HryProDivky.cz
Kousek mého života
Na začátek bych se chtěla omluvit za to,že jsem nedodržela to,že pauza bude jen do 24.6. 2016.
Nějak se mi nechtělo psát a ani nějak nebyl čas.I když se ve škole už neučilo,já dováděla s kámoškama a užívala si poslední dny v té nádherné škole.Kecám,jsem ráda,že jsem z ní vypadla.
Docela mě mrzí,že jsem “svým talentem“ začala mrhat.Nepovažuju se za talentovanou spisovatelku,ani za žádnou spisovatelku.Jsem amatér.Amatér,který se snaží něco dokázat.
Dokázala jsem něco,co by mě nikdy nenapadlo.A to zveřejnit své příběhy,svou tvorbu.Tu jsem poslala své kamarádce.Chvíle napětí a uváhání,zda to byl dobrý nápad.Bála jsem se její reakce,jejího hodnocení.Ale zbytečně.Její hodnocení mého “amatérského„ příběhu bylo lepší,než jsem čekala.
Když jsem se rozhodla pro blog zde,na hpd.cz,také jsem se trochu bála.Bála jsem se hlavně negativních komentářů a nadávek typu: jakto,že si dovoluju psát příběhy,když mají takovou kvalitu,téměř nulovou. Ale opět zbytečně.Jsem skromná,nemusím každému říkat,jaké jsem,podle vás „bezva spisovatelka“.
Nikdo to neví a snad by to o mně ani neřekl,že zrovna já jsem vášnivá spisovatelka.Možná,že je v tom i trochu stydlivosti.Možná,že se bojím reakce lidí,kterým by jsem řekla,že mou vášní je tvůrčí psaní.Že jsem přečetla miliony článků o tvůrčím psaní.Jak pojmenovat postavy,jak popsat jejich vzhled,jak nejlépe psát,proč začít psát příběh,jak psát příběh ve 3.osobě a spousty,spousty dalších.
To,abych začala psát příběh ve Wordu mě stálo dost usilí.Nejen,že jsem v té době ani moc v Wordem neuměla,ale ani jsem ho v ntb neměla.Měla jsem jen WordPad,který mi byl téměř na nic.Ze začátku pro mě nebyl problém najít si čas a chuť pro psaní.Nápadů jsem měla spousty a pořád mě napadaly další zápletky pro můj příběh.Pořád jsem měla o čem psát.Jenomže poslední dobou má chuť na psaní začala upadat.Ani času není tolik,kolik jsem ho kdysi měla.Kvůli škole,která mi v poslední době zabírá dosti času.Je pravda,že mé vysvědčení nebylo zrovna nad očekávání mých rodičů,ale co se dá dělat.V 2.pololetí jsem se dosti zhoršila. Zřejmě kvůli menším zdravotním problémům,které jsem měla a také věcI,které se mi za poslední čas staly. Chuť na psaní,to je to,co mi chybí.V poslední době se mi nějak nechce psát.Pořád si říkám: Proč? Proč by jsem měla psát příběhy,o které nikdo nestojí? : Jenomže potom se podívám na můj blog zde a dojde mi,že bych vás tím sklamala.
Kolikrát jsem říkala : se psaním skončím. : Jenomže bych vás tím sklamala a to já nechci.Psaní mě baví,jen prostě nevím,co je teď se mnou.I kdybych pro to měla udělat cokoliv,se psaním neskončím.
Dnešní článek měl vypovídat pár slov o mém životě a říct vám,že v psaní pokračuji.
Mám napsanou jednu kapitolu mého nového příběhu,o kterém jsem psala v minulém článku.
Ke psaní se vracím.Dnes vkládám první kapitolu a v průběhu víkendu očekávejte další.Kapitoly budou mít okolo 1700 znaků,tedy mým písmem něco kolo 5 stran + obrázek na konci kapitoly.
Děkuji vám za přečtení!Doufám,že mě budete i nadále podporovat,i když nebudu tak často vydávat příběhy.
Komentáře
superleontynka
(♡ Twilight Games ♡)
Já mám také příběhy, ale bojím se je publikovat. Obdivuju tě že to dokážeš
Elhan(Píšeme povídky a příběhy)
superleontynka: Já jsem se bála hlavně kvůli rodičům,protože oni by mi nejspíš nedovolili nic publikovat ani psát.Skrývám přede všemi,že píšu příběhy a zajímám se o psaní.Bojím se,že by se mi smáli.Což by určitě polovina třídy udělala.Ale neboj se.Já lituji toho,že jsem se bála,že se i teď bojím a nepublikuji své příběhy i ve škole.Věř,běž a dokážeš - neboli - Věř,udělej a dokážeš. - Drž se toho a věř si.Vím,že to není lehké,ale určitě to dáš.Hlavně se bojím,že bych se ztrapnila přede všemi.Děkuji za obdiv