HryProDivky.cz
Milý Johne, 11-12 dopis - Závěr
Příjemné čtení!
Milý Johne,
Dnes jsem vstala brzy ráno se slzami v očích.Hned,jakmile jsem otevřela oči mi připomnělo oblečení, které jsem měla položené na židli,že dnešek je ten den.Den,kdy jdu k soudu.Celou noc jsem nezamhouřila oko.Přemýšlela jsem nad tvým návrhem.A i když jsem si to těžce přiznala,došla jsem k tomu,že by to nevyšlo.I kdyby tví rodiče souhlasili a vše by zařídili,nikdy by mi to soudce nedovolil. Nikdy by mě sociální pracovníci nedali k tvé rodině.Ale za pokus nic nedáš,jak se říká.A tak jsem jí to hned,jakmile jsme se potkali u soudu s mou sociální pracovnicí,řekla.
Pamatuju si ten výraz.Byla překvapená,zaskočená,ale usmívala se.I když já jsem měla na svém obličeji zachmuřený výraz.Věděla jsem totiž,že je to zbytečné.Dlouho nic neříkala,jen se na mě dívala.A já zase na ni.Pak mi řekla,kde jsem na to přišla a která rodina by byla ta,která by si mě adoptovala. Všechno jsem jí to řekla.Ona byla ta osoba,která mě často vyslýchala.Často za námi chodila a pozorovala mé chování i chování mé matky.Byla to ona,která mi dodávala naději,že se to jednou všechno změní.A něco mi říká,že to bude právě dnešek.
Když jsem jí to všechno říkala,se zájmem mě poslouchala a když jsem jí pověděla o tobě,usmála se. Řekla mi,že je ráda,že jsem si našla někoho,koho miluju.Řekla mi,že je moc ráda,že jsem ušla tak dlouho a těžkou cestu a,že jsem si i přesto někoho našla.Pak vstala,podala mi ruku a řekla mi,že když budu věřit,stane se to skutečností.
Milý Johne,
Nikdy jsem si nemyslela,že Grace,má sociální pracovnice bude mít někdy pravdu.Ostatně,ona měla pravdu pokaždé,jen já jsem jí nevěřila.Když jsem viděla tvé rodiče čekat u soudní síně,nechápala jsem,proč tam jsou.Ale když jsi se objevil ty s kyticí v ruce,v očích jsem už měla slzy a i když jsem neuměla v těch podpatcích ani chodit,rozeběhla jsem se k tobě.Objal jsi mě,objal jsi mě až moc silně a já jsem se po chvíli odtáhla a jako na omluvnou jsem ti dala pusu.Grace i tví rodiče mě následně také objali a pak jste mi všichni sborově řekli,že je již vše domluvené.V tu chvíli jsem nechápala,co je domluvené a proč tu vlastně všichni jste.Beze slov jsi mě znovu políbil a tím jsi mě vlastně i umlčel. Pak jsi mě ve svém náručí vzal do auta svých rodičů a i s Grace jsme odjeli.Celou cestu,i když trvala jen deset minut jsi mě držel za ruku a usmíval jsi se na všechny strany.Dobrá,nebudu pomlouvat jen tebe.I já jsem to dělala.Byla jsem šťastná už jen tím,že jsem nemusela na soud.Ale ty jsi mě dostal tím,když jsi se tam objevil a řekl mi,že je již vše zařízené.Po chvíli jsi otevřel dveře od auta,vzal jsi mě opět do náruče a vynesl jsi mě do vašeho domu.Po schodech jsi mě vynesl až do tvého pokoje,kde jsi mě konečně postavil na nohy a pokynul jsi mi,ať dveře otevřu.Nechápala jsem proč,ale když jsem spatřila ten pokoj,pochopila jsem vše.V tu chvíli mi došlo,že je to NÁŠ pokoj.
Konečně dopsané!A můžu již začít s novým příběhem.Dejte mi vědět,jak se vám tento příběh líbil.
Děkuji za přečtení!
Komentáře
delaja
Super, líbil se mi ten příběh