Bez křídel..20. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Mefistofeles se na nás vrhl. S Gabrielou jsme mu uskočili. Gabriela se pořádně rozmáchla a sekla Mefistofela do nohy. Mefistofeles zařval a vrhl se na Gabrielu, jeho útoku na Gabrielu jsem zabránil mečem. Mefistofeles sebral obrovskej balvan, který ležel u cesty. Hodil ho po mně. Můj a Gabrielin meč rozštípnul balvan na několik kousků. Naše meče byly asi z nezničitelného kovu. Tohle jsem vážně nečekal, ani to, že mi dal Mefistofeles pěstí do obličeje a já se složil na zem. Pak mě vzal do pařátů a vynesl do vzduchu. Když to uviděla Gabriela, vytřeštila oči, já byl trochu omráčený.

,,Opovaž se mu něco udělat!!!'' zařvala na něj. Mefistofeles jí neodpověděl a prostě mě pustil. Když jsem byl asi tři metry nad zemí, Gabriela se rozběhla a sedla si přesně na to místo, kam jsem měl dopadnout. Místo na tvrdou zem, jsem dopadl na Gabrielu. Ježiš, to vypadalo docela divně, jak jsem na ní ležel. Rychle jsme vstali a popadli svoje meče. Mefistofeles z té výšky, odkud mě pustil, se na nás vrhl a pařátem na noze chytil Gabrielu za ruku. Vynesl ji do výšky.

,, Pozdravuj ostatní padlé anděly v pekle!''

,,Nebo ty pozdravuj ostatní démony v pekle!'' Mefistofeles si nevšiml, že vytáhl Gabrielu do vzduchu i s mečem. Gabriela se rozmáchla a mečem mu usekla pařát, kterým ji držel. Mefistofeles řval bolestí. No to je zajímavý...já usekl ruku Garielovi a ona usekla pařát na noze Mefistofelovi. Když Gabriela byla asi ve stejný výšce metrů nad zemí, vyběhl jsem a čekal až spadne. Spadla mi přímo do náruče. Krátce se na mě usmála. Mefistofeles se na nás vzteky vrhl, bylo to divný, když neměl od kotníku nohu. Pustil jsem Gabrielu, sebrali jsme meče a čekali jsme až bude blízko nás. Což se stalo, oba jsme se s Gabrielou rozmáchli a sekli Mefistofela přes celé tělo. Gabriela ho sekla do kožnatých křídel, měl je úplně rozcupované. Byl taky od ''nebeského kovu'' hodně spálený a rány mu okamžitě hnisaly a silně krvácely. Asi pekelným stvořením meče z ''nebeského kovu'' nesvědčí. Mefistofeles po seknutí prolítl mezi námi a by od nás asi dvacet metrů. Byl sklíčený, doslova trpěl. Ale mrtvý nebyl. S Gabrielou jsme byli úplně zpocení. Mefistofeles mohl sotva vstát. Není na to sice zrovna pravá chvíle, ale už jí to musim říct, dokud je Mefistofeles ještě v háji. Gabriela se na něj dívala a zrychleně dýchala. Popadl jsem ji za ramena a díval se jí přímo do očí.

,,Musim ti něco říct, chci abys to věděla než nás zabije..''

,,Mluv..''

,,Já...zamiloval jsem se do tebe.'' krucifix uklidni se. Přesněji, ať se uklidní moje srdce, to mi teď nejspíš asi vyskočí. Gabriela vytřeštila oči.

,,Sebastiane, myslíš že je na to ta pravá chvíle?''

,,Pravá nebo levá, to teď jedno...chtěl jsem abys to věděla, chtěl jsem ti to říct už dlouho...miluju tě.'' uf a je to venku. Tohle bylo asi těžší, než skákat ze čtvrtého patra. Gabriela se na mě usmála, její úsměv byl snad ještě krásnější, jako nikdy předtím.

,,Já myslím, že je to vzájemný.'' chytla mě za tvář.

,,Vážně?'' nechápu, proč vždycky vytřeštim oči, vypadám vždycky jak debil. Gabriela mi neodpověděla, jenom s úsměvem pokývla. Chytil jsem ji oběma rukama za pas, ona mi rukou sjela z tváře po krku, naklonili jsme se k sobě...naše rty se setkaly, přitiskl jsem jí ještě víc k sobě. Skrz černý mraky se prodíraly sluneční paprsky a ozařovaly nás, respektive nejvíc Gabrielu. Byla to úžasná chvíle a přál jsem si aby nikdy neskončila. Bohužel skončila. Mefistofeles se rychle vzpamatoval, vrhl se na mě a odhodil mě několik metrů dál od Gabriely. Držel v ruce můj meč.

,,Začnu tebou, abys pak nedělal problémy!'' rozmáchl se. Když měl ruku ve vzduchu, druhá ruka mu jí chytila a silně mačkala.

,,Mefistofele!!!'' zvedlo to na něj hlas. Mefistofeles pustil v bolestech meč a ruka mu pustila tu jeho. Mefistofeles se otočil a vytřeštil oči jak nejvíc mohl. A já se mu nedivil, protože jsem je měl vytřeštěný taky. Gabriela stála před náma...s křídly! Její křídla byly ještě větší než ty původní. Mefistofeles zíral jenom na Gabrielu. Já mezitím vstal, popadl meč, rozmáchl se a jedním seknutím připravil Mefistofela o hlavu. Na zem se sklátilo jeho mrtvé tělo. Místo mračen, byla čistá obloha a slunce, po těle s hlavou zůstal jenom šedý prach, který zmizel ve větru. Upustil jsem meč a šel ke Gabriele.

,,Jak se to....?''

,,Našli jste sílu.'' promluvil třetí hlas. Oba jsme se otočili.

,,Michaeli..'' vyslovila jeho jméno Gabriela a sklopila oči.

,,Ta síla, byla láska. Proto jsem ti o tom neřekl, chtěl jsem abys to poznala sama.''

,,Takže...'' zvedla hlavu.

,,Už se můžeš vrátit na oblohu, budeš nadále Sebastianovým strážným andělem.''

,,Ale...já...''

,,Nebo už nechceš zpátky?! Chceš být smrtelník? Dobře si to rozmysli, pak ani ty ani Sebastian nebudete vzájemnými strážnými anděli a budete muset odevzdat meče...dobře si to rozmysli. Už se nikdy nevrátíš na oblohu.''

Gabriela se na mě podívala, přišla ke mě, pohladila mě ve vlasech. Její oči byly plné slz.

,,Nemůžu tě nechat bez dozoru.'' to bylo to poslední co mi řekla.

Odešla k Michaelovi i s mečem. Pak oba zmizeli ve sluneční záři...

E. J.

Pokračování...Epilog