HryProDivky.cz
Kostlivec
V temném stínu opodál stál, snad skrýval se před ní, snad nechtěl ji vystrašit. Poprvé jiné, jemné tóny na píšťalu chtěl hrát, snad doufal, že změní se, snad doufal, že bude mít rádaAvšak ona ho i nadále přehlížela, ohrnovala nad ním svůj pyšný špičatý nosík.
Jak jde čas, on tam stále v tom stínu postává. Vychrtlý na kost, bledší než smrt, oči propadlé. Jeho havraní vlasy už dávno ztratily svůj lesk a jemnost. Tenká košile zablácená a roztrhaná na tenké cáry, na něm visí jako stužky vanoucí ve větru přivázané k větvičkám vrby. Kalhoty se již dávno obrátily v prach. A on tam stále ještě čeká, čeká na vysvobození, avšak laskavá smrt, kterou si tak přeje potkat, nepřichází.
Jeho milá i nadále rozhazuje peníze místních boháčů. Nevidí chuděra slepá, že poklad, který tak dlouho hledá, stojí přímo před ní ve stínu a čeká jen na ni.
12. odbíjí, přišel čas odejít. Krásná Panna utíká ve svém drahém rouchu, rudém jako krev padlých. Neohlíží se, jen touží zmizet od boháčů, co jí chtěli vlastnit. Utíká dál, kam ji nohy nesou. Ve stínu uvidí postavu. Běží k ní a hned si ji s šokem prohlíží. Mrtvolný zjev. Je to on. Kostra potažená kůží, jeho dříve tak nádherné nebesky modré oči jsou teď šedivé a prázdné. Prořídlé dlouhé bílé vlasy mu spadají na lopatky. Celý se třese chladem. Se strachem v očích mu pohlédne do očí. I v těch jeho se zračí strach. Panna se osmělí a sundá si svůj plášť, zabalí ho doň a pomalu ho podepřeného odvádí k sobě domů...
