✏ Zaseklí ve výtahu [ Jungkook ]

«Nejnovější články | My Amazing Life

Vytvořit blog | Nápověda

Byl pátek večer a spěchala jsem domů ze školy. Nesnáším pátky. A to jen kvůli tomu, že máme hodiny až tak pozdě do večera. Jindy bych se těšila na víkend, na páteční večery strávené s kamarády, ale to prostě nejde. Protože si někdo myslel, že mít hodiny v pátek večer bude naprosto skvělé. Ještě že je příští týden volno. Alespoň se budu moct dobře vyspat, věnovat se svým koníčkům, rodině a hlavně kamarádům. Máme naplánovaný výlet na chatu. Budou tam všichni. Ella, Erik, Layla a dokonce i její bratranec Jacob. No bude to prostě nád-

Najednou se ozvalo prudké zaskřípání pneumatik. Jakoby nějaké auto prudce brzdilo. Ani jsem se nestihla otočit a to auto mě srazilo. Celý svět najednou potemněl.

Vzbudila jsem se v jasně osvětleném pokoji. Něco tu strašně pípá a nechce to přestat. Opatrně jsem se rozhlédla. Byla jsem v nemocnici. Zanedlouho se ve dveřích objevil nějaký doktor. Byl... pěkný.
,,Slečno Jonesová. Vidím, že jste už vzhůru," řekl a přišel blíže k posteli, na které jsem ležela. ,,Jsem doktor Jungkook." Mojí okamžitou reakcí bylo se posadit a podat mu ruku, ale když jsem se chtěla zvednout, zabolelo mě celé tělo.
,,Pozor," vylekal se doktor, odložil desku s papíry na stůl a pomohl mi si znovu lehnout. ,,Jak možná víte, srazilo vás auto. Měla jste ale štěstí. Až na pár modřin a na pohmožděnou nohu to není nic vážného. Důvod proč tu ležíte je, že jste tím šokem omdlela," vysvětloval mi doktor. Povzdychla jsem si. Už jsem si myslela, že mám nějaké vnitřní zranění nebo hůř, otřes mozku!
,,Kdy budu moct jít domů?" zeptala jsem se. Mám ještě nějaké úkoly, které potřebuju dodělat.
,,Sestra vám donese berle, ať se vám lépe chodí," řekl.

Díky bohu. Nesnáším nemocnice. Pomalu jsem se posadila a zhluboka jsem se nadechla. Tohle se může stát jenom mně. Mamka bude nadšená, až jí všechno zítra řeknu. Mezitím, co jsem se připravovala se zvednout, do pokoje vtrhla sestřička s berlemi.
,,Doktor říkal, že už chcete jít domů," řekla a podala mi berle.
,,Mám ještě nějaké úkoly," pousmála jsem se na ní.
,,Tak si hlavně dávejte pozor. A ať se brzy uzdravíte," řekla a odešla.

Jakmile jsem se dokázala postavit z postele, popadla jsem svůj batoh, který na mě čekal na křesle a pomalu jsem odskákala k výtahu. Nevím ale, jak zvládnu doma vyjít ty naše schody. Bude to hold takový challenge. Jakmile jsem byla uvnitř výtahu, zmáčkla jsem přízemí. Výtahové dveře se už pomalu zavírali, když vtom se ozvalo: ,,Počkejte!" a někdo dal ruku mezi dveře, aby se znovu otevřely. Byl to doktor Jungkook. ,,Děkuji, že jste počkali," lehce jsem se pousmála. Zanedlouho se výtah rozjel dolů.

Najednou se ozvalo písklavé zavrzání a výtah se pomalu zastavil. Přejel mi mráz po zádech. Tohle se může stát jenom mě. Naštěstí jsem tu ale nebyla sama. Byl tu se mnou ten doktor, který mě dříve ošetřoval. Podívala jsem se na něj. Byl klidný. Vypadal, jako by věděl, že se to stane.
,,Za chvíli to zase pojede," řekl.
,,To se vám tu výtahy zasekávají tak často?" zavtipkovala jsem. Jungkook se zasmál. Vtom se na mě podíval. Na venek vypadal klidně, nepanikařil, ale vevnitř s něčím zápasil. Pomalu si mě prohlédl.

Držela jsem se jak berle, tak i kovové tyčky ve výtahu, abych nespadla. Bylo to opravdu obtížné. Nikdy jsem berle neměla, tak to pro mě bylo velké neznámé. Doktor Jungkook se ke mně začal pomalu přibližovat. Můj instinkt mi říkal ať couvnu, ale nešlo to. Nebylo kam. Přimáčkl mě ke zdi a já jsem se vylekala. Zadíval se mi na rty a pak do očí. Hned mi došlo, o co mu jde. Se vší silou, která mi zbývala jsem ho odstrčila.
,,Co to děláš?!" vyjekla jsem.
,,Jenom jsem tě chtěl políbit. Jsi tak milá," řekl.
,,Ale vždyť já vás vůbec neznám," otočila jsem pryč od něj.
,,Prosím," lehce mi vzal bradu svými jemnými prsty a otočil ji zpátky na sebe.
,,Proč?" zašeptala jsem.

,,Rád zkouším nové věci," odpověděl.

Musím uznat, že nebyl zrovna ošklivý a věkově jsme na tom byli stejně, tak asi... proč to nezkusit? Po krátkém váhání jsem zavřela oči a začala se natahovat pro polibek. Výtah sebou najednou cukl. Jungkook mě pustil.
,,Zdá se, že už to opravili," řekl, upravil si plášť a stoupl si dál ode mě.
Najednou se ozvalo cinknutí a dveře se otevřely. Už jsem chtěla z výtahu vyběhnout a jít domů, když vtom mě zastavil jeho hlas.
,,Počkej, pomůžu ti," nabídl se. Vzal moji ruku a dal si jí kolem ramen. Tak jsme šli k východu.
,,Děkuji," řekla jsem, když jsme došli ven.
,,Má tě kdo odvést?" zeptal se najednou.
,,Dojdu sama," pousmála jsem se. Nebydlím ani tak daleko, aby pro mě museli rodiče jezdit.
,,Dobře. Tak hlavně... si dávej pozor," řekl a smutně mi zamával.

Chvíli jsme se ještě na sebe koukali. Stál tam. Vysoký a krásný. Prostě mi to nedalo. Vyskákala jsem nahoru po schodech jak nejrychleji jsem mohla a vášnivě ho políbila.
,,Za pár dnů přijď na kontrolu," řekl Jungkook.
,,Přijdu. Ale jenom pokud budu moct být vyšetřená tebou," usmála jsem se.