Nelly

Spisovatelka z „děcáku“ -11.kapitola

           Spisovatelka z „děcáku“

11.kapitola

Někdy člověk udělá věci,které by vás nikdy nenapadly,že by udělal.
Někdy skončíte s někým úplně jiným,než jste si mysleli.
Někdy zůstanete sami a nezbývá vám nic,než si někoho najít.

Zvonek zazvoní a já rychle odnesu můj zápisník do pokoje a jdu ke dveřím.Uleví se mi,když v nich uvidím Daniela a ne Bellu.Jsem ráda,když je doma,ale teď ji tu nepotřebuji.
Usměji se a pustím Daniela dál.
„Pěkný.“ posadí se na pohovku.
„Dík.To není moje práce,všechno to vybavila sestra.“ já se posadím také.
Když spatří sodovku a limonádu,zasměje se.
Já se tvařím překvapeně.
Daniel na mě pohlédne „Nemáš něco jiného?“
„Tím myslíš co?“
„Nevím.Třeba … můžu se tu porozhlédnout?“
„Jo.“ Řeknu trochu zmateně a smutně.
Daniel otevře dveře kuchyňské linky.Nemám tušení co hledá.Co jiného by chtěl pít?Čistou vodu?
Po chvíli hledání vyndá láhev.Láhev červeného vína.

„Danieli…“ snažím se ho přemluvit „To víno je od mé sestry.“
„Nějak se vymluvíš.A nebo já klidně té tvé sestře koupím nový.“ Zavře všechny dveře i šuplíky kuchyňské linky,které otevřel a podívá se na mě.Po pár sekundách si sedá na pohovku a otevírá víno.Sklenice nejsou určené na víno,ale Danielovi to nevadí,protože vína nalije celou sklenici.Ani se nezeptá a už lije mě.Mám divný pocit.
Pocit,že se něco stane…
Když spatří mě,jak se na něj dívám,poví mi „Nedělej si starosti.Nejsi abstinent.“
Já na něj hodím překvapený pohled „Jak to víš?“
On se zasměje „Myslíš si,že když si ráno nebo večer dáš víno,že to nejde poznat?“
„Fajn.“ Zasměju se.
„A kde je vůbec tvá sestra?“ zeptá se a napije se vína.                                                                               „Asi s jejím přitelem.“ Vezmu si sklenice vína a napiju se.I přes divný pocit tam stále sedím.S Danielem a vínem.Nemám dobrý pocit.Sice neznám Daniela zas tak dobře,abych mohla posoudit,zda pije víno i alkohol hodně,ale cítím,že tento den nedopadne dobře.Jsem na pochybách.Z jednoho důvodu bych byla radši,kdyby tu má sestra byla.Ale z druhého důvodu jsem radši s Danielem. 

Daniel se zasměje,po chvilce se mě zeptá „A ty někoho máš?“ V jeho hlase cítím sebevědomí a vím,že toho,co právě řekl nelituje.
I když je mi to nepříjemné,odpovím popravdě „Neměla jsem možnost.Buď jsem byla ve škole nebo pomáhala sestře.Víš,že jsem do svých patnácti let pobývala v dětském domově.Po tom,co se mým rodičům stalo jsem ani neměla chuť s někým jiným než s mou sestrou být.“ Řeknu smutně.Po tváři mi stékají slzy,ale já si je hned utřu. Nechci,aby Daniel viděl,že to nezvládám.Já jsem silná.Žiju nový život.

Pokračování přidám dnes.

Děkuji za přečtení!