HryProDivky.cz
Amira, egyptská princezna-příběh-kapitola6
Amira, egyptská princezna-Christine Frasseto (kapitola6)
http://www.howrse.cz/
Cítím se jako Howard Carter. Je 26. listopadu 1922 a chce se mi křičet zoufalstvím. Po celé řadě neúspěšných vykopávek v Údolí králů dnes poslední etapa naplánovaných prací končí kvůli nedostatku finančních prostředků. Když tu najednou jeden z feláhů začne křičet, jako by ho posedl Ša, obávaný démon s šakalí hlavou. Jeho krumpáč narazil na kamenný blok. Klekne si, očistí písek z hladkého kamene a pod ním nachází další... Jsou to schody vedoucí do nedotčeného místa věčného odpočinku Tutanchamona, se zlatým sarkofágem a nádhernými, nepoškozenými poklady.
Hmmm... pochybuju, že výsledky mého „úžasného“ nálezu budou vystavovat v Egyptském muzeu v Káhiře, v Metropolitním muzeu umění v New Yorku, v Britském muzeu v Londýně nebo v pařížském Louvru. Podle poněkud spartánského vybavení této malé jeskyně usuzuji, že tu bydlel nějaký rolník nebo pastýř. Matrace z rákosů se rozpadá na prach. Dřevěná stolička, která se rozpadne, když do ní strčím. Hliněný džbán, který se rozbije, když do něj omylem kopnu. Cítím se tak hloupě! Moje zoufalé vzdechnutí je tak velké jako Cheopsova pyramida. Zbytky stoličky a džbánu odsouvám nohou ke stěně jeskyně. Zasměju se při pomyšlení na novou Indianu Leylu Jonesovou, která na tuto jeskyni jednoho dne narazí. Alespoň nezakopne o kousky rozbitého nádobí.
Nemůžu se dočkat, až se z téhle jeskyně dostanu pryč. Až o svém neštěstí budu vyprávět spolužákům a Johnovi, hodně se nasmějeme a dáme si spolu velmi černý a velmi sladký čaj. Dnešek zřejmě nebude dnem, kdy se mé jméno stane legendou (legendou, která snad překoná i Alexandra Velikého). Povzdychnu si a chystám se jít zase zpátky dolů po schodech, ale v tom se moje srdce najednou málem rozskočí. Ze tmy se vynoří hrozivý had, jeho hladová hlava se tyčí nad obrovským tělem. Hrůzou zakřičím a ustupuju zpátky do jeskyně. Jsem v pasti!
Srdce mi bije o závod. Sleduju, jak jeho šupiny kloužou po kamenných schodech. Až vleze do jeskyně, budu se mu muset postavit a zabít ho, než mě stihne uštknout. Podle zvětšeného, kulatého krku poznávám kobru egyptskou. Bohužel pro mě. Kobra egyptská může dorůst délky přes 2,5 metru a má velmi silný, neurotoxický jed. Pokud se mu podaří mě uštknout, tak jed nejdříve paralyzuje dýchací svaly a potom...
Já nechci umřít! Baterkou prohledávám stěny jeskyně kolem mě a hledám cokoliv, čím bych se mohla bránit nebo na hada zaútočit. Pochybuju, že jsem rychlejší než on, obzvlášť když nemám žádnou zbraň. Hodila by se mi palice, ale nic takového tu nevidím. Možná nějakou těžkou deku, kterou bych přes něj mohla přehodit a na chvíli ho oslepit, abych mohla utéct po schodech. Ale hromada bavlněné cupaniny mi nepomůže... Zoufale se rozhlížím po jeskyni. Musím přijít na to, jak se té příšery zbavit, a to rychle!
Něco se pohnulo, nebo to možná byl jen stín od nepravidelných výběžků na stěně v jednom z výklenků jeskyně. Celá roztřesená otáčím svítilnu tím směrem. Pokud ta kobra přišla s celou rodinou, od pradědy až po bratrance z prvního a druhého kolena, tak jsem opravdu v pytli! Udělám krok dozadu, do ruky si vezmu úlomek z hliněného džbánu a držím jej pevně jako dýku. Pak zamumlám:
„Já... Já... Je tam někdo?“
Samozřejmě mi nikdo neodpoví. Co jsem si myslela? Jsem tak vyděšená, že si teď opravdu přeju, aby se tu z ničeho nic objevil můj princ na bílém koni a usekl hlavu zlému hadovi a jeho rodině jediným seknutím šavle. Uchopím svou dýku ještě pevněji a jdu směrem ke stínu tancujícímu po skále. Nějaký instinkt, nepochybně založený na pověře, mi říká, abych do stínu bodla, kdyby to náhodou bylo něco živého. Moje provizorní dýka ale nenarazí na skálu, ale na jakýsi závěs stejné barvy. Když dýku vytahuju zpátky, závěs roztrhám na kusy. Je snad za tím závěsem nějaký skrytý východ?
Podívám se směrem ke schodům, ale kobra tam ještě není. Rychle odsunu stranou potrhaný závěs a jdu dopředu. Doufám, že tam bude východ. Narazím ale na něco úplně jiného. Něco, co mi vyrazí dech. Pokud půjdu dál, tak rozhodně nenajdu žádnou pozemskou pomoc, ale možná najdu pomoc nadpřirozenou. Kéž bych byla věřící. Za závěsem se totiž skrývá jeden z nejúžasnějších chrámů starověkého Egypta! Stěny jeskyně jsou pokryty malovanými bas-reliéfy představujícími starověké bohy v typickém egyptském stylu, kdy je hlava z profilu, torzo zepředu a nohy opět z profilu. Pod paprsky božského slunečního kotouče Ra poznávám boha Hora, ztělesnění oblohy a slunce se sokolí hlavou, Anupa s šakalí hlavou – ochránce mrtvých, Thovta s hlavou ibise, měsíčního boha a ochránce písařů a mnoho dalších, většinou vyobrazených v situacích, kdy jim lidé přináší oběti... Je to úchvatné!
Jeden z těchto bohů se zdá být obzvláště důležitý, soudě podle množství obětí, které dostává. Lidé přinášejí nádoby plné oleje, lotosové květy, bušly obilí, parfémy a tak dále. Tento bůh je ale vyobrazen jako obyčejná lidská mumie, stojí vzpřímeně a má čepici a náprsník písaře... Ptah, samozřejmě, patron umělců a tedy patron „sânkh“ – toho, kdo dává život– sochaře, který vytvořil toto neuvěřitelně živé dílo... Pak můj zrak spočine na ženě s nádhernou tváří i tělem, která má na hlavě korunu. Někoho mi připomíná... Rozvášněně luštím hieroglyfy vyryté nad ní...
„Nefertiti“, což znamená „Kráska přišla“...
Ruce se mi nepřestávají třást. Nemůžu uvěřit tomu, co jsem objevila. Je možné, že je to kartuše Nefertiti, královny proslulé svou krásou? Hledám vyobrazení jejího manžela Achnatona, faraona, po jehož boku vládla před více než 3300 lety. Na bas-reliéfech ho ale nevidím. V té chvíli rozeznám pod nohama královny malé hieroglyfy označující jméno sluhy boha Ptaha, sânkh Ptahmose...
V hlavě mi běhají tisíce myšlenek, představuju si neuvěřitelný milostný příběh o vztahu mezi prostým sochařem a tou nejnepřístupnější královnou. Najednou začne svítilna lehce pohasínat, což mě rychle vrací zpátky do reality. Musím tento historický objev světu ukázat. Jsem jediná, kdo to může udělat. Ale co když umřu na hadí uštknutí? Svítilna už je mi k ničemu, tak ji dám dám pryč. Úlomek džbánu si dávám do kapsy a trhám zbytky závěsu. Zhluboka dýchám a jdu tmou směrem ke schodišti, připravená hada oslepit a pak bojovat na život a na smrt...
Komentáře
Queen Chrysalis(حصان عربي)
feláh قلعة- jelikož tohle slovo neznám, použila jsem překladač a znamená to "hradní". Ale jelikož překladač není nikdy přesný, myslím, že to může mít i jiný význam. Napadlo mě, že je to ten, kdo hledá hrobky nebo tak. A nebo že by to byl egyptský dělník, který staví pyramidy? -no, stavěl. Co já vím...
A nebo jsem to možná jen špatně napsala. Píšu to totiž v arabštině a není to zrovna lehké, když mají 2 "h", 2 "a", 3 "z" atd... 