HryProDivky.cz
Povídka - S úderem kopyt: Šok
Ahoj lidi!
Mám tu pro vás třetí díl povídky. Jinak příští článek bude o starokladrubských koních. Tento týden jsem vůbec neměla čas blogovat, navíc mi tak trochu stávkuje notebook ... :( Ale o víkendu vám sem něco hodím ... snad. :) Ale teď už jdeme na to!
Kapitola 3. - Šok
Úterý – 10.30
Nemohla jsem věřit svým uším. Netušila jsem, že měl můj vzdálený bratranec Justin přítelkyni a už vůbec, že před rokem odjela. Zírala jsem na něj, neschopna se vyptávat na podrobnosti. Už tak to pro něj muselo být bolestné téma. Přesto jsem však promluvila.
„Jak se to tedy objevilo tady?“ řekla jsem a ukázala jsem na kopytní háček.
„Netuším, Claire,“ odpověděl. V očích se mu leskly slzy. „Ale mohli bychom to zjistit.“
To mě nadchlo. „Jak?“
„Když jsme spolu ještě chodili, přátelila se s Jamesem, klukem ze stájí ve Fort Pintě. Párkrát jsem na něj i žárlil, ale Michelle s ním nic neměla. James má cestovní agenturu. Třeba do Jarlaheimu a Jorvických stájí někdy zavítal a viděl se s ní. Třeba dokonce ten háček tady ztratil, když tu byl, nevím. Měli bychom se ho zeptat,“ navrhl Justin.
Přitakala jsem. „To určitě.“
„Takže se sejdeme u brány do Fort Pinta za hodinu a půl? Potřebuji si ještě něco zařídit,“ odpověděl Justin a věnoval mi prosebný pohled. Nepochybně potřeboval truchlit za svou ztracenou přítelkyni. Náš nález v něm vyvolával spoustu otázek.
Přestože jsem si přesně nepamatovala cestu do Fort Pinta, přikývla jsem. Zeptám se na cestu Tan, pokud ji najdu. Koneckonců jsem měla celou hodinu, než budu muset vyrazit. Rozloučila jsem se s Justinem a vydala se na průzkum Moorlandských stájí na vlastní pěst.
Opustila jsem kamennou jízdárnu a ocitla se na velkém nádvoří. Byl tu průjezd vedoucí k hlavním budovám. Tam jsem se vydala.
„Haló?“ špitla jsem v průjezdu. Byl obložený opracovanými kameny. Byla tu i ozvěna. Usmála jsem se. Prošla jsem dál na další menší nádvoří. Až na další bránu byla obklopená budovami.
„Hledáš něco?“ ozval se za mnou příjemný dívčí hlas. Otočila jsem se a uviděla jsem dívku ve sněhobílých rajtkách a fialové bundě Bobcats. Vedla za sebou pěkného bílého koně.
„Ehm …“ udělala jsem a bezradně se rozhlédla.
Neznámá si provlékla ruku otěžemi a druhou mi podala. „Já jsem Loretta. A ty musíš být ta nová, Claire, že? Byl z toho velký poprask. Třeba Julie se rozčilovala, že tu bude další Silverglade.“ Protočila oči.
„Ano, já jsem Claire,“ potvrdila jsem a stiskla jí ruku. „Ráda tě poznávám, Loretto.“
„No jo no,“ opáčila s úsměvem. „Jsem zkrátka nepostradatelná.“
Vyprskla jsem smíchy. „Vlastně jsem se tady chtěla trochu porozhlédnout. Asi za hodinu jedu s Justinem na vyjížďku, tak jsem chtěla vědět, jak to tady vypadá a tak.“
„Já ti to tady ukážu,“ nabídla se ochotně Loretta. „Jenom zavedu svou klisnu do stáje. Chceš jít se mnou? Představím ti koně a ukážu ti sedlovnu, šatnu, seník …“ vyjmenovávala s úsměvem.
„Vlastně, proč ne? Jak jinak bych se mohla stát správnou Moorlanďankou?“ odpověděla jsem.
„Správná Moorlanďanka budeš, až se staneš členkou Bobcats!“ řekla Loretta rozhodně. „Ale my nebereme k sobě jen tak každého, Claire. Budeš si muset počkat!“ Přestože mi Loretta přišla jako vtipná a zábavná dívka, teď mluvila zcela vážně.
Přikývla jsem. „Samozřejmě. Takže … jdeme?“ Loretta zatáhla za otěže a vydala jsem se s ní a její kobylkou do stáje.
Úterý – 12.00
Prohlídka s Lorettou byla bezvadná. Ukázala mi celé stáje i dílnu kováře Conrada, dům paní Holdsworthové, která nás obratně pozvala na koláč. Když uplynula naše hodinka a já se jí zmínila o problému s příjezdem do Fort Pinta, neváhala s nabídkou mě doprovodit. Nyní jsme tedy stály na autobusové zastávce s mým Herkulem a její Sweetcandy a čekaly jsme na příjezd Justina Moorlanda.
Loretta vypadala netrpělivě, i když měl Justin zpoždění jen pár minut. Bylo to zvláštní, ani ona se mi nezdála být nijak zvlášť dochvilná.
„Už je tady!“ řekla jsem. Na obzoru se vyloupl Justin v sedle mohutného shirského hřebce. Loretta nadšeně zatleskala a stiskla Sweetcandy patami. Zasmála jsem se.
Justin se k nám blížil tryskem. Když uviděl Lorettu, zpomalil a oba ke mně doklusali bok po boku. „Dorazila jsi!“ vyhrkl Justin s úsměvem od ucha k uchu.
„Když jsi mě tam tak negalantně nechal stát, musela jsem si najít někoho jiného. Loretta mi ukázala celé stáje i okolí. Myslím, že si budeme rozumět!“ vyslovila jsem nahlas své myšlenky a má nová kamarádka se rozzářila.
„Claire je super. Přemluvím Tan, abychom ji přijali do našeho clubu Bobcats!“ vyhrkla.
„Ne tak rychle,“ usadil ji Justin. „Mám nedobré zprávy od Ruth, takže s přijetím do jezdeckého klubu zatím počkej, Loretto. Claire možná nebude jezdit v Moorlandu.“
„Cože?“ zeptala jsem se zmateně.
„Teď ne, Claire. Řeknu ti to potom,“ zamračil se Justin. Vyměnily jsme si s Lorettou zmatené pohledy. „Volal jsem Jamesovi. Čeká na náš.“
„Můžu jít s vámi?“ zeptala se Loretta. Už už jsem ji chtěla vybídnout, aby se připojila, když mi Justin rázně skočil do řeči a zamítl to.
„Raději ne, Loretto. Nevíš, o co tady jde,“ řekl rozhodně. Pak se zhoupl ze sedla. Vzal Herkula za otěže a oba koně rychle odváděl k mostu do Fort Pinta. Nevěděla jsem, jestli se mám na něj obořit. K mému údivu však na nás Loretta nezačala křičet, jen se na Justina zamračila.
Na mě pak vesele zavolala. „Uvidíme se v Moorlandu, Claire!“ Pak jen otočila svou Sweetcandy a vyrazila zpět. V tom okamžiku jsem Justinovi vytrhla Herkulovy otěže z rukou.
„Co jsi myslel tím, že nebudu jezdit v Moorlandu?“ zeptala jsem se.
„Ruth se mi zmínila, že na čas odjede do svého sídla ve vinařství. Je tam proslulé jezdecké centrum i s halou a několika jízdárnami. Je vhodnější než Moorland a proto je možné, že tě tam pošlou s ní,“ odpověděl. „Ale teď to prosím nech být. Musíme se soustředit na náš úkol. A pojeď. James už čeká.“
Najednou jsem neměla vůbec náladu na řešení záhady s Thomasovou přítelkyní. Samozřejmě, že mi Michelle nebyla ukradená a ať se té dívce stalo cokoliv, moc ráda bych tomu přišla na kloub. Nyní jsem však byla vytočená zprávou o dalším stěhování. Jsem tu teprve jeden den a už mám zase jet někam jinam? To mě naštvalo.
Uvědomila jsem si, že na mě Justin stále čeká. Nakonec jsem přikývla. „Ach, jistě. James.“
„Jsi v pořádku, Claire?“ zeptal se Justin starostlivě.
„V tom nejlepším,“ zalhala jsem. „No, tak jedeme, ne? Chceš se přeci dozvědět něco víc o Michelle, že?“ poškádlila jsem ho. Justin trochu nepřítomně přikývl. A tak jsme tedy pobídli koně a vykročili k bráně do Fort Pinta.
Úterý – 12.30
Najít místního stableboye nám chvíli trvalo. Justina pak napadlo, že by mohl být v přístavu a také že ano. Našli jsme ho u stanice trajektu, jak se vášnivě dohadoval s nějakým postarším mužem.
„Ehm,“ udělal Justin. James se na nás naštvaně otočil.
„Jestli si taky chcete stěžovat na mé lodě, tak si dejte laskavě odchod! Jak vidíte, někdo už vás předběhl. A koneckonců, je to úplně zbytečné. Dopravní prostředky společnosti JTravelling jsou v naprostém pořádku!“ Teprve až domluvil si všiml, kdo před ním vlastně stojí.
„Justine! Er … omlouvám se. Ten týpek mě tolik vytočil …“ zamlouval to.
„To je v pořádku, Jamesi. Víme, jak jsi neuvěřitelně zaneprázdněn.“
„Provozování cestovní agentury musí být nepochybně velmi náročné. Jistě jste neobyčejně schopný manažer,“ řekla jsem zdvořile. Stableboy mi věnoval velice pátravý pohled.
„A ty jsi kdo?“ zeptal se, stále docela nerudný.
„To je Claire Foxová, moje vzdálená sestřenice,“ zkrátil to Justin. James mi potřásl rukou. „Nejsme tady však, abyste se seznámili. Musíme s tebou mluvit, Jamesi. Je to naléhavé.“
„No tak se ptejte,“ vybídl nás James.
„Jen jsem se chtěl zeptat, jak se má Michelle. A jestli nebyla náhodou tady?“ nadhodil Justin opatrně.
James na něj nepokrytě zíral. „Vy to nevíte?“
„Nevíme co?“ vložila jsem se do toho.
„Michelle je pohřešovaná,“ řekl James. Měla jsem pocit, jako by mi někdy bodnul nůž do srdce.
Tak to je pro dnešek všechno. Chtěla bych se vám omluvit, že jsou díly tak dlouhé, nevím, jestli by pro vás třeba bylo lepší vydávat jednu kapitolu na dvě části, tak když tak napište do komentářů, jestli by se vám to tak líbilo víc. Každopádně tato povídka bude trochu takový běh na dlouhou vzdálenost i s víc "částmi", tak proto jsou ty kapitoly tak dlouhé.
Takže ... hezký zbytek dne je asi zbytečné říkat, co? Dobrou noc!
AryaXXX
Komentáře
zuzikovarova(Amazing Girls)
Hezký a napínavý!
