HryProDivky.cz
Škola psaní #3 - JAK VYTVÁŘET PŘÍBĚH
Když už víme, jak tvořit postavy, a jak se poprat s dialogy, můžeme se zaměřit na to nejdůležitější. Samotný příběh.
Než začnete psát samotný příběh, je opět dobré si udělat nějaký plán.
Stejně jako je velmi důležité si pořádně promyslet postavy, včetně jejich osobních příběhů, života, zkušeností, vztahů, zájmů, postojů a chování, je velmi důležité mít dopředu promyšlený i příběh samotný. Jistě, někdy je nejlepší prostě sednout a psát a sledovat, co z toho vyleze. Ale minimálně pro začínající autory je vhodné udělat si pořádnou osnovu.
Tady možná některé trochu naštvu, protože se vrátíme do čtvrté a páté třídy do hodin slohu :D určitě si pamatujete, že než jste začali psát slohovku, museli jste si vytvořit osnovu.
ÚVOD
ZÁPLETKA
VYVRCHOLENÍ
ROZUZLENÍ
KONEC
( Nebo pokud chcete jednodušeji: ÚVOD, STAŤ, ZÁVĚR)
Tahle osnova je ale důležitá.
ÚVOD:
Každý příběh musí nějak začít. Možnosti jsou různé. Nicméně, právě tady se čtenář rozhoduje, zda bude ve čtení pokračovat. Proto je dobré ho hned na začátku zaujmout. I když…všichni známe nějakou knihu, kde byl začátek hodně … louskací, a že jste se museli prokousat dvaceti, třiceti stranami naprosté nudy, než se děj trochu rozjel, ale paradoxně se pak tato kniha mohla stát vaší nejoblíbenější. Nicméně, pokud se rozhodnete pro tento způsob, musíte počítat s tím, že někteří méně trpěliví a zdatní čtenáři možná nevydrží, a k tomu nejlepšímu se ani nedostanou. Na stranu druhou, pokud úvod až moc přepálíte napětím a těmi nejzajímavějšími situacemi, příběh může začít postupně ztrácet dynamiku.
Příběh my ale měl tak či tak nějak začít. Můžete začínat typickými úvodními větami:
,, Všechno to začalo, když jsem se přestěhovala.“ Nebo ,, Konečně nastal ten den, kdy jsme měli z letiště XXX letět na naší měsíční stáž do Španělska.“ Zkrátka, první odstavec by měl být nějaký úvodní. Měli by jste nastínit, co se děje, kde se to děje, komu se to děje. V prvním odstavci by se měl čtenář dozvědět, kde se příběh odehrává, kdy, a kdo v něm figuruje.
Můžete ale také začít přímo nějakou hektickou situací, prvním rozhovorem mezi postavami nebo akcí, ale to je ta pro psaní náročnější varianta.
Ve druhé části úvodu by jste měli krátce představit hlavní postavu nebo hlavní postavy. Aby si je čtenář dokázal představit, a aby věděl, kdo příběh vypráví nebo o kom příběh vypráví.
Postava se může představit sama. Nebo můžete popsat její vzhled, kolik jí je, co dělá a kde se zrovna nachází, a co se chystá udělat nebo co právě řeší.
A poté by se měl příběh začít pomalu rozjíždět.
ZÁPLETKA:
V téhle fázi by se mělo začít něco dít. Tady by se mělo něco stát. Ideálně to, co se bude v příběhu primárně řešit nebo o co půjde. Takže v téhle části by se postava měla teleportovat, být okradena, někoho potkat, někam se dostat, něco se jí stát nebo začít pracovat na svém cíli. Podle toho, o čem váš příběh je. A rozhodně by měla narazit na první překážky, začít potkávat ostatní postavy nebo by se vztahy mezi nimi měly začít vyvíjet. Děj by se měl začít posouvat.
VYVRCHLOLENÍ:
V téhle části by mělo dojít k hlavním bodům příběhu. Zde by jste měli odhalit tajemství postav, nechat se k něčemu dospět, něco velkého udělat, začít na něčem intenzivně pracovat, měnit rozhodnutí nebo by se měly začít vysvětlovat nejasnosti. V téhle části příběhu by se toho mělo dít co nejvíce, a postupně by jste měli směřovat ke konci příběhu.
ROZUZLENÍ:
Ne každá příběh má klasické rozuzlení typu DOPADLO TO TAKHLE. To je stýká opravdu jen slohovek. Ale příběh by měl postupně směřovat k nějakému konci nebo alespoň ke konci dílu. Už by se něco dít tolik nových věcí, už by se do příběhu neměla připlést tuna nových lidí, už by neměly nastat nové velké problémy. Zkrátka, zde už se tolik nových věcí neděje, spíš se postupně řeší ty, o kterých jste už psali. Napětí děje pomalu slábne, a spíše dochází k odhalení, vysvětlení a ukončení zápletek, problémů, radostí a dobrodružství.
KONEC:
Konec můžete pojmout jako epilog ( to rozebereme v jiném díle) nebo jako shrnutí postavy nebo vypravěče, co se stalo, co se dělo, jak to dopadlo, co teď bude s postavami dál, a jak to celé dopadlo. A nějaké dobré poučení na konec nebo myšlenka, která ve čtenáři zahlodá ještě dlouho po přečtení, je vždycky dobrá
Komentáře
Adriana MJ
ja ti nevim ale pokud vim je jeste leto a ja kdyz pisu deniky tak mam vetsinou hlavni postavu vezmu si papir a pisu si o ni kdy ma narozeniny co ma rada co rada ji a dela s kym zije jake ma vztahy s cleny rodiny atd. potom pridavam dalsi postavy jak treba jeji kamarady napisu si o kazdym znich na papir informace atd. a kdyz pisu denik tak je to vetsinou ze pisu jako bych byla ja ta hlavni postava nebo mam denik o 8smi clene rodine tak to uz pisi jinak.....