Nekonečná temnota

Well...Fuck.

Zdravím,

nebudu nijak zvlášť vysvětlovat účel tohoto blogu, prostě chci mít nějaký koníček a blogování jsem ještě nikdy nezkoušel, takže...Proč ne sem něco zveřejňovat? Rozhodně lepší, než hraní videoher. Ne, to zas ne, na to ty videohry mám až moc rád. Jinak, aby se tady neděly nějaké nedorozumění, zda jsem kluk nebo holka, tak vám to tak nějak zkusím vysvětlit. Sám nevím, co jsem zač. Biologicky jsem samozřejmě byl vždycky holka, ale psychicky podle mého zkaženého mozku jsem prostě genderfluid. To znamená, že se mi během života mění "psychické" pohlaví. Například právě teď celý den se cítím dost jako kluk. Můžu klidně i zítra, týden, měsíc...A pak najednou se to zase změní a začnu se snažit působit jako holka. A pak zas bum, nezařazuji se ani do jednoho, z těchto dvou pohlaví. Rozumíme si? Tak to jsem rád. Ale dost na psychologa, co?

Sem na blog nejspíš budu zveřejňovat personal stuff aka osobní názory, zážitky, problémy apod. a možná se zde objeví i nějaká fanfikce, povídka a další. Uvidíme, ale zveřejňovat budu nepravidelně, protože jsem lenošný hovado. Prostě až budu mít čas a náladu něco napsat a zveřejnit, tak to určitě udělám. A zrovna teď mám, takže sem napíšu aspoň "něco". A to "něco" bude shrnutí mého "dokonalého" dne.

Jelikož jsem teď celý týden byl doma, protože jsem zázračně, po roce a půl onemocněl, tak jsem stihl toho doma tolik udělat. A tak, jsem pak dnes neměl najednou nic na práci, takže když jsem se ráno vzbudil, něco okolo osmé hodiny ranní, nevěděl jsem, co podniknout a tak jsem se další dvě hodiny povaloval v posteli, koukal a truchlil nad videi z koncertu mé nejoblíbenější hudební skupiny, kde jsem samozřejmě *opět* nebyl a poslouchal otravné vzdechy ze spaní mé velmi otravné sestry, kterou ze všeho nejraději přezdívám Anderson. Anderson proto, že v jednom skvělém seriálu se jménem Sherlock, existuje postava jménem Anderson a ten Anderson je neuvěřitelný idiot a má sestra (Anderson) je jako Anderson. Také idiot. Proč? Zeptejte se Sherlocka, ten to bude vědět nejlépe. Pak, když se Anderson vzbudila, byl jsem donucen vstát z postele a jít se výjimečně nasnídat, protože oba rodiče jeli na školení a Anderson mě musela prý hlídat. Štve mě, že si matka stále myslí, že se o sebe nedokážu postarat. Jo, chápu, bude mi teprve pouhopouhých 13 let, ale i v tomhle věku si přece umím, když samozřejmě chci, obstarat snídani a podobné věci! No, tak jsem teda musel jít snídat, i když normálně nesnídám, protože po ránu mám nejmenší chuť k jídlu a stažený žaludek. Stejně jsem ji nesnědl celou a radši ji dal našemu úžasnému psovi. Anderson pak byla na chvíli pryč, což se mi ulevilo, protože každá sekunda, kterou tráví u nás doma, je utrpení. Sice jí teď nedávno bylo 21, ale jedná se mnou jako nějaká komunistická babička. Nic proti komunistům... Mezitím, co byla pryč, tak jsem si stihl 20 minut schrupnout a poté si sednout k mému seniorskému notebooku, zahrát si pár videoher a pak, když se vrátila, matka nám zanechala na stole peníze, abychom si k obědu mohli objednat pizzu. Takže pak byla pizza, po pizze přišla matka domů, já se musel převléct z pyžama do něčeho "normálnějšího" a po zbytek času až do teď jsem strávil čas zde na HPD. Pak prý večer jdeme na oslavu narozenin matčina kamaráda. Meh, budou tam lidi, fuj. Ale bude tam jídlo a to je fajn. Tedy, pokud se něco předtím nestane a já nebudu zas v depce, jak je u mě každodenně známo. Takže můj den byl zcela obyčejný a nezajímavý jako ostatní dny, které zvládnu přežít bez zabití se. Tím taky, s oddechem mých prstů, které musí stíhat mezipsaním ještě brát do rukou telefon a odepisovat jedné skvělé dívce, o kterou se celý týden zoufale snažím, uzavírám tenhle "takzvaný" článek. Snad si tohle vůbec někdo přečetl a pokud ne, tak si to aspoň mohu přečíst já, ne? Tak jo, budeme "originální" a skončíme v polovině věty, ju?

Tak ahoj, vy šla--

+3

O mně

Autor: Nao-chan   |   Publikováno: 24.02.2018   |   Zobrazeno: 602x