Útěk - Úvod+Prolog - Nelly

«Nejnovější články | Nelly

Vytvořit blog | Nápověda

Útěk - Úvod+Prolog

Útěk

Skupina dříve osmi,dnes sedmi teenagerů,kteří se znají téměř do jediného detailu.Znají se již od prvního ročníku gymnázia,na které chodí již šestým rokem.Avšak každý z nás má jedno tajemství,které si nepřipustí ani on sám natož aby ho řekl někoho dalšímu.
Annie,dříve usměvavá a společenská,dnes tichá a zasmušilá.A to z důvodu odchodu jejího milovaného partnera do nebe.Dříve byla nejoblíbenější z party, dnes tiše sedí v rohu a poslouchá ostatní.Chtějí ji pomoct,ale Annie je vždy odstrčí.Nechce chápat,že smrt Andrewa otřásla každým,kdo ho znal.
Když Connorovi zavolá Annienina matka a oznámí mu,že Annie utekla,Connor neváhá a jde Annie hledat.Ale jako správná parta se k němu přidají všichni.A tak se z hledání Annie nestává nejen pouť po neznámých místech,ale i zkouška odvahy,důvěry a hlavně cesta plná nebezpečí a tajemství.

Prolog

Vyšla jsem ze svého domu a na cestě před ním mě již čekalo černé BMW patřící Andrewovi.Začal foukat jemný letní vítr a mě se na tváři vytvořil úsměv.Ještě jsem se naposledy upravila a pak už jsem kráčela k Andrewovému autu.
Hned,jakmile jsem otevřela dveře jeho auta,sjel mě pohledem a pak se na mě usmál.
„Sluší ti to,“ prohlásil. „Ale jako správný gentleman jsem ti měl otevřít dveře.“
Zasmála jsem se „Díky.Ty víš,že nestojím o žádného gentlemana.“
Ale on nečekal a hned mě vášnivě políbil.Nevím,jak dlouho jsme se líbali,ale řekla bych,že to byla celá věčnost.Když jsem sebrala sílu,odstrčila jsem ho.
Podíval se na mě nechápavým pohledem,ale já jsem jen prohodila „Jdeme snad na pláž,ne?“
„To jsem řekl tvým rodičům,“ zašklebil se. „Ale ve skutečnosti můžeme jít někam úplně jinam.“
Zasmála jsem se „A kam jako?“
Dlouze se na mě podíval a svoji ruku,kterou celou dobu držel na volantu,teď položil na mé stehno „Víš,že jsi strašně krásná?“
Lekla jsem se.Neřekl to totiž normálním hlasem,ale takovým tím pedofilským. Ach,bože.Nad čím to přemýšlím?Že by mě Andrew znásilnil?Asi jsem se zbláznila,protože tohle by Andrew nikdy neudělal.Kdyby chtěl,tak by to už udělal,protože příležitostí na to měl mnoho.Neskočil na mě,když jsem si doma zapomněla plavky a vlezla do moře nahá.Neznásilnil mě,když jsem ho požádala zda bych se u něj nemohla osprchovat.Nezamkla jsem se,ale on mi tam nevlezl. Zatímco já se sprchovala,on v kuchyni dělal palačinky.Měl tolik příležitostí,ale ani jednu nevyužil.Andrew je jiný.Dokáže si na věci počkat.A já mu věřím.
Uchechtnu se „Na to zapomeň,zlato.Teď hezky nastartuj auto a jedeme na ten tvůj plážový domek.“
Andrew mě poslechl a auto nastartoval,ale než vyjel,ještě se na mě podíval „A tam něco bude?“
Vybuchla jsem smíchy a Andrew po chvíli taky.Je strašně sebevědomý,to musím přiznat.
Cesta netrvala moc dlouho,ale i za tu dobu jsem stihla přemýšlet o tom,co budeme v plážovém domku dělat.Nebyl to Andrewův domek,samozřejmě.Patřil jeho rodičům a ti dali Andrewovi klíče,protože je překecal,že tam jede se svou holkou,se mnou.Andrewovi rodiče mě znají,ale ti moji Andrewa ještě ne. Myslím,že není nutné ho představovat mým pozastaveným rodičům,kteří měli prvního partnera až někdy ve dvaceti.
Andrew zastavil a vypnul motor.Pak vyskočil z auta a rychlostí blesku mi utíkal otevřít.Zasmála jsem se.
„Prosím,my lady,“ uklonil se.
Vyprskla jsem smíchy a vystoupila jsem z auta.
„Teď jsi mi to zkazila,“ zamračil se Andrew a otočil si mě k němu.Chytil mě za boky a prohlásil „Kam by si my lady přála jít?“
„Tvá lady by chtěla někam odhodit tyhlety totálně nepohodlný boty,“ sedla jsem si do písku a začala jsem si sundávat stříbrné lodičky na mě s až moc vysokým podpatkem.
„Fajn,jestli ti nebude vadit,že budeš zase trpaslíkem,“ prohodil Andrew a začal v tašce,kterou si vyndal z auta,hledat klíče.
Zarazila jsem se.Jakže mi to řekl?Trpaslík?!Ano,byla pravda,že jsem nebyla nejvyšší z holek ze třídy,ale nejmenší jsem tedy rozhodně nebyla.
Zvedla jsem se a vzala si boty do ruky,došla jsem k Andrewovi,který právě odemykal.Chytila jsem ho za ramena a zašeptala jsem „A tobě nevadí,že jsi vysoký jak žirafa?“
Uchechtl se „Nevadí.Je roztomilý,jak se vždycky postavíš na špičky,když mě chceš políbit.“
Můj usměv se změnil ve vraždící pohled a vrazila jsem Andrewovi z legrace jemný pohlavek.Ale ten to vycítil a mou ruku hned chytil.
„Ty jedna zlobivá,“ řekl naštvaným hlasem,ale já jsem věděla,že naštvaný není. Prostě mě jen škádlil,tak,jako já jeho.Dlouho jsme se na sebe jen dívali,ale pak mě opět políbil.Ale tentokrát to nebyl jen vášnivý polibek,ale i tvrdý,hodně tvrdý polibek.
Odtáhla jsem se od něj „Chceš mi vysát krev?“
Opět se uchechtl a opřel se o dveře plážového domku „To je to tak strašný?“
„Ehm,jo.Je to strašně strašný,“řekla jsem s ironií v hlase a oba jsme se zasmáli.
Jsem tak moc ráda,že Andrewa mám a nadmíru spokojená,že právě on je můj kluk.
Kromě Andrewa mám ještě pár dalších kamarádů.
Emmu,spravedlivou a učenlivou šestnáctiletou holku s fialovými vlasy a brýlemi.Emma je typ holky,která se ráda učí a doma má obrovskou knihovnu plnou knih,ale neodmítne ani zábavu nebo party.Connora,lakomého a starostlivého šestnáctiletého kluka s tmavě hnědými vlasy a vypracovanou postavou.Connora nemám moc ráda,protože je ten typ,který se často opíjí a vyspí se s každou holkou.Rachel,arogantní a ochotnou sedmnáctiletou holku se zrzavými vlasy.Rachel se ráda odváže a snad ještě nikdy nepřišla o žádnou party.Nicolase,upřímného a tvrdohlavého osmnáctiletého kluka s havraními vlasy,věčně nosí kšiltovky.Nicolase také nemám moc ráda,protože má časté narážky na mé tělo i na těla ostatních holek.Michelle,usměvavou a přátelskou sedmnáctiletou holku s přírodními blonďatými vlasy,dnes s lehkým světle hnědým melírem.Michelle mám z naší party ráda asi nejvíc.Vždy mě dokáže rozesmát a vždy mi pomůže.Patricka,poctivého a šikovného šestnáctiletého kluka s hnědými vlasy.Patricka mám také velmi ráda.A pak jsem na řadě já.Annie, laskavá a neústupná sedmnáctiletá holka s tmavě hnědými až černými vlasy.Skoro vždy si dávám rudou rtěnku,protože je moje nejoblíbenější.Jsem bláznivá a mnohdy mé chování ostatní nechápou.A Andrewa,nezdvořilého a optimistického sedmnáctiletého kluka s hnědými vlasy a vypracovanou postavou.
Andrew se na mě usměje,letmo mě políbí na rty a pak otevře dveře „Prosím,my lady.“
Uchechtnu se a vstoupím do domku.Nikdy jsem tu nebyla,takže je pro mě docela velké překvapení,že je to tu úplně jiné než jsem si představovala.Místo starobylého nábytku je zde velmi moderní nábytek a v rohu se vyjímá velká plazmová televize.Nejradši bych hned skočila do té velké a určitě pohodlné postele,ale musím uznat,že i ta červená pohovka vypadá pohodlně.Hned vedle dveří stojí menší kuchyňská linka s velkou lednicí,moderním sporákem s troubou,černou mikrovlnkou značky Samsung a starší,ale funkční varnou konvicí.Sice je zde jen jedna místnost,pokud nepočítám toaletu a koupelnu,ale i tak se mi to tu moc líbí.Nakouknu do koupelny a i mému úžasu je i ona zařízena moderně.V rohu se vyjímá velká masážní vana vedle které je na stěně velké zrcadlo,v druhém rohu je velké porcelánové umyvadlo a nad ním je menší zrcadlo.Mezi velkým zrcadlem a umyvadlem se nachází dveře,které,jak taky jinak vedou na toaletu.
Když se dívám na velkou masážní vanu a představuju si,jak si tam napustím teplou vodu s bublinkami a do ní si lehnu,mě někdo chytne za boky a políbí mě na krk.
„Tak co,jak se ti tu líbí?“ uslyším za sebou.
Je mi jasné,že je to Andrew a tak mu ruce posunu trochu výš. „Právě očumuju tuhle velkou vanu a představuju si,jak si do ní napustím vanu a pak si do ní lehnu a budu se odreagovávat,“ potajmu se usměju,protože je mi jasné,že Andrew udělá vše,aby se mohl odreagovávat ve vaně se mnou.
„A co kdybychom se odreagovali v té vaně spolu?“
Neříkala jsem to?
„Pokuď budeš hodný,“ uchechtnu se,otočím se k Andrewovi a pak ho dlouze a vášnivě políbím.Čeká mě celý týden strávený s Andrewem v tomhle krásném plážovém domku.Jen on,já,pláž a moře.
Když jsem o hodinu později otevřela lednici a chtěla udělat něco na večeři, zjistila jsem,že lednici je téměř prázdná.Až na malý kus másla,nějaké paštiky a pramenité vody tu nic jiného nebylo.Šla jsem se tedy podívat do skříně,kde by mělo být nějaké pečivo a další věci,ale tam jsem našla jen kousek celozrnného ne moc měkkého chleba.
Povzdechla jsem si. „Když si sem pozveš návštěvu,tak by jsi mohl alespoň nakoupit!“ zakřičím.
Slyším kroky a za pár sekund už vidím Andrewa „Zapomněl jsem nakoupit,“
„Jasně,myslel jsi na něco jinýho.Zítra musíme nakoupit,“ řeknu po chvíli.
Nakonec na chleba namažu paštiku a s chutí to oba sníme.Chvíli se ještě díváme na televizi na nějaký film a když skončí,usoudím,že si to Andrew zaslouží a jdu napustit vanu.Zbytek večera jen tak ležíme a povídáme si nebo si sedneme na schody před domkem a pozorujeme vlny.Jsem tu jen pár hodin a už jsem si to tu zamilovala.Bude to ten nejlepší týden.Okolo jedenácté hodiny jdeme spát, protože jsme si nařídili na osmou budík,abychom jeli na ten nákup.
Vzbudí mě budík a já se jen převrátím na druhý bok a zacpu si uši.Po pár sekundách po něm chňapne Andrew a tak ho konečně umlčí.Políbí mě na čelo.
„Vstávej Annie,“ řekne tichým hlasem a já se usměju.
Přetočím se na záda a podívám se na Andrewa „Už vstávám.Běž se osprchovat a já se mezitím proberu,“
Tak jak řeknu,tak udělá.Když Andrew vyjde ze sprchy,já sedím na posteli a mnu si oči.Po chvíli vyskočím na nohy a jdu se taky osprchovat.O patnáct minut později vyjíždíme na nákup.Jsem docela unavená,protože se mi vždycky špatně usíná na novém místě.Pořád jsem se převracela a mohly být tři hodiny ráno a já jsem se šla projít po pláži.Andrew soustředěně řídí a já si položím hlavu na opěradlo a po chvíli usnu.Zdá se mi sen,kdy stojím na pláži a porozuju vlny. Příliv,odliv,příliv,odliv.Pořád dokola.Ale pak uslyším něčí křik.Otočím se …
Ale to se probudím ze snu a před sebou vidím auto blížící se k nám.Uvědomím si,že jsme v protisměru.Než stihnu cokoliv říct,cítím prudký náraz.Cítím se slabá a vidím jen tmu.Cítím,jak mi po noze stéká teplá tekutina.Necítím bolest,necítím nic.Svět se ponoří do tmy a já upadnu do spánku.

Nový příběh!Četl někdo,popřípadě viděl,Papírová města?Ne,neukradla jsem nápad.Tomuhle se říká inspirace.Můj příběh nebude stejný jako Papírová města,nechala jsem se pouze inspirovat.A pokud někdo Papírová města nečetl nebo neviděl,určitě doporučuju.Ve škole jsem měla možnost přečíst mi kousek Papírových měst a tak jsem po té knížce hned sáhla.Ale přečetla jsem si jen malý kousek a,protože jsem neměla možnost si tu knihu pořídit nebo ji někde sehnat,tak jsem se podívala alespoň na film,který se mi moc líbil.

Mám tu pro vás jeden návrh.Napište mi jaký příběh byste chtěli,abych dál psala,popřípadě ho dopsala.Nějaký z těch příběhů,co jsem psala,ale nedopsala jsem je a musím říct,že málo jich není.

Děkuji za přečtení!