Nelly

Spisovatelka z „děcáku“ -2.kapitola

           Spisovatelka z „děcáku“

2.kapitola

Některé dny jsou pro vás zklámáním,avšak pro druhé jsou to nejlepší dny v jejich životě.
Když si uvědomím,že vy si užíváte někde na dovolené zatímco jiní lidé prožívají ztrátu druhých,mám z toho husí kůži.Už i ten rozdíl,že vy právě spíte a jiní právě vstávají a vydávají se do té vždy nudné školy. Když si myslíte,že je vám nanic a nic,opravdu nic,vás nerozveselí, vzpomeňte si,že vždy může být hůř.
Vždy…

U mě to bylo podobně.Někdy mě trápily velké bolesti kvůli ženským problémům,ať už břicha nebo hlavy.Hlavně,když jsem se dozvídala pravdu o svých rodičích.Hlavně o tom,že mě odložili jako nepotřebnou věc.Pořád jsem hledala větu,Může být hůř.
Někdo považuje mě,jako dítě z „děcáku“,za nevychované.Pro mnohé jsem sirotek,ale já se tak necítím. 

sestra je mi velkou oporou.Ale když jsme se dozvěděly,že nás rodiče „odhodily“,musela jsem já svou sestru podržet. Možná,že to pochopila a chápala,v jaké situaci jsme se ocitly nebo se ocitneme.Možná,že to pochopila více.

Přemýšlím a přemýšlím.Vidím svou patnáctiletou sestru,která právě ukončila základku.Vzhledem k tomu,že už brzy prostory dětského domova opustíme,povolili,aby měla Bella jen základní vystudování. Byla tak ochotná a držela se toho,že sestry vždy drží při sobě,a vzala si mě pod svou péči.Avšak mě mohla nechat v dětském domově,vzala si mě.Poslední rok,co jsme trávily v dětském domově chodila na brigády a vydělávala peníze,které si uschovávala do malé plechovky od tyčinek.Nevydělávala mnoho,avšak za jeden rok to bylo dost na náš nový život.

Úryvky z mého života

Dětský domov,2000

„Ne.“ Zaprotestovala jsem „Já chci tuhle panenku,ty si vezmi tu,kterou sis rozbila.“ Dohaduji se s Veronicou,mou tehdejší kamarádkou.
Hrávaly jsme si tehdy na všechno možné.Od toho,že jsme princezny, které zápasí o princovo srdce,do toho,že jsme spanilé a krásné princezny,které pozval král na bál.Byly jsme prostě snílci.Já v dobu popsala dosti papírků,kde jsem si někdy jen kreslila všemožné blbosti,ale na pár z nich byli i docela dobré všemožné mnou napsané články,krátké povídky a příběhy.Mou vášní bylo v té době čtení dětských pohádek.Od Sněhurky a tří trpaslíků po Knihu pohádek.
„Ale já nic nerozbila!“ naštve se na mě Veronica.
„A kdo jí asi urval tu ruku?“ uchechtnu se.
S Veronicou se často škádlíme.Hádáme se,ale po pár minutách se zase spolu smějeme.
„Já ne.“ Řekne Veronica.
V tu chvíli uvidím u vchodových dveří do dětského domova Bellu,mou sestru.Mě je šest a právě jsem začala chodit do školy,zatímco Belle je devět a chodí do třetí třídy.
Když mě uvidí,jak sedím na špinavé zemi se svou panenkou,na tváři se jí objeví nemilý úsměv.Když ke mně dojde,zvedne mě a poučuje mě „Na zemi se nesedí.Zaprvé nachladneš a zadruhé,kdo bude prát tvoje špinavé věci?Nikdy sis je neoprala,vždy ses spoléhala na mě.“ Veronica se uchechtne,zatímco já jsem odnášena Bellou.
Bella se o mě stará ve všech ohledech.Přesto,že je jí teprve devět již umí prát a něco málo vařit.Pomáhá všude,kde se dá.Hodně mě poučuje,co se má a co nemá,pomáhá mi se školou a je mi velkou oporou. 

Pokračování bude zřejmě dnes.

Děkuji za přečtení!



+8

Příběhy a povídky

Autor: Elhan   |   Publikováno: 06.04.2016   |   Zobrazeno: 713x