Já tě miluju, tak proč ty mně ne?

Viděl jsem ji. Jasně a zřetelně. Blížila se ke mě a její zlaté vlasy jí poletovaly kolem obličeje. Chytila mně za ruku a objala mně. Pomalu si stoupla na špičky a blížila se k mým rtům...

... ,,zlato slyšíš? Už pět minut ti zvoní budík. Rychle, nebo ti ujede autobus." Tyhle slova jsem nesnášel ze všecho nejvíc. Vytrhnout mě ze snění by mělo být trestné. Ale co dělat? Rychle se obléct, najíst, vyčistit zuby a běžet na autobus. Jako vždycky úplně dozadu k oknu. O zastávku dál nastoupila ona. Helena Dubinski. Nejkrásnější holka na světě. Vždycky si sedne mezi ty namachrovaný frajírky. A já nad ní můžu jen vzdychat. Ve škole si sednu a maluju její obličej do svého skycáku. Jsme kamarádi od dětství, ale čím jsme starší, tím se spolu míň bavíme. Pro jistotu vystoupím na stejné zastávce jako ona, aby si vzpomněla, že existuji. Ale jen si povídáme. Proč by se jí měl líbit kluk jako já? Nevýrazný blonďák, který nemá moc kamarádů.

Pak jdu domů a napíšu jí. I když je online, nenapíše zpátky. A proč taky? Při večeři na ní myslím, při úkolech na ní myslím, když usínám, tak na ni myslím. Já tě miluju, tak proč ty mě ne?

Dámy a pánové, ČUS. Když jsem si to četla zpátečně, tak jsem si říkala, že až si to někdo přečte, tak poběží na záchod a bude hodinu zvracet. Tak jestli ne, napište mi. A moc se omlouvám za neaktivitu. Hlavně chci moc poděkovat mojí BFF, za to, že se do ní zbláznil jeden kluk a ona mi dávala informace. Stay awesome for me. Takže to je všechno, mějte se hezky a u dalšího článku ČAU ČAU.

Komentáře