A fading no one

Povídka - Na ulici

No,takže ahoj,já Vás vítám u dalšího článku s povídkou.No dneska se jí pokusím udělat trochu veselejší,než byli předchozí.Ale nevím.Ok,to by stačilo,tak pojd'me na to.

*

Sedím si na okně a koukám před sebe.Slyším smích dětí,dětí těch lidí co se mě ujali. Potom se podívám na své nohy.Zvednu jednu svoji černou packu a chvíli na ni zírám. Potom ke mě přiběhnou děti. Vezmou si mě na lavičku,posadí se,mě dají na nohy a hladí mě. A já vzpomínám jaké jsem měla štěstí.Ted' Vám řeknu svůj příběh:

*

*

Narodila jsem se jako jedna ze 7 kot'at. Byli jsme na ulici,když jsme trochu povyrostli,přišel za námi nějakej chlápek a řekl že budeme skvělej dárek pro jeho ženu.Vzal tedy mámu a mých 6 sourozenců. Mě ale nenašel. Krčila jsem se v koutě a doufala že si mě nevšimne.Díky,bohu že mě nenašel. Chodila jsem lovit myši a pila vodu z kaluží. Někdy jsem na někoho zírala mýma žlutýma očima. Potom jsem se jednou zaběhla,ale nenašla jsem cestu zpátky.Šla jsem lesem a loukou. A potom po poli,doufajíc že najdu nějakou vypasenou myš.Jak jsem tak šla,a ještě k tomu byla noc,ucítila jsem něco ostrého v noze. Otočila jsem se a pochopila co se děje.Nohu mi svírala nějaká kovová věc.Když jsem se s nohou pokoušela hnout,nepomohlo to a bolelo to. Začala jsem mnoukat.Nikdo mě neslyšel ale já,to zkoušela pořád.Nikdo se neozýval.Potom jsem ucítila jak mě přemáhá únava..... Ráno jsem se probudila a doufala že to byl jen sen.Nebyl. Zkusila jsem tedy vydat ze sebe zvuk,ale víc než "mnau" to zněla jako "píp". Potom jsem něco zaslechla,bylo to dítě.Vydala jsem ze sebe co nejvíc energie a konečně to vyzněla jako "mnou".To dítě se ke mě přiblížilo,podívalo se na mě a začalo brečet! Potom se vzchopilo,vzalo to tu kovovou věc a dalo mi ji z nohy pryč.Zkusila jsem se postavit ale ihned jsem spadla.Dítě se na mě zvědavě podívalo a vzalo mě do náruče. Umíte si představit že nikdy jsem dotek člověka nepocítila,takže jsem nejdřív byla silně proti. Brzy jsem ale pochopila že nemám na výběr,bud' s ní půjdu nebo zemřu.Zvolila jsem možnost a).Dítě se usmálo,a utíkalo se mnou do vesnice,asi na jejich farmu.Tam jí přivítal další člověk a hned se ptal,co to nesu.Potom jich přiběhlo ještě 5. Všichni si mě prohlíželi,jako kdybych byla nějakej drahokam. Potom ten největší prohlásil něco ve smyslu že potřebuju pomoc.Pak mě naložily do nějaké jezdící krabice a někam se mnou jeli.Ty menší lidi,mě utěšovali že to bude dobrý a že se to spraví.Dojely jsme do města,kde jsem dříve bývala. Potom jsme zastavili a vyložili mě z té krabice.Před námi stál bílej domek.Vešli jsme dovnitř. Tam byli další lidé s kočkami se psy a jinými zvířaty.Jak mile mě zahlédli,dali mi před sebou přednost a poslali mě ihned do jiné místnosti.Tam čekal nějakej člověk v bílém plášti a vzal mě do náruče.Prohlédl mě a řekl ,, Takhle to pro ni bude nejlepší" A před nosem by zamával něčím železným a ostrým a nahoře to mělo tekutino vypadající jak voda. Položil mě na stůl a usmál se.Potom jsem cítila ostrou bolest v noze.Bylo mi jasné,že tohle je moje poslední chvíle.Už se neproberu... K mému vlastnímu údivu,jsem se probudila. Koukla na svou nohu a měla jí obvázanou něčím co vypadalo jak bílej hadr. Přišel ke mě ten člověk,co mě sem přivezl a vzal mě.Podal mě tomu menšímu člověku a ten si mě s radostí vzal. Potom poděkovali tomu v bílém plášti. Nasedli jsme do té krabice ve které jsme přijeli a jeli na tu farmu.Tam mi připravili nějaké jídlo a mléko. Bylo o moc dobré.Potom jsem usnula.Další dny se to opakovalo,oni si mě zamilovali a já je.

*

A já je mám ráda pořád

*

*

No,tak to by bylo všechno,Doufám že se líbilo.Nakonec to mělo dobrej konec,lepší než jsem čekala..Hm,tak asi.. no.. takže

Ahoj

+1

Příběhy a povídky

Autor: pouchlusněbe   |   Publikováno: 20.01.2016   |   Zobrazeno: 573x