HryProDivky.cz
Kluk z „pasťáku“ - 6.kapitola
Kluk z „pasťáku“
6.kapitola
A to se jí v mém případě podařilo…
Ústav se rozhodoval,co udělají se mnou.S beznadějným případěm. Rozhodli se,že mě tam přeci jen šoupnou.
První mé reakce?
Strach a zuřivost.Znamenalo to pro mě,že do 18 let neuvidím Clare ani tu prohnanou zmiji.Svou rodinu ani své blízké.Až teď jsem měl chuť se zlepšovat.Až,když už bylo rozhodnuto.
Strach jsem měl z toho,jak to přežiju.Přestože jsem věděl,že tam nakonec do 18 let půjdu,nezačínal jsem se na to nějak připravovat.Žil jsem v domnění,že mě přeci jen nechají doma,u mých rodičů.
Ve škole mě mí spolužáci popichovali za to,že jsem byl v pasťáku a už asi nikdy se nezbavím přezdívky „kluk z pasťáku“.Sice mi tak neříkal nikdo jiný než pár blbejch spolužáků,ale i tak mě to strašně štvalo.
Clare jsem několikrát volal a dokonce jsem se odvážil jít do domu jejich rodičů,kde bydlela.Nikdo mi neotevřel,tak jsem hodil vzkaz do schránky.Nemám ponětí,jestli si ho přečetla nebo jestli ho vyhodila. Nemám ponětí,jak se cítí a jestli si už nenašla nějakou náhradu.
Moc lituji toho,co jsem provedl.Ale vím,že,když se budu trápit,nic tím nezlepším.Už se to stalo a já to budu muset vzít do svého života.Budu muset žít s přezdívkou „kluk z pasťáku“ a s tím,že jsem podvedl Clare.
Mé poslední dny prožité s rodinou před tím,než mě šoupnou do pasťáku…
S rodinou jsem byl v příkrém příměří.Tušil jsem,že kdyby mohli, nejradši by mě zbili k nepoznání.Vím,že to vše,co jsem provedl, nebylo nutné a,kdybych to neudělal,nic z toho,co se stalo,se stát nemuselo.Moc si mě nevšímali a já si zase nevšímal jich.Většinu času, kdy jsem byl doma,jsem strávil v mém pokoji.Seděl jsem a psal si deník.
Pořád jsem byl naštvaný k Hannah za to,co mi provedla.Ale vzhledem k tomu,že mě její rodina nepustila do jejich domu,jsem se jí nemohl zeptat,proč to udělala.Jaký na to měla důvod?Proč mi tak zničila život?
Pořád se mi vracely vzpomínky na noc strávenou s Hannah.Tu noc mi bylo tak dobře a zároveň jsem se bál,že dělám špatnou věc.A taky,že jsem špatnou věc dělal.Byl jsem v pubertě a byl jsem opilý.Nevěděl jsem,co dělám.Vůbec jsem nepředpokládal,že to dojde až tak daleko. Chtěl jsem jen uspořádat zábavnej mejdan,ale zvrhlo se to v toto.
Na tu noc nikdy nezapomenu…
Den,kdy jsem se vracel do pasťáku…
V ten den mi došlo,že to už není legrace.Že je to pravda.Že já jdu do pasťáku,do 18 let.Potom vyjdu a budu jen na mě,jestli se nedostanu do vězení.
Byl jsem z toho tak rozhozený,že jsem si ani nezabalil.Přál jsem si,aby to nebyla pravda.Brzy ráno mě rodiče vzbudili a já si musel zabalit. Kolem 8 hodiny přišli lidé z pasťáku.Odvezli mě tam.
K mému překvapení jsem se dozvěděl,že Jessie už v pasťáku není.Byla tu 3 měsíce,jako jsem tu byl já.Teď se možná zlepšuje a užívá si se mnou rodinou.Nebo se zhoršuje.
Když odejdete z pasťáku,jsou jen tři lidí-ti,kteří se zlepší a nevrátí se-ti,kteří se nezlepší a vrátí se-ti,kteří se sem nevrátí,ale nezlepší se.
Já patřil do té druhé.Moc jsem litoval,co jsem všechno provedl.Věděl jsem,že po tom,co se odsud v 18 letech dostanu,mi reálný svět za zdimi tohohle ústavu bude připadat „divný“.Budu se muset osamostatnit,najít si práci,vybavi si bydlení a snažit se zapadnout.
Koho by napadlo,že by v pasťáku slavil narozeniny?
Jenomže já je tam fakt slavil.Slavil jsem své 14-nácté narozeniny v pasťáku.Vychovatelé neuspořádali žádnou oslavu.Myslím si,že ani nemají ponětí,kdy má kdo narozeniny.Já je slavil jen s Johnem a s pár jeho kamarády.Ale užili jsme si to.
Mé myšlenky na to,co vše jsem prožil,když jsem se vrátil z pasťáku- Hannah,Clare,nezájem rodiny-se mi pořád vracely.Někdy mi bylo z toho všeho fakt blbě.Nechtěla jsem,aby se nic z toho stalo.No,stalo se to a já s tím musím žít.Johnovi kamarádi brali docela dobře to,že jsou tu zavření až do 18 let.Narozdíl ode mě.Já s tím měl velký problém.Nevím,jestli jsem se bál toho,co bude následovat,až se vrátím domů nebo toho,že jsem tu vůbec nemusel být.
Čtyři roky strávené v pasťáku…
Pokračování přidám do dalšího článku ještě dnes.
Děkuji moc za přečtení!
