WorldByLucy

Já nemám slov...

BOOOM ! Rozhodla jsem se s vámi podělit o to, co se mi dnes stalo...takže blog se vším všudy...

...Dneska byl den...no...ohodnotila bych na pětku...proč? protože jsem psychicky totálně zdeptaná a mám teplotu. I přes to, že jsem nemocná jsem chtěla (ano, chtěla) jít do školy. Kdybych totiž nešla, nemohla bych v pátek na pálení čarodejnic...ale to jindy... O.K. teplota, bolest hlavy, podlamování v kolenech, příšerná rýma a bolest očí... Tak to bychom měli tu mou nemoc. A proč psychicky? Přede mnou sedí jeden kluk, který mne ničí. Je to už delší dobu, ale dnes mi přeplo a já v něj cítím 100% nenávist. Opět se ptáte PROČ? Dobrá tedy, co kdybych vám řekla, že když se houpe naraží do stolu a já tak nemohu psát...//pche! To nic není...// Ne? Aha, ale prosba a následná hádka, při které jednou někdo (on) příjde o život probíhá nějak takhle:

Já: " Same, přestaň prosím narážet do mojí lavice. Nemůžu psát."

Sam se vždy blbě usměje a do lavice narazí znavu, ale tentokrát silněji. 

Já: " Same, přestaň, prosím."

Sam opět narazí do lavice a mnohokrát silněji než kdykoli jindy. 

Já:" SAME ! PŘESTAŇ !" Už většinou zvyšuji hlas a říkám to výhružně...

SAM : " kuk" Podívá se jako tupec a bouchne do mého stolu. 

Já: v této fázi se tvářím jak vrah a v ruce mám kamarádčiny nůžky. " Přestaň, nebo už se fakt neznám !!!"

SAM :" To bude ublížení na zdraví a..."  Brání se. 

Já: " To je mi jedno, za tohle mi to stojí. Z cvokárny se dostanu, ale ty z márnice ne!" Při tom mi škube ruka s nůžkama. 

SAM: "Tam je tvoje mama" 

Já: Odhodím nůžky a jednu mu uvalím

...

Tak to pokračuje dál a dál...

Takhle nemám polovinu zápisů a nervy mám v kýblu. 

Já už asi fakt nejsem tak úplně v pořádku, protože jsem vždy odhodlaná ho bodnout a navždy se ho zbavit, uvědomuji si, že to nesmím udělat... Teď si říkáte: "nemá vůli a pud sebezáchovy", ale mě to ničí...já dál nemůžu...vadí mi to! a když nadává na mou rodinu - tak to bolí. 

Není mi to příjemné a kamarád mi říká ať ho ignoruju...on ho nezná tak jako já...Samuel je prostě neodbytný a ikdyž ho ignoruju, nepřestane ho to bavit. Taky si potřebuju psát zápisy...taky chci chodit v šortkách, ale to se mi nepodaří ani v létě, protože mám nohy vždy modré od rohu lavice a vypadám jako šmoula. 

Ptám se PROČ mi to dělá? Dělá to schválně? ANO / NE ? ? ?...

Já opravdu nevím. Nejsem na něho zlá, nic mu nedělám, neubližuju, ale i přes to... jsem terčem jeho hloupých poznámek, narážek, připomínek, urážek a nedávek...

To, co jsem popsala nahoře, je jen setina z toho, co mi dělá. A k těm modřinám..."milí" chlapci si OPĚT hráli na honěnou...eh, bili se a chytali se. Já jsem byla znovu obětí...trefil mne míč a "miloučký, nevinný" Samík odstrčil lavici, která mne rohem trefila do nohy...a nemůžu psát, protože později i do ruky...

Tak jsem se svěřila. Do komentářů nebo do zpráv mi napište co mám dělat, když je naprosto odolný proti ignoraci. 

ČÁÁÁU...

+6

O mně

Autor: Elsa m   |   Publikováno: 27.04.2016   |   Zobrazeno: 651x