HryProDivky.cz
Jak to probíhá na psychiatrii - otevřené oddělení
Teď se trochu přesuneme v čase do doby, kdy už jsem trpěla anorexií, a šla se s ní poprvé léčit. Kdo jste četli můj příběh o tomhle problému, víte, že s mou první léčbou byl trochu problém, protože mě nechtěli vzít kvůli údajně vysoké váze. A tak mi strejda na protekci zajistil pobyt v Černovicích, protože je kamarád tamního primáře ( nebo byl, já nevím, zda tam ten primář ještě je)
Takže jsem se dostala na psychiatrii znovu, tentokrát na dospělé, otevřené oddělení, na domluvu a s podepsaným souhlasem.
Na téhle psychiatrii to byl pravý opak. A bylo to mnohem lepší. černovice jsou nemocnice v krásném areálu zámeckého parku, a otevřená oddělení jsou takové domečky s byty, připomínající spíše hotel než léčebnu. Takže třeba pro lidi, kteří se zhroutili ze stresu v práci je to úplně ideální místo, a taky tam hodně takových bylo, a velice brzy si odpočinuli a bylo jim nesrovnatelně lépe. Ale na dítě s anorexií tam skutečně nebyli připravení.
Na téhle psychiatrii byla opravdu hodně velká svoboda a největší iniciativa se očekávala od pacienta. Na tomhle oddělení u sebe mohl mít člověk úplně cokoli, fén, tkaničky, líčidla, mobil, počítač, a klidně i tu žiletku, jen musel všechny tyto věci nahlásit, a vzali by mu je ve chvíli, kdyby byl nějaký problém.
Tady to probíhalo o dost volněji. Ráno asi v 7 nebo 6:30 budíček, rozcvička, pak úklid pokojů teda, 1x týdně převlíkání postelí a čištění stolků, pak snídaně, pak chvíli pauza, a následovala komunita. Kde se četly noviny a rozdělovaly úkoly - kdo pro ty noviny bude chodit, kdo bude ten týden utírat stoly, kdo bude zvedat židle atd...Taky se tam zpívalo, což bylo super. A následně se rozdělily vycházky během týdne a na víkendy, a popř se řešilo to, co se stalo, například urvané prkýnko od záchoda :D Jo, tam to bylo furt něco, hlavně s těma záchodama :D Takže to bývalo docela vtipný.
Pak byla vizita, kdy doktoři obešli pokoje a ptali se pacientů, jak se mají, a 2x týdně si ještě každého sólo zavolal právě pan primář, upravil léky, zeptal se, jak se nám daří atd...Za což mají obří palec nahoru.
Pak se šlo do dílen, hned po nich byl oběd, a pak odpolední klid. To jsme mohli volně chodit po areálu a dělat si, co chtěli, dokonce nebyl problém z areálu i bez propustky odejít třeba do obchodu, dělali to všichni, oficiálně se to nesmělo, ale...neřešilo se to. Ve středu jsme si navíc mohli vzít vycházku na odpoledne, na víkendy se nechodilo na celé, ale vždy jen pátek sobota nebo sobota neděle.
Pak byly odpolední dílny, a občas nějaké promítání filmů nebo beseda, a taky se chodilo za psycholožkou, ale to jen tak cca jednou za dva týdny. Ta byla úžasná. Mrzí mě, že neordinuje mimo nemocnici, protože byla fakt dobrá. Jinak bylo volno až do večeře, a po večeři zase, a v půl osmé nebo v devět se dávaly léky a od půl desáté noční klid a šlo se spát, já teda musela jít, ale dospělí pacienti se mohli domluvit a občas do jedenácti koukat na televizi. A takhle pořád dokola.
Sprcha kdykoli, sice bez zástěny, ale s takovým tím gumovým přehozem, dokonce pračka, wc krásně zamykatelné, pokoje po třech nebo čtyřech, dle velikosti
Příjemné, milé prostředí, velká svoboda, péče ze strany doktorů, ale v něčem byla ta svoboda možná až moc velká a občas...tam byl prostě chaos a musely se řešit různý průsery, co pacienti dělali. Nikdo vás tam ale moc nehlídal a do ničeho netlačil, na tomhle oddělení jste se prostě museli snažit sami na sobě nějak pracovat, doktoři tam byli hlavně od toho, aby vám nastavili léky a poskytli podporu, ale snažit se nějak pracovat na své psychice tam člověk musel sám. Ale jinak to tam nebylo špatný, jen mě to v té době nemohlo pomoct. Ale nastavili mi tam léky tak, jak je beru do teď, dali mi tam mirtazapin a upravili mi dávky do takové podoby, ve které je beru do teď, a zabírají.
