HryProDivky.cz
Laura 2. část
Uběhlo několik týdnů. Léčím se chemoterapiemi a tak dvakrát za týden nejsem ve škole. Sedím s kapačkou v ruce a zvracím. Nikdy jsem nebyla úplně holka, která by byla hubená, rozhodně jsem byla malinko oplácanější. Ale teď jsem už po pár chemo jako kost a kůže. Vlasy mi začaly řídnout. S každým česáním mi mé nádherné kaštanově hnědé vlasy se světlejšími konci zůstávají přichycené v hřebeni. Možná bych si je měla zkrátit aspoň po ramena.Opět pololežím, polosedím s kapačkou v ruce, když mi cinkne mobil ohlašující novou zprávu. Ihned sáhnu pro mobil do kapsy. Odemknu mobil, otevřu zprávy a kouknu. Nějaký anonym.
"Ahoj krásko. Co teď děláš?"
"Krmím rybičky. Kdo jsi?"
"Tvůj anonym."
"Můj? To nechápu. Kolik ti je?"
"Dost na to, abych věděl, že jsi sama."
"Jak můžeš vědět, že jsem sama?"
"Sleduju tě."
"Proč jsi mi tedy psal, Co dělám, když to víš."
"Ale já to nevěděl."
"Hele, co po mně vůbec chceš?"
"Chci ti pomoct."
"S čím?"
"S čím budeš chtít a potřebovat."
"Ha ha ha. S tímhle mi těžko pomůžeš."
"Proč bych nemohl?"
"Už z toho důvodu, že ti to neřeknu."
"No tak, svěř se krásko."
"Nechci. Není mi dobře."
"Proč ti není dobře?"
"Ale já ti to nechci říct!"
"Proč? Já ti nechci ublížit."
"Proč bych ti měla věřit?"
"Protože nemáš nikoho a je špatné být sám."
"Ale jak mi zaručíš, že mě nezradíš?"
"Nijak. Musíš to risknout a ty ráda riskuješ."
"Odkud mě znáš?"
"Znám tě velmi dlouho. Jsem v tvém nejblišším okolí, ale nikdy neuhodneš, kdo jsem. Tak mi povíš, co ti je?"
"Jsem vážně nemocná."
"Upřesni to."
"Ne. Nech mě prosím ležet."
"Píšeš, že krmíš rybičky. Zvracíš kvůli chemoterapiím?"
"Ano. Jsem zrovna na chemo."
"Vidíš, jsi hned přístupnější. Fajn. Onkologické onemocnění. Který typ rakoviny?"
"Leukémie."
"V jakém jsi stádiu? Dá se to ještě léčit?"
"Jsem na chemo, ale má šance je malá."
"Jak to zvládáš?"
"Nijak zvlášť. Necháš mě už odpočívat? Napiš mi večer."
"Dobře. Tak zatím."
Odložím telefon vedle sebe a zavřu oči. Během chvilinky usnu.
O několik hodin později...
Poté co jsem přišla domů, zase jsem si lehla do postele a usnula. Spím teď mnohem víc než kdy dřív. Stále unavená. Žádné ponocování u mě nehrozí. Opět mi cinkne zpráva. Jenže to mě nevzbudí. Spím dál.
Ráno se dívám v mobilu na zprávy.
"Ahoj marode."
"Lauro jsi v pořádku?"
"Lauro hned jedu za tebou."
Rozhlédnu se. Uvidím vedle sebe papírek a snídani. Hned si ho vezmu do ruky a začnu číst.
"Bál jsem se o tebe, tak jsem přišel a velmi se mi ulevilo, že jen spíš. Mimochodem jsi jako andílek. Uklidil jsem ti tu trochu a uvařil ti na pár dní. Děkovat mi nemusíš. Tvůj Anonym."
Malinko se usměju nad vzkazem a pustím se s chutí do snídaně položené vedle sebe. Pak se převléknu a s batohem utíkám do školy. Jen tak tak to stihnu před zvoněním na hodinu. Ben za mnou ještě zavře dveře a sundá mi židli z lavice."Zase jsi zaspala a to máš školu jen pár ulic daleko. Jsi v pořádku? Jsi tak bledá." Ben a dělá si o mě starosti? To je tak zvláštní. "Ne jsem v pohodě. Jen jsem unavená. A proto jsem přišla pozdě. Únava." Připravím si věci a kouknu na hodiny. Další únavný den začíná.
Komentáře
AmaliaRhea 2(♥Howrse♥)
jak dojemné