Mezi nebem a peklem - 2. part - Čau, tady Terka

«Nejnovější články | Čau, tady Terka

Vytvořit blog | Nápověda

Mezi nebem a peklem - 2. part

ČUS lidičky. Po opět nekonečně dlouhé době jsem se dokopala k dalšímu článku. A abych vás vyvedla z omylu, že jsem neměla čas, měla jsem ho až moc. Za tu dobu jsem si na tohle vzpomněla dvakrát za den, ale byla jsem tak líná, že jsem se na to z vysoka... víte co. Tak jsem se vám chtěla omluvit a doufám, že mně za to neukamenujete. Budu tomu říkat rekreační dovolená. Tak to bylo k intru asi všechno, tak jdeme na to.

...Helena se na mně podívala a řekla:,, Dokud andělé nepadají z nebe, jo?" I když v její otázce byl sarkazmus, bylo na ní vidět že má strach. A já ho měla taky. Co se to sakra děje? Odhodila jsem si vlasy z očí a pomalu jsem se k nim přiblížila. Do háje, oba byli, fakt, k nakousnutí! Otočila jsem se na Helen, byla bílá jako stěna, ale to je ona vždycky. Uslyšela jsem zasténání a otočila se na zdroj zvuku. Oba se začali probírat. Během chvilky byli oba na nohou a ten s černými křídly se vrhnul na toho s bílými. Strhnul ho na zem a začal se s ním prát a křičel na něj. Nemohla jsem se na to dál koukat. Vběhla jsem mezi ně a odtrhla je od sebe. ,, Tak jo, vy dva. Absolutně nevím, o co jde, ale přestaňte. Co takhle se chovat dospěle a neřešit to jako malí kluci, co se perou o lopatičku?" oba na mě koukali jako na boha. S úctou, ale i strachem. Ale vypadali, že rozumí požadavkům. ,,Fajn. Tak, teď se představíte a konečně mně seznámíte s podrobnostmi."

Bělokřídlek vypadal ostýchavě, tak se slova chopil černokřídlek: ,,Já jsem Aspen a tohle je Christian." řekl téměř s odporem. ,, On je z nebe a mě sesadili, takže teď jsem v podstatě z pekla. Chtěl jsem se tam vrátit, ale tenhle idiot mě vyhodil a ten vousatej stařík mě poslal na zem, bohužel i s ním." řekl a čekal na mojí reakci. Měl strašně krásný hlas, kdyby mi navrhl vraždu, už jen tím hlasem by mě přesvědčil. ,,To jsi trochu poupravil. Spíš dost poupravil." řekl Christian. Bože, tak sladký hlas. Doslova andělský, což k situaci sedělo. ,, Sesadili ho, protože jednu holku, co měl na dozor dohnal k šílenství. Skončila na psychiatrii. A nechtěl se vrátit, ale ukrást... co jsi vlastně chtěl ukrást?!" ,,To je moje věc." odsekl Aspen. Koukala jsem na ně jako na blázny. Najednou se vedle mě objevila Helena. Úplně jsem na ní zapomněla, takže jsem se hrozně lekla. Odtáhla mě kousek stranou a spustila na mě: ,, Taro, tohle je šílený, aby to byla pravda. Určitě tu někde je skrytá kamera. Pojď, jdeme pryč. Prosím." naléhala. Nechtěla jsem, aby byla ve stresu, ale i kdyby to byla skrytá kamera, byl by to zážitek. ,, Pět minut, jen pět minut a půjdeme, slibuju." ,, Dobře."řekla po chvilce. Otočila jsem se na patě a šla zpátky k nim.

,,Hele, jestli je to skrytá kamera, tak jo, dobrej vtip. Hollywood by na vás byl pyšnej. A já s kamarádkou jdeme domů, jo? Čau." ,,Ne, nechoďte. A tohle není vtip." řekl Christian. ,, Tentokrát ho musím podpořit. Jsme skuteční jako ty nebo Helena." přidal se Aspen. Touhle informací mě uzemnil. ,,Jak víš, jak se..." ,,Helen jmenuje Helen?" skočil mi do řeči ,,stejně jako vím, že ty jsi Tara, váš kamarád se jmenuje Nikolas a Hel ho má ráda. Už nám věříš?"

Postupovala jsem pospádku k Helen, popadla ji za ruku a rozběhla jsem se jak nejrychleji jsem mohla. Jen jsem slyšela jak na mě Christian volá ať neodcházím. Zastavila jsem až u zastávky na autobus. Helen se na mě nechápavě podívala. ,,Byli skuteční. Věděli toho o nás tolik. Věděli, že máš ráda Nikiho... já se bojím." vychrlila jsem na ní. ,,Nechci dneska zůstávat sama. Co zavolat Nikimu a udělat něco s přespáním? Vzala bych stan nebo to nějak domluvila s mámou, prosím. Jen dneska." říkala jsem se slzami v očích. Helen věděla, že jakmile o něco prosím nebo se bojím, je to hodně vážné. ,,Jasně. Jen si skočím zabalit pár věcí a hned zavolám Nika. Sraz u tebe v pět?" ,,Jak jinak?" odpověděla jsem klidnější. Na ní se vždycky dalo spoléhat.

Když jsem přijela domů, zavolala jsem mámě, domluvila s ní, že u vás bude přespávačka a dala si sprchu. Ze všeho toho běhání jsem byla zpocená. Alespoň jsem udělala něco pro zdraví. Zabalila jsem se do ručníku a šla do pokoje. Vědět co tam čeká, nikdy bych tam nešla. Uprostřed pokoje, zády ke mě, stál Christian a jeho bílá křídla se ve slunci, které pronikalo skrz okno, lehce třpytila. Vykřikla jsem a on se na mě otočil. Když mě viděl jen v ručníku, znovu se otočil, celý rudý, a řekl: ,,Promiň. Prosím oblékni se, potřebuju s tebou mluvit."...

Tak, to je pro dnešek všechno. Upřímně doufám, že se tahle tápkovina (ptákovina) bude líbit i někomu dalšímu. ještě jednou se omlouvám za neaktivitu, ale určitě to šlo přežít. Schválně, kolik lidí mi za tu dobu zrušilo odběr. Dostala bych vůbec upozornění? No, to je jedno. Tak či onak, děkuju těm, co to přečetli do konce. Jestli se vám článek líbil, určitě dejte plus nebo napište komentář. To je ode mně vše, mějte se hezky a u dalšího článku ČAU ČAU.