Spisovatelka z „děcáku“ -12.kapitola

Spisovatelka z „děcáku“

12.kapitola

„Chápu,jak je to pro tebe všechno těžké.“ Přisedne si blíže ke mně a něžným hlasem řekne „Ale jsem rád,že jsi to zvládla.“ Usměje se.
Já se taky usměji.Oba dva se díváme tomu druhému do očí.Daniel mě hladí po tváři.O pár minut později se ke mně nakloní a políbí mě.
Ale já se od něj odtáhnu.
Daniel se na mě podívá překvapeným pohledem,ale já svůj pohled odvrátím.
Po chvilce povím „Chce to čas.“
Daniel vstane.Já jsem překvapená,ale nevydám ani hlásku.
„Fajn.Tak mi zase napiš,až budeš potřebovat.Popravdě jsem myslel, žes měl tu nezavolala jen tak.Mám tě rád.Ale ty mě zřejmě ne.“ Odejde ke dveřím,mě po tváři stékají slzy,než je zabouchne,řekne „Na světě je hodně holek.Tak proč bych se měl zrovna plahočit s tebou?!“ zakřičí a zabouchne dveře.
Já se napiju vína a bez toho,abych něco uklidila,si vezmu láhev vína i sklenici a jdu do pokoje.Radši bych byla sama,než prožila tohle. Po hodině strávené na notebooku odložím víno a jdu si lehnou do postele.Vůbec se nezneklidňuji tím,že jsem láhev vína nechala u notebooku.Jsem tak unavená,že jsem si toho téměr nevšimla.Má sestra neví,že piju víno.Nechci,aby to zjistila,alespoň ne teď.

Omlouvám se,že je to dnes tak krátké,ale nějak se necítím dobře.

Zítra to už doufám bude dobré a dám sem další kapitoly.

Děkuji za přečtení!

Komentáře