Mé blogy

Jmenovala se Tormenta-příběh-kapitola10

Jmenovala se Tormenta-Christine Frasseto (kapitola10)
http://www.howrse.cz/     

Tormenta nás dovedla k bublajícímu potůčku, u kterého roste rohovník a ombùs, obrovský listnatý strom, který přežívá ve stepních oblastech a poskytuje v horkém počasí vítaný stín. Odsedlám svou klisnu a vyndám jí uzdečku. Odfrkuje a cuká sebou jako štěně, pak začne pít z potoka. Vezmu ovčí kůži ze sedla a rozvinu ji na zemi mezi dvěma porosty mesqitu – neuvěřitelné sladké rostliny, kterou spásá dobytek. Tormenta bude mít radost. Pak vyskládám všechno z batohu a z kapes, abych si mohl udělat inventář všech svých věcí a mohl tak lépe posoudit svou šanci na přežití v nadcházejících dnech.

Když rozbalím jeden z balíčků, které mi nechal dědeček, zavane mi pod nosem lahodná vůně chimichurri. Vděčně se zakousnu do obrovského grilovaného bife, hovězího masa marinovaného v ostré omáčce z česneku, petržele, rajčat, olivového oleje a tymiánu. Zhltnu to jako kromaňonec. Pak s chutí olížu obal a svoje prsty, daleko od nesouhlasného pohledu, který by po mě nepochybně vrhla babička Helga... S pocitem příjemné sytosti se vracím zpět k potoku, abych si umyl ruce a tvář a naplnil měch na vodu. 

Rychle si projíždím všechny své věci. Laso. Velký krajíc chleba. Balíček yerba maté a zápalky. Rozdělávat oheň na vaření vody jen proto, abych si dal trochu maté, nepřipadá v úvahu. Jsem pořád příliš blízko domova a teď není dobrá chvíle na to, abych na sebe upozorňoval. Tohle je facón, velký nůž, který gaučové nosili za širokým opaskem. Zasouvám ho zpět do pochvy a doufám, že ho nebudu muset použít. Mám s sebou i svůj Draeroplán a notebook. Zajímavý kontrast mezi tradicí gaučů a světem nové technologie, který se teď zdá být tak daleko. Mám hrozné nutkání zapnout počítač, popovídat si s Tiagem nebo se proletět s Draeroplánem a zapomenout na všechny starosti. Rozzlobeně se dívám na kus kovu, jak se leskne na ovčí kůži. Příčina neštěstí, která mi brání vrátit se k normálnímu životu. Chci ho zničit, hodit ho do dlouhé trávy, nechat ho navždy zmizet. Dlouze si povzdechnu. Vím, že je to nedospělé, ale musím přiznat, že ten předmět vnímám jako obrovské břemeno. Na zádech cítím teplý dech. Nepolevující vítr šustí v trávě a ve větvích kolem mě, takže jsem Tormentu neslyšel přicházet. Pokusím se k ní přitulit, ale ona mě hlavou zatlačí zpátky a shodí mě na ovčí kůži. Musím se nahlas zasmát.

„Máš pravdu. Musím se trochu vyspat. Pak budu mít v hlavě víc jasno.“

Tormenta se spokojeně otočí zády ke mně a okusuje dlouhou trávu. Cítím, jak se moje svaly postupně uvolňují a pomalu se propadám do říše spánku.

V noci mě trápí podivné sny: louka začala hořet a proměnila se v peklo, které ještě rozdmýchává silný vítr. Sklání se nade mnou zlá, rozšklebená tvář s maskou pokrytou tmavým peřím. Symbol smrti. Krev mi zamrzá v žilách a najednou se s leknutím probudím a křičím a kopu kolem sebe. Moje prsty narazí na něco podivně měkkého a z následného křiku mi málem prasknou ušní bubínky. Jsem zmatený a buší mi srdce. Pak si uvědomím, že jsem právě zaútočil na ptáka nandu, černého bratrance pštrosa, který je vysoký jako člověk a kterému indiáni říkají guaraní – „velký pavouk“. Vyděšený pták mává křídly, poskakuje kolem, klape zobákem a pak obrovskými kroky uteče pryč. Pouštím pár černých pírek, která jsem mi omylem zůstala mezi prsty. Víří ve větru a pak odlétají do dálky. Protřu si tvář, abych se pořádně probral. Slunce je v zenitu a je čas vyrazit. Sbalím si svůj skromný majetek, který ten zvědavý nandu rozházel všude kolem. Zatracený pták, z chleba mi zbyly jen drobky. Měch na vodu je roztrhaný na kousky a je tím pádem k ničemu. Notebook a letadlo jeho drápům a zobáku naštěstí unikly. Ale při skládání ovčí kůže s hrůzou zjistím, že přívěsek zmizel!

Jsem to ale blbec! Kožená šňůrka, která mi sloužila jako náhrdelník, je pořád v kanceláři toho zkorumpovaného starožitníka v Buenos Aires. Měl jsem vymyslet jiný způsob, jak si ho přivázat na krk, a nenechávat ho ležet v kapse nebo na ovčí kůži uprostřed pamp, kde si ho může každý vzít! Zběsile prohledávám zemi kolem mě na všech čtyřech. Dívám se všude, kde to podupal nandu. Kůži na rukách mám poškrábanou od listnatých stébel trsů pampské trávy, která má překrásné růžovobílé chocholky, ale listy ostré jako břitva. Pořád nic. Zuřivě popadám facón a sekám všechen porost kolem sebe ve snaze najít ten proklatý přívěsek, ale marně. Kam jen mohl zmizet?