem dokola opakovala ''Vylez!'' a přitom jsem jednou rukou za zády držela kopí. Pak jsem několikrát zaslechla šeptání ''Jsem blízko!'' nebo ''Neunikneš mi!'' Znova jsem zopakovala to jedno slovo. Šeptání a chichotání ustálo, místo toho jsem slyšela tiché vrčení. Ve tmě, v jednom obrovském hliněném otvoru se rozzářily žluté oči. V té tmě bylo schované tělo. Pak na mě z ničeho nic, z té tmy vykoukla šedá ženská hlava s dlouhými černými vlasy a vycenila na mě špičaté zuby. Dalo by se říct, že na mě z té tmy jako by vybafla.

  Z toho šoku jsem se rychle probudila. Dýchala jsem ještě víc zrychleně a byla jsem ještě víc zpocená. Rychle jsem vstala a běžela do koupelny. Strčila jsem si hlavu pod proud studené vody. Ruce se mi klepaly, nohy se mi podlamovaly a tlak mi vylítl hrozně vysoko, měla jsem srdce skoro až v krku, žaludek jsem měla vzhůru nohama. Bylo mi hrozně. Když jsem se podívala do zrcadla byla jsem bledá jako stěna, rty se mi klepaly a oči jsem měla úplně vytřeštěné a motala se mi hlava. Kdybych se nedržela umyvadla, tak bych sebou flákla. Ten její ksicht byl fakt děsivej. Ty oči, ty zuby...no hrůza!

  Vyšla jsem z koupelny, byla jsem úplně mimo. Šla jsem ke gauči, opět mě Théna vylekala. Ale už mi nebylo tak zle. Asi na tom něco bude...šok se má léčit šokem. Sedla jsem na gauč, Théna seděla vedle mě.

,,Už zase?''

,,Jo,'' zhluboka jsem dýchala ,,Ale mnohonásobně horší.'' i když jsem si myslela, že nic horšího než černý vdovy bejt nemůže.

,,Stejná situace?''

,,Mnohem horší!'' už jsem se trochu uklidnila.

,,Co se tam dělo?''

,,Viděla jsem jí!''

,,Koho?!'' Théna vytřeštila oči.

,,Ženu.''

,,Úplnou?!'' trochu divná otázka.

  Divně jsem se na ní podívala. Asi myslela jestli jsem jí viděla úplně celou.

,,Jenom hlavu. Bylo to něco strašnýho!'' nevim proč ale začala jsem brečet, položila jsem hlavu na Thénino rameno. Théna mě hladila ve vlasech.

,,Jak vypadala?!'' Théna byla z toho očividně vyděšená.

,,Měla černý vlasy, šedej ksicht, zářivě žlutý oči a špičatý zuby! No hnus!''

,,A tělo jsi tedy neviděla?''

,,Maximálně ramena a hruď ale po tý se rozprostíraly vlasy.''

  Théna vrtěla hlavou. Pak na mě rychle upřela svůj pohled.

,,A neslyšela jsi něco?''

,,Ano. Zpočátku chichotání, pak jako by ke mně mluvila a nakonec vrčení.''

,,Co ti říkala?!''

,,Jéžiš, já už nevim...asi něco jako, že je blízko, že jí neuniknu a já nevim co ještě.''

  Théna zaklela.

,,No to už je jedno, teď si lehni a spi.''

  Naposledy mě pohladila ve vlasech, zvedla se a šla zase spát. Oproti tomuhle byl ten předchozí sen slabá káva. Tohle bylo něco strašnýho, ten pohled do toho obličeje. Ta tvář byla tak hrozná, že to ani nejde popsat. Hlavně mě  zaráží ta šedá pleť...no buď to dělal ten stín a ona byla jenom hodně bledá, nebo byla její pleť opravdu šedá! Upírka to rozhodně nebyla. Upíři jsou elegantní bytosti, ti by se nikdy neschovávali v nějakým hliněným doupěti plném pavučin a ještě ke všemu s pavoukama! Vypustila jsem tyhle myšlenky z hlavy a už jsem se pokoušela s chladnou hlavou usnout.

  Už mě ani nepřekvapoval Annabellin výraz, když jsem jí řekla co se mi zdálo. Už mě to fakt štve, něco mi tají, něco důležitého. Bojim se, že seto týká hlavně mě, ale copak mi něco řeknou? Každý mi něco řekne, ale tohle musí být něco hodně vážnýho, když to musí počkat. Taky od toho snu je Théna a Annabelle hodně nervózní. Jenže neví, že mě tím úplně děsí. 

    E. J.

Pokračování...8. kapitola 

+5

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 19.08.2015   |   Zobrazeno: 547x