Nekonečná temnota

Co jsem zač aka UŽ SE MĚ NA TO NEPTEJTE

Zdravím všechny příznivce u mého nového a nudného článku.

Název jsem mohl klidně udělat kratší, ale jaksi se mi to líbí tak, jak to je. Nechápejte mě špatně.

Tak, o čem, že se to budeme bavit? No... O mém pohlaví. Jo, teď se asi všichni smějete, já vím. Ale víte, jak je otravný, když se vás skoro každý den ptají, jestli jste kluk a nebo holka a vy musíte ztrácet svůj drahocenný čas vysvětlováním své genderové, nebo-li pohlavní identity a sexuální orientace? Je to víc, než otravné.

Ale jak tak se dívám, to se může stát jenom mně, protože nikdo na HPD není na stejné pohlaví...

Fajn, nebudu ten úvod tolik obkecávat a jde se rozepisovat.

Vše to začalo začátkem roku 2017, tedy konkrétně 8. ledna 2017. Znala jsem jednu dívku stejného věku, jmenovala se Stephany a byla strašně hodná. No, a co si naše Verunka v té době nemyslela? Že se do ní zamilovala! Ale to bylo Nico teprve 11 let a v té době ještě přeci nemohla vědět, co je to, se opravdu zamilovat! Holt, čtení literatury pro dospělé s homosexuální tématikou dokáže dítě pěkně zkazit... Jako například mě, že? Každopádně, hned jsem samozřejmě toho osmého ledna musela Stephany vyznat svoji obrovskou lásku, kterou k ní cítím. Protože proč ne, bylo mi 11 a vůbec jsem takovým věcem nerozuměla... Super, ne? Také jsme se nikdy v životě nepoznaly osobně, takže to bylo ještě víc krindž. Nacházíme se v době, kdy jsem byla ještě normální, vzhledem k současnosti, žádné krátké vlasy a pánské mikiny se u mě v té době ještě nevedly, okay? Tak to jsem rád, že se chápeme. Tak... Napsala jsem jí, že ji miluji. MILUJI. Jenom zdůrazňuji, to dělám, hlavně když mluvím, musím na své slova dávat důraz, jinak to není ono. A víte, co mi Steph odepsala? ŽE TO CÍTÍ STEJNĚ. V tu chvíli jsme si vyměnily pár srdíček a začaly spolu oficiálně chodit. TLESKEJTE. Hm, nic neslyším... Ale to nic. To je v pořádku, to ještě na dávku předepsaných antidepresiv není.*sáhne do kapsy od svých kalhot pro antidepresiva a "nenápadně" si vloží do úst aspoň jednu pilulku, a poté ji "nechtíc" spolkne* Eh, to jsem neřekla, jasný? Děkuji, že se mnou souhlasíte. Kde, že jsem to skončila? Ach, ano, že jsme spolu začaly... um... chodit. Nejspíš. Ale stálo to za trhací kalendář z roku mého narození, to mi věřte. Vydržely jsme spolu 2 měsíce a po dvou měsících jsem se na ni vykašlala. V podstatě jsem se s ní nerozešla, jenom jsem jí začala ignorovat a tak jsme se nějak odcizily. A víte proč? No jasně, že nevíte, kdo by to taky věděl... Během února minulého roku se stalo pár nepříjemností s moji dlouholetou a nejlepší kamarádkou Terezou aka Tamarou aka Tamxem aka Viktorem, nebo jak si to nechává říkat. Od 22. února až do 1. března 2017 mě trápila svými sebevražednými myšlenkami, které mě pomalu, ale jistě, táhly ke dnu a doháněly k slzám. Vždy se ale potom situace zklidnila, a já jsem byla štěstím bez sebe, že se jí nic nestalo a nijak si neublížila. Údajně jsem prý byla do ní zamilovaná. Za zády Stephany, samozřejmě. No, a pak vždy každý den od 22. února, mě vždy večer, přes Messenger neustále tížila vším špatným, co jí přišlo k myšlenkám. Bylo mi opravdu hrozně. 28. února jsme spolu zašly ven, protože během toho týdne zůstala u svého otce, protože její matka skončila, ze zjištění jejího těhotenství, v nemocnici, a já za Tamarou musela dojít k jejímu tátovi, protože normálně bydlí hned pode mnou, ve druhém patře. Rovnou jsme se stavily pro její spolužačku Marii a byly spolu venku, a já jen doufala, že už Tamara našla rozum a nemá v plánu tu svoji sebevraždu. Ten den byl vážně fajn. Tamara pak ještě musela jít zpět domů něco odevzdat, a já a Mája si zatím na dětském hřišti, sedly do "kabinky" od skluzavky a jedly solené arašídy, které jsme my tři v té době zbožňovaly. Během toho, co byla Tamča pryč, tak se mě Mája zeptala, jestli se mi někdo v současné době nelíbí, a já se nakonec přiznala, že to je Tamča. Mája si potom ze mě udělala srandu, že to Tamči poví, a jelikož dokážu být dost natvrdlá, tak jsem si to vzala příliš osobně a když se Tamara vrátila, uraženě jsem byla na odchodě, doufajíc, že mě jedna z nich zarazí a poprosí, abych zůstala. Když jsem ale zjistila, že nikdo se pro mě nevrací, tak jsem se jen ufňukaně vrátila zpět za nimi a Mája se jen začala řehtat na celou ulici, že si ze mě jenom dělala srandu, a já potom byla po zbytek dne uražená a Tamča nic nechápala. Pak jsme se s Májou a Tamčou rozloučila a šla domů, kde jsem si udělala pár svých povinností a hrála skupinovou RP na Messengeru se svými "přáteli". Mezi tím mi opět Tamara napsala, že už to nezvládá a opravdu půjde zemřít. A jelikož mi ještě deset minut předtím, moje matka říkala, ať už jdu spát, tak jsem jí nemohla přesvědčit o opaku a celou noc kvůli tomu nemohla usnout. Když jsem se ráno po hodině spánku vzbudila, abych se mohla podívat, co mi Tamča napsala, byla jsem opět v slzách. Zaspamovala mě tím, že se jde opravdu zabít, a že jí už ten den neuvidím. Hned jsem začala jednat. Nejdříve jsem ji psala na všechny její účty na Google+ a Messengeru, přes SMS a Instagram. Nic. Zkusila jsem ji dvanáctkrát zavolat. Nic. A tak jsem se ten den uráčila být doma, protože oba rodiče byly v práci, a má otravná sestra Lucie, nebo také Anderson, byla ve škole. Stihla jsem si 3x zavolat s mým nejlepším internetovým kamarádem, zničit Andersenovi její oblíbenou rtěnku, probrečet u zpráv s Tamarou, vyměnit si několik srdíček se Stephany a vyjíst celý špajz. Když odpoledne všichni přišli domů, tak jsem dělala na projektu do zeměpisu a pak mi konečně Tamara odepsala, a já si jen mohla oddechnout, že je v pořádku. A víte, na co se mě to zeptala? Jaká to hloupá otázka, když to nevíte... Jestli do ní náhodou nejsem "zamilovaná". A já jen v tu chvíli ve své hlavě: JAK TO VÍ. No samozřejmě jí to řekla Mája, kdo jiný, když to věděla, kromě mě, jenom ona. Já neměla co zapírat... Prostě... Jsem z rychlé reakce napsala "ne", ale ona se jen tak nenechala odbít a napsala, že nemám co skrývat. Takže jsem se nakonec přiznala. A co samozřejmě se nestalo? Cítila to stejně. Takže jsme si pomocí pár zpráv, daly dohromady, vídaly se téměř každý den, držely se za ruce, objímaly se, líbaly a vyměňovaly zamilované SMSky krásného půl roku. Tedy, abych to přiblížila, od 1. března 2017 až 29. srpna 2017, ale oficiálně se to potvrdilo 23. září, protože do toho data jsem s ní byla chvíli ve friendzone (vygooglete si to), pak jsme ten vztah trošku obnovily a pak to zas kleslo, protože za 1., čerstvě po "rozchodu" jsem stihla najít nějakou "náhradu" jen tak přes Facebook s jednou stejnověkou holkou Valérií a 23. září se mi ozvala Steph, a byla dost... Jiná. Tak jsme pořešily to, proč jsem si jí nevšímala a podobně a nakonec, po dlouhé konverzaci o mém ignorování, navrhla, že vztah obnovíme, a já to vše jen odkývala a byly opět spolu a zároveň jsem byla s Valérií. Uběhl nějaký ten měsíc, trvalo mi opravdu dlouho přestat Tamču definitivně milovat, i když jsem měla dva vztahy přes Facebook. 23. říjen 2017. Ten den jsem poznala ji. Ta mě zbavila veškerých citů k Tamči, Steph a Valdě. Nejlepší bylo, že bydlela ve stejném městě, co já, takže jsme se mohly hned poznat osobně. Jmenovala se Tereza, bylo jí třináct let a nechávala si říkat "Tommy". Fajn... Jak to začalo? 23. října jsem prostě jako každý jiný školní den, obzvlášť v pondělí, přišla domů, mrskla svým školním batohem o zem mého pokoje, upozornila Steph na měsíc našeho vztahu a šla si ohřát studený oběd, který Anderson přinesla z práce, tedy bramborovou kaši s řízky, kterou jsem měla asi po dvou týdnech snad po páté, takže jsem se na něj ani tolik netěšila, a to normálně řízky zbožňuji. Když jsem jedla, mezi tím mi cinkl telefon s upozorněním na Messengeru, že mi opět někdo píše. Klasika. Když se mi pokusilo do sebe naházet skoro celý můj oběd, tak jsem se hned se zvědavostí přihnala ke svému telefonu a podívala se, kdo mi to píše. Okénko chatu jsem hned poznala. Byl to můj starý známý z letního tábora, který mě nikdy neměl moc rád. Aspoň jsem si myslela, že mi píše on, takže jsem byla celkem překvapená, že místo jeho "cus" se tam píše její "Ellolololololo~" a potom spam zpráv, že máme stejné zájmy a je spolužačka, toho údajného kr*pla. Bohužel, když už jsem odepsala, tak již dávno nebyla na jeho telefonu, takže jsem toho známého, tedy Pavla, požádala o její Facebook a okamžitě ji poslala žádost o přátelství a napsala ji pár krátkých zpráv, doufajíc, že si to přečte. Taky, že po ani ne dvou minutách mi cinklo upozornění, že mi přijala žádost o přátelství a odepsala mi. No, a tak jsme si začaly psát, vyměnily pár názorů, napsaly o sobě slohovku, abychom se více poznaly a o dva dny později se objímaly na náměstí. Spíš, já jsem se postavila, vedle mě se smála Tamča a ona mě objala na první setkání. Bylo to fajn. V tu chvíli mnou projel takový... zvláštní pocit. Dá se říct... nějaká... "silná energie"... Nedokážu to popsat, omlouvám se. Ten den byl opravdu skvělý, zašly jsme do místní večerky s týden prošlým zbožím, koupily si tam nějaké pití, já se ve frontě u pokladny začala smát na celý obchod, protože tam bylo příliš velké ticho, které mě záhadně rozesmálo, takže jak i ona, tak i lidé okolo, si musely myslet, že jsem se dočista zbláznila. Pak mě zatáhla na místo, kde jsem to neznala, kde jsme si sedly a povídaly si. A já se od toho momentu do ní zamilovala. Opravdu. Nedokázala jsem od ní odtrhnout oči, vždy, když se na mě podívala, odvrátila jsem pohled a cítila, jak mi hoří tváře. Dámy a pánové, ten den Nico poprvé poznala, co znamená se zamilovat! Aspoň myslím... No, uvidíme. Taky potom během vztahu s ní jsem se rozešla s Valdou a částečně i Steph. Pak jsme se ale musely  s Tommy rozloučit, a po dlouhém loučení jsem zjistila, že jsem jaksi ztratila svoje sluchátka, takže jsem si ten den trošku prodloužily jejím hledáním. Nakonec, když jsme se už oficiálně rozloučily, jsem přišla na to, že ty sluchátka mám celou dobu v prsní kapse od mojí bundy, takže div, že jsem se cestou domů nezačala smát. Alespoň jsem s ní mohla být o něco déle... Pak jsme se ještě viděly 2x předtím, než začal náš vztah, u kterého přiznávám, že začal příliš brzo, a taky proto brzo skončil. Vztah začal 29. října, tedy necelý týden potom, co jsem ji poznala. Odhodlala jsem se jí to říct a ona to opětovala, takže jsem od toho data byla opravdu šťastná. Vztah skončil 5. února letošního roku, ale jsem ráda, že jsme spolu vůbec byly, ty tři měsíce a 9 dní setkávání se s ní, nikdy za nic nevyměním! Sice stále mám díru v srdci, ale teď nedávno jsem poznala jednu holku, Lucie se jmenuje. Je neuvěřitelně krásná, hodná holka... Začínám ji mít mnohem víc, než ráda a možná mám u ní šanci. Ještě jsem zapomněla dodat, že jsem během vztahu s Tommy, ji zvládla 3x za jejími zády, zradit. Poprvé s klukem, původně to měl být jenom "experiment", jestli nejsem i na kluky, ale... Měla jsem ho hodně ráda, i když jsme spolu vydrželi jenom týden, protože jsem ho nedokázala vystát, jak se idiotsky choval. Prostě holky jsou více citově založené, než kluci, a to je jeden z mnoha důvodů, proč mě přitahují. A uvědomuji si, že mi bude teprve pouhopouhých 13 let (už jenom za 6 dní, woohoo!), takže si říkáte, že je blbost, abych v tomhle věku věděla, jaká je má sexuální orientace, ale... Někdy v nějakých nejmenovaných věcech věk nehraje vůbec žádnou roli. A podle mě, jej nehraje žádnou roli, zrovna v této situaci. Buď jsem blázen, co by si měl vyhledat psychiatra (kterého mám, dokonce dva, ale to je na léčení mých mentálních poruch...viz můj profil) nebo mám pravdu. Spíše bych souhlasila s pátou možností. Podruhé jsem ji zradila s Anetou, se kterou jsem opět byla týden, protože za 1., city ke mně jenom předstírala a za 2., znaly jsme se jenom přes Skype a tím to končilo. A pak se mi zalíbila Wendy, se kterou jsem naštěstí nechodila, protože opět bydlela někde na druhém konci republiky. A tím uzavírám tu část, o mých vztazích. Je toho ještě mnohem víc, ale to by tenhle článek byl ještě delší, a mě se opravdu nechce si to potom po sobě dlouho číst a hledat nějaké chyby, které jsem tam napáchala. Teď už jenom vysvětlím, proč jsem se namáhala tohle věšechno napsat, když to nemá žádnou souvislost s mým pohlavím. Hned vysvětlím.

Pomocí mé zjištěné sexuální orientace, jsem po dlouhém pátrání, po mém "mentálním pohlaví" usoudila, že jsem genderfluid. To znamená, že se mi během života mění mé pohlaví. Biologicky, nebo taky tělesně, jsem se narodila jako holka, tím chci říct, že mám jemný hlas, nízká ramena, malé ruce, a taky mi rostou prsa... A celkově; prostě holka. Ale můj mozek to cítí holt jinak. Nechce nosit make-up a podobné dívčí věci, jako jsou dlouhé vlasy, sukně a šaty... Fuj. Ale zase nechce být úplný chlap. Ani na to se moc necítí. Jednu chvíli, je jedno jak dlouho, se mohu cítit jako holka, a tak se podle toho taky chovám a nepřestanu se tak chovat, dokud mě to nepřejde, a pak přejdu na to, že se cítím jako kluk, potom na to, že se necítím ani jedno z těchto dvou pohlaví. Rozumíme si? Tak to jsem ráda. Cituji ze svého profilu ,,Jsem částečný tomboy; někdy jsem kluk, někdy holka, někdy hovado a někdy ani jedno z těchto pojmů." A víte, co tím chci naznačit? Že jsem genderfluid, tedy měnící se "mentální" pohlaví. Upřímně... Stále se ještě hledám, co jsem zač, ale jediné co vím je, že jsem to já a nehodlám si do toho všeho kecat jenom proto, že se to tomu dotyčnému nelíbí. Vím o sobě, že nejsem holka, od konce srpna, kdy šly mé vlasy dolů, změnily se na patku s mým prvním melírem a byla mi koupena moje první pánská mikina zelené barvy (děkuji babi!) Od toho dne jsem měla jasno, že nikdy nebudu mámina vysněná princeznička na bále. Bohužel... Nebo spíše, "díky Bohu"? Kdo ví... A také mám pocit, že tohle všechno; jak moje sexuální orientace, která je rozhodně homosexualita, a tak i moje pohlaví, začalo naprosto nechtíc, kdy jsem si myslela, že "miluji" Steph. Takové věci se holt někdy dějí... Obzvlášť mně.

Každopádně, tím všem chci moc ráda poděkovat, že jste četli tento článek od úplného začátku, až do úplného konce, a omlouvám se za případné, špatně sestavené věty a vybrané slova nebo gramatické chyby, protože momentálně mě už opravdu nebaví si to po sobě číst a případně upravovat, opravovat a poupravovat, omlouvám se. Tenhe článek je jeden z mnoha bullshitů, co jsem kdy mohla napsat, no...

Tím se s vámi také loučím, mějte se nejrašněji a good goodbye u dalšího článku!

+17

O mně

Autor: Nao-chan   |   Publikováno: 04.03.2018   |   Zobrazeno: 756x