Povídka - Rivalky ( kapitola 1. ) - Pár slov o koních

«Nejnovější články | Pár slov o koních

Vytvořit blog | Nápověda

Povídka - Rivalky ( kapitola 1. )

Ahoj!

Vítám vás u dalšího článku, tentokrát v podobě několikadílné povídky. Na začátek bych dodala, že všechna jména byla zvolena náhodně a nemají nic společného žádnou konkrétní osobou.

Povídka Rivalky vypráví o čtrnáctileté Adéle, která je bláznem do koní. Jsou prázdniny a Adéla každý den navštěvuje stáj, kde má ustájeného milovaného koně Shakespeara. Užívá si vyjížděk s kamarádkami Katkou a Mirkou, nebo tréninků s majitelkou Elou a prožívá ráj na zemi. Dokud jí jednoho dne nezkříží cestu nešikovná holka z bohaté rodiny, která je však přesvědčená, že umí všechno lépe než ona. Seběhne se kolotoč událostí, ze kterého odejde jeden vítěz a jeden poražený. Ubrání však Adéla svoji pozici, a nebo naopak bude donucena změnit stáj?

KAPITOLA 1. - SETKÁNÍ

Byl teplý den, jako stvořený k trénování koní. Ráno jsem vstala a na svém kole jsem jako každý jiný prázdninový den odjela do stájí. Nemohla jsem se dočkat, však právě dnes budu mít na jízdárně chvilku jenom pro sebe. Kámošky, co tam taky chodí - Katy a Mirka - se dnes rozhodly zamířit se svými koňmi na lesní stezky. Tréninkový plac bude jenom můj.

Když dorazím ke stájím, povšimnu si malé změny. Ve stojanech stojí kola stájníků a před branou parkuje Mirčino auto. Ale taky auto patřící Ele, majitelce stáje. Zapátrám v paměti. Neměla dnes jet k sedláři?

Zavedu kolo do stojanu a obtočím kolem něj zámek potištěný podkovami. Moje věci musí mít vždycky, už od malička, vzor s koňmi. Vylovím z kapsy klíč od brány a za chvíli šlapu po písčité cestičce k velké budově stájí. Napravo i nalevo se táhnou mnohé hektary pastvin a v nich již stojí koně.

U budovy se zarazím a překvapeně pohlédnu k jednomu z výběhů. Stojí v něm i Shakespeare, můj kůň. Nechápu to. Holkám, stájníkům i Ele jsem včera říkala, že se Shakespearem budu celý den, tak aby ho nevodili na pastvinu, jinak bude hrozně špinavý. Rozzuřená vběhnu do stáje. Čistit koně půl hodiny se mi teď rozhodně nechtělo.

Nejsou tam už žádní koně, tak neváhám zakřičet. "Elo!" volám přes celou stáj. Z jednoho boxu vykoukne Max, jeden z našich stájníků.

"Adélo, co tu děláš? Máš jít na jízdárnu!"

"Jo, to mám, ale s mým koněm! Víš ty vůbec, jak dlouho ho budu muset kartáčovat?"

"To máš stejně jedno. Ela to odvolala. Prý tě potřebuje na place," ušklíbl se Max. "Má tam nějakou novou jezdkyni, podle všeho dost nemotornou."

Byla jsem nepříčetná a tak jsem se s Maxem už déle nezdržovala. Vtrhla jsem na jízdárnu jako velká voda a vskutku, byla tady.

Uprostřed, zády ke mě, stála Ela a v ruce držela lonž a bič. Abyste věděli, Ela není jako moje šéfka, nebo trenérka, spíše kamarádka. Nebála jsem se tedy, že by se na mě mohla naštvat, když jsem ke všemu na svých bedrech táhla polovinu její trenérské praxe. Na Elině lonži stál kůň, krásný vraník, přepychově vystrojený nepraktickou bílou výstrojí z kůže. Na něm seděla dívka mého věku, s havraními vlasy staženými v perfektním culíku v zářícím jezdeckém oblečení. Obrátila jsem oči v sloup.

Kůň popošel a Ela mi stanula v tváří v tvář, zbledla a rychle chytla koně za uzdečku. "Ahoj Adel, ty už jsi tady? Potřebuji ..."

"Ty si potřebuješ vyčistit uši!" obořila jsem se na ni. "Víš, že když je Shakespeare na pastvě, vždycky si najde nějakou kaluž bláta ve které se vyválí a pak ho minimálně půl hodiny kartáčuju! Tak proč je venku?!"

Ela se nadechla k odpovědi, ale holka na koni ji předběhla. Ohrnula nos a pronesla: "Tak takhle vám to tady funguje?"

"A ty jsi jako kdo? Panenka Barbie?" zavrčela jsem na ni.

"Adélo, přestaň!" řekla varovným hlasem Ela. "Toto je naše nová nájemnice a ty se k ní budeš chovat slušně!"

"Ano, madam," opáčila jsem ironicky. "Ale já jsem si tento trénink zamluvila týden dopředu!"

"Teď máš něco lepšího na práci, nebo se také můžeš urazit a odejít. Musím teď odjet k tomu sedláři a ty se tady o Sáru Majorovou postaráš co nejlépe. Ještě pět minut krok, pak patnáct klus, cval na obě ruce a vykrokovat. Doufám, že mi rozumíš?"

"Jasně ... ne, moment! Řekla jsi Majorová?"

"No, a? Další rodina, proti které něco máš?" řekla Ela, ale já jsem věnovala pozornost jenom té holce, Sáře. Neunikl mi její vítězoslavný úsměv.

Zůstala jsem nehybně stát a zírala jsem na tu slečnu dokonalou. Rodině Majorovým patřil obrovský hřebčín a několik stájí a jízdáren kousek odtud. Ta namyšlená Barbie na koni přede mnou, které jsem měla obětovat celý, byla něco jako multimilionářka.

Tak to by byl konec první kapitoly, doufám, že vás příběh alespoň trochu zaujal. V příští kapitole se dočtete, jak Adéla zvládne trénování Sáry a jestli si k sobě najdou nějakou cestu a taky, co vůbec Sára, jejíž bohatí rodiče by jí mohli zaplatit kupu trenérů, dělá v Elině stáji.

V neděli si zase budete moci počíst o článku na téma anglický plnokrevník, takže se máte na co těšit. Jinak já v neděli odjíždím, takže nebudu moci odpovídat na zprávy nebo komentáře, ale články vyjdou v normálním termínu.

Tak přeji hezký den a zase příště!

AryaXXX