Nekonečná temnota

Půlnoční zvony

Zdravím dnes již po druhé!

Zde máte slíbenou jednu z mých básní.

Poezie mě začala dost bavit od té doby, co jsem byla ubytovaná na psychiatrické léčebně PATEB v Jemnici. Ještě zde stále jsem a 29. 3. jedu domů.

Mám holt dost vážné psychické problémy a rozhodla jsem se je nějak řešit. A tady jsem se naučila nebýt tak sobecká vůči ostatním. Vždycky může být hůř :) Své emoce, myšlenky ventiluji pomocí zmiňované poezie. A vážně mě to začalo bavit a cítím, že by to mohlo mít nějaký smysl.

Tato báseň byla napsána 6. března letošního roku a je věnována mému příteli. <3


Půlnoční zvony


Vonné svíčky zdobí naši postel,
zatímco odbije půl noc městský kostel.
Sklenka vína polosladkého Cabernet Sauvignon,
ani kapka nezbyde na zmar.
Polibky na Tvé rty Tě neminou,
Tvá láska je pro mě ten největší půlnoční dar.

Nejkrásnější noc za zářícího úplňku do naší ložnice,
chci té noci ještě o trochu více.
Mé tělo zplynuté s tím Tvým,
napříč novému životu, který je tak skutečný.

A když je po všem, svíčky dohoří,
do sladkého snění o dnešní noci se ponořím
a ráno tentokrát neodcházíš, prokouknu Tě, když se vedle Tebe ráno probouzím.

Další noc se o to krásnější udělat snažíš,
ale dnešní noc byla ta nejkouzelnější.

A Ty ani trochu zklamaně nezníš.



Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.