Happy b-day to me!

«Nejnovější články | Nekonečná temnota

Vytvořit blog | Nápověda

Zdravím všechny příznivce u dalšího z mých skvělých článků!

Dnes vás opět zklamu a nesdílím s vámi žádnou novou povídku, omlouvám se.

Místo toho se ale jdu vyjádřit ohledně mých narozenin, protože proč ne? Pokud tenhle článek nějaké jednotlivce nezajímá, tak ať se jdou radši hromadně dívat na krtečka, než aby přicházeli o svůj drahocenný čas svého života, čtením bezcenných slov třináctiletého dítěte.

Fajn, ten zbytek, který krtečka zanedbal, chválím, protože málokteří zvládnou bez krtečka žít, a radši si místo toho číst jeden ze článků této malé čmouhy.

Jak jsem již zmiňoval, dnes mám narozeniny. Ve 2:20 hodin. Bude ze mě "vlhká třináctka", mnoho radosti nad touto důležitou událostí! A tenhle koncept jsem začal psát v jednu ráno a pak začal usínat, tak jsem jej uložil a šel ho dopisovat až teď. A v tu jednu ráno jsem zvládla napsat "touhle citát". Cool.

Mimochodem, 2:20 už bylo, takže vše nejlepší ode mě k sobě k mým třináctým narozeninám, u kterých jsem měl být údajně mrtvý, yay. Nejlepší je, že místo toho, abych se ze svých narozenin radoval, tak jsem totálně in depression, protože jsem mohl mít zálusk u jedné skvělé dívky z Plzně, ale pak jsem se dozvěděl, co jsem neměl, a moje srdíčka v očích se rozlámala. Ale to není ten úplný důvod. Ten je o trošku jiný. Tenhle víkend mám pobyt u svého rozvedeného otce, který bydlí u svoji přítelkyně a jelikož, když se můj otec naštve, tak dokáže dost nadávat, řvát a přehánět. Takhle to bylo, když mi bylo 5 a my jsme žili s mým tátou. Co jsem četla z Andersonovýho deníku z roku 2008, kdy mi byly tři roky, tak prý chodil domů opilý, řval na mamku a dokonce ji uhodil. Proto se rozvedli. A právě něco podobného se dělo včera večer s jeho přítelkyní, jen se dvěma rozdíly; otec byl střízlivý a nemlátil. Ale řevu bylo dost. Dokonce jsem si to jednu chvíli začal vyčítat, protože se tohle většinou stává, když přijedu. Ale nemůžu za to, bohužel je můj otec příliš výbušný...

Takže nejspíše to budu mít po něm, protože co vím, tak když se naštvu, dokáži se chovat podobně, jako on. No, každopádně, ještě je tu další důvod, proč mám na svoje narozeniny depresi. Moje soulmate, ex a "bráška" si ve čtvrtek zahrála videohru Doki Doki Literature Club. A to ještě na mém notebooku a přede mnou. Zdálo se, že má na to skoro stejné názory, jako já, ale včera začala bláznit. Prý se zamilovala do jedné z postav, konkrétně do Sayori, a že byla kvůli tomu celý den smutná, protože se Sayori oběsila a tím začala nenávidět Moniku. Teď od toho nebudu mít minimálně 3 týdny pokoj, super. Je mi jí celkem líto, protože Sayori přeci neexistuje, ale když ona tvrdí, že je Sayori chováním podobná, jako jedna dívka, do které se kdysi zamilovala, a která spáchala sebevraždu kvůli domácímu násilí, tak se ji snažím trošku pochopit.

Doufám, že jí to brzy přejde, protože má přítelkyni, které by měla věnovat trochu pozornosti. Stačí, že jsem s tou její přítelkyní byla já a dost jí zkazila život. Ano, mluvím o mé první, tedy Steph. Mohla žít šťastný život, ale snadno si ho nechala mnou zničit... Do teď jsem si to neodpustil. Ale co už, vrátit zpět to nemůžu, a tak se snažím jít dál. Když už jsem se dnes dožil svých třinácti, tak bych mohl zkusit dát 14, protože podobně to bylo na mé dvanáctiny - sice jsem byl šťastný, ale byl tak šťastný, že by jsem se málem zabil. Ale když jsem se dožil dvanácti, řekl jsem si, že se dožiji i třinácti. A to se taky podařilo, gratulace! Ano, teď jsem vstal z postele ve svým zeleným táborovým tričku "Pán Času 2017" a duhových trenkách (prosím, neptejte se, kde jsem sakra vzal duhový pánský spodní prádlo, prostě magie) před zrcadlo, abych mohl pogratulovat sám sobě, wee. Rovnou jsem si i popřál sám sobě k narozeninám a dal pusu. Ano, až takový narcis jsem, protože jsem nejkrásnější a nejlepší žijící tvor ve vesmíru. Samozřejmě to berte jako hloupou srandu, protože ve skutečnosti švidrám, jsem tlustý jak sedmipatrový panelák, postavený na šířku a mám na obou patrech rovnátka, protože mé zuby se dají přirovnat k... Jehličkám na kartáči. Ty jehličky taky nejsou rovný a vedle sebe, stejně jako moje zuby.

Dále jsem ještě nezmínil, že slavím narozeniny bez jednoho skvělého člověka, který nedávno zemřel. Vincent. Zemřel na selhání plic, 4. listopadu 2017 v jednu hodinu ráno. Bylo mu 27 let. Teď jen kroutíte hlavou, že jsem se zvládl přátelit s tak "starým" člověkem... Ale... On byl jiný, než ti běžní sedmadvacetiletí chlápci. Klidně bych se o něm zvládl rozepsat, v rámci možností, ale obávám se, že bych to nestihl, protože ještě dnes mám něco v plánu a chci to co nejdříve mít za sebou. Tím mluvíme o návštěvě mé bejvalé přítelkyně. Chci s ní toho dost probrat, protože ten náš rozchod byl takový... Neuzavřený. Takže bych ho dnes moc ráda uzavřela.

Prostě Vincent byl kamarád, nejlepší přítel, soulmate a "matka". Tohle všechno pro mě byl a je bolestivé pomyšlení, že opět nemůžeme volat přes Skype, nemůžu jej nutit si zapnout webkameru a on mi nemůže zazpívat svým, žensky-znějícím hlasem, "Happy Birthday To You". Tak jsme to dělali na mé dvanáctiny a jedenáctiny. Teď mi to bude chybět...

A tím ukončují důvody, proč nejsem na svoje narozeniny šťastný, yay!

Děkuji, že jste zvládli přečíst jeden z dalších nudných článků, který jsem napsala a good goodbye příště~

*teď jsem zněl jako YouTuber na konci videa, lol*