Nelly

Spisovatelka z „děcáku“ -5.kapitola

            Spisovatelka z „děcáku“

5.kapitola

Co se týče mých příběhů,věnovala jsem se jim nadále,ale něco se změnilo.Bella se začala více zajímat o knihy a především o mé příběhy. 

Lucy se podívala na oblohu.Pozorovala hvězdy a nad některými souhvězdími se pozastavila.
Připomínali jí dobu,kdy byla malá.Hrála si se svou kamarádkou a se svou sestrou.Pomáhala mamince s vařením.Běhala po zahradě.Plavala v bazénu.
Ale ty časy jsou pryč.Lucy už není malá,naopak,je už dospělá.Ale ocitla se ve velmi těžké situaci.Utekla z domu kvůli nedorozuměním s otcem.Lucy má výčitky kvůli své matce,která je jistě v nervách.Ale Lucy se nevrátí,ač by si to kdokoliv,a hlavně ona,přála.

„Tos napsala sama?“ zeptá se mě s úsměvem Bella.
„A kdo asi jinej?Zatímco ty jsi po nocích někde běhala,já vytáhla tužku a papír a psala jsem.“
Čekala jsem,že mě bude poučovat o tom,že v noci mám spát,ale to jsem se mýlila „Jak to víš?“
„To,že někde běháš po nocích?“ zasměju se.Ona přikývne. „Nejde přehlédnou to,když všude rozsvítíš,jdeš si uvařit kávu a potom si jdeš vzít pár věcí.Se vším boucháš a ta konvice dělá strašnej rámus.Potom zabouchneš dveře tak,že by to probudilo i ….“ Zasměju se a se mnou i Bella.
Potom jí ale úsměv na tváři zmizí a nahradí ho ustaraný pohled „Nemá cenu ti lhát.Potkala jsem jednoho fajn kluka,je o dva roky starší.Je milý.“
„Zamilovala ses?“ zeptám se jí s úsměvem na tváři.
„Políbili jsme se…“ řekne zamilovaně a vzdychne si.
Já se uchechtnu a ona po mě hodí polštář.Později se válíme po posteli smíchy a házíme po sobě polštáře.
Má sestra je pro mě vše. 

Pokračování přidám zítra.

Děkuji za přečtení!