Whovianka May

Chilli: Asi máš pravdu. A líto ti to být nemusí. Lidé umírají a s tím nic nenaděláme. Já věčně ve snech vidím umírat lidi, a poté se mi smrt blízkých snáší o trochu lépe.

To je mi líto. Ale věřím ti. Mě se třeba třikrát po sobě stalo, že když jsme měli psát přepadovku, měla jsem takový pocit v břiše, který mám, když se bojím, takový úzkostný pocit.
Pak už se mi to ale nestalo.
Myslím, že tě podvědomí chtělo varovat.
Možná to ale ani nemusela být žádná záhada.
Protože já taky často vím, co se stane. Ale ne tak, že se mi to zjeví, ale já si všímám okolí, pozoruju přírodu, chování lidí,...
Podle toho poznám, co se za dané situace stane.
Třeba podle chování, výrazu ve tváři, stylu mluvení, chůze,... poznám, jaký člověk je a tím pádem vyhodnotím, co bude dělat. Tohle není magie ani nic podobného, tohle je instinkt. Všímám si okolí a vhodnocuji. Tohle mi ještě zbylo z doby, kdy lidstvo bylo ještě zvířaty.