Všetko možné! :D

Kočičí prokletí #2

Kočičí prokletí, 2. část

Doma, pohled Zacka

        Užíval jsem si spánek, který jsem nejvíce miloval. Ve spánku jsem nic nemusel řešit. Všechny problémy byly ve spánku rázem pryč. A nejlepší bylo, když se mi něco zdálo. Jakoby jsem žil další život. Sny mě vždy fascinovali.

Dnes se mi zdálo, jak jsem byl u Saki doma. Všechno jsem viděl tak nejasně, všude byla mlha. Saki to opravdu moc slušelo. Akorát na sobě měla zase tu kapuci. Natáhl jsem se, že ji jí sundám, ale když se má ruka přiblížila k její hlavě, probudil jsem se. Po probuzení jsem cítil silný tlak na hrudi. Otočil jsem se na druhou stranu a pokoušel jsem se znovu zaspat. Nešlo to. Pár minut jsem jen tak ležel, když tu mi zazvonil budík.

Aaargh, tak se měj, má drahá postel. Ještě se uvidíme. 

Ve škole, pohled Zacka

Když jsem přišel do školy, uviděl jsem Saki jak se opírá o svou skříňku. Šel jsem k ní blíže, ale když jsem se chtěl pozdravit, odešla. Beze slov odešla. Kapuce jí samozřejmě nechyběla. Nemohl jsem to vystát, moje zvědavost byla tak velká... Musel jsem se dozvědět, co má pod tou kapucí. Prostě MUSEL. Dnes, zítra, to je jedno. Čím dřív tím líp pro mě.

Nad něčím jsem přemýšlel, ale mé myšlení přerušila Maya. Přišla ke mě, zadívala se na mě těmi svými modrými oči a zeptala se : ,,Neviděl jsi Sama? Řekl, že mě dnes přijde vyzvednout, ale nepřišel.'' Sam nepřišel? Ok, to už je divné. Sam je ten nejdochvilnější člověk, kterého znám. ,,Ne, neviděl. Možná se necítil dobře nebo tak.''

Když jsem dopověděl větu, slyšel jsem, jak někdo v plný rychlosti běží od hlavního vchodu až k nám. Sam. Řítil se na nás v neskutečné rychlosti. Nestihl jsem uhnout a jaksi mě při běhu shodil na zem. ,,Same, co to sakra děláš?!'' ,,Ta Misa je... šílená!'' Pak jsem viděl Misu, jak s kočkou v rukou běží směrem k Samovi : ,,Same, omluv se jí!'' ,,D...dej to ode mě pryč!''

Musel jsem se zasmát. ,,Same, ty se bojíš koček?''

Jelikož mě zajímalo, co se stalo, šťouchl jsem do Sama. ,,Co to dě.. ahá, no, začalo to takhle. Šel jsem ze školy, když jsem viděl Misu jak šla za mnou. V rukou nesla tu hnusnou, chlupatou, nebezpečnou stvůru...'' Přerušil jsem ho : ,,Myslíš tu kočku?'' ,,Jo, nech mě domluvit. No, jak jsem říkal, tu ''kočku'' nesla na rukou a když mě uviděla, rozeběhla se za mnou a vkuse na mě křičela ,SAME POJĎ POHLADIT MOU KOČIČKU!' No a já, jelikož kočky moc nemusím jsem řekl ,Ne, díky, nechci si jí pohladit' a ona se za mnou rozeběhla!'' Misa se zatvářila uraženě a pohladila svou kočku : ,,Ne, tak takhle jsi to opravdu neřekl! Řekl jsi ,Dej to hnusné stvoření ode mě pryč, nenávidím kočky!' a to mou košišku opravdu urazilo. Že, Jiji?' Jiji mňaukla a snažila se dostat ze Misinho uchycení.

Koukl jsem se na hodiny nad skříňkami a hned potom jsem se sebe dostal : ,,Hah, super, ale neměli by jsme už jít do tříd? Vyučování začíná o dvě minuty.'' Sam s Mayou se na sebe podívali a rozeběhli se do třídy.

Pak jsem už jen pohladil Jiji a šel do třídy.

Po vyučování, pohled Zacka

Když jsem vyšel ze třídy, viděl jsem, jak Saki odchází hlavním vchodem. Všechno jsem hodil na zem a rozeběhl jsem se za ní se slovy : ,,Saki počkeeeej!'' Zastavila a já jsem stihl zabrzdit aniž by jsem jí uhodil. Celý vyčerpaný z běhu jsem jí řekl : ,,Dnes.. Ty... Moje kočka... Nechtěla by jsi prostě dnes ke mě domů, jak jsi říkala? Rodiče jsou pryč a já nemám nic na plánu.'' Trochu jsem se bál, co řekne, ale potěšilo mě, když souhlasila. ,,Tak si vezmi věci a pojď.''  

Celou cestu až ke mě domů jsem se díval před sebe. Ani mě nenapadlo se podívat na Saki. Měl jsem strach, že něco zase pokazím a ona odejde. řekl by jsem, že mám celkem i talent na ničení hezkých okamžiků.

Když jsme konečně přišli ke mě na zahradu, Saki prohodila : ,,Nebude to vadit tvým rodičům?'' ,,Říkal jsem, že tu nejsou. Nemusí se o tom dozvědět...'' Lehce se usmála a já ji pustil dovnitř.

Porozhlédla se a pohledem narazila na obraz mé mámy. ,,Je moc hezká.'' ,,Cože? Aha, ty myslíš ten obraz.''

Slyšel jsem mňauknutí a uviděl jsem Mao jak k nám pomalu kráčí. ,,Jéžiš, ta je nádherná!'' Řekla Saki po při pohledu na mou kočku. Usmál jsem se a zavedl jsem Saki do obýváku. Saki si sebrala Mao na ruce a začala jí hladit.Sedli jsme si na gauč a začali jsme si povídat.

Pak mě něco napadlo. Zjistím, co má pod tou kapucí a zjistím to teď! Natáhl jsem ruku na její kapuci a dal jsem jí ji dolů. PANE BOŽE.

,,Co to děláš?!'' Vykřikla na mě. S děsem v očích jsem se díval na Saki a na její kočičí uši. ,,Hlavně nekřič...'' Řekla a položila ruku na mé ústa. ,,Jak nemám křičet?! Vždyť ty jsi monstrum!'' Vylekaně jsem se postavil. Podíval jsem se na Saki. Měla tak božský pohled...

,,Saki... co jsi zač?'' Už uklidněný jsem si sedl zpátky na gauč.

,,Když jsem byla malá, měla jsem kočku. Mé vlasy byly tehdy ještě bílé. Jednou, když jsem šla ze školy domů, viděla jsem partičku kluků, jak mlátili mou kočičku a při tom se smáli. Když byla má kočka už na pokraji sil, mňaukla a bylo po ní. Rozeběhla jsem se k těm klukům a něco jsem cítila... Měla jsem chuť tam všechny kluky pozabíjet, ale byla jsem silnější než touha po pomstě. Ti kluci... Lekli se a snažili se utéct, když jsem to pocítila znovu. Bylo to silné... Já... skočila jsem na ně a...'' ,,Dobře, to by stačilo... Nechci to vědět do podrobna. Pokud to chápu správně, Jsi posedlá duchem kočky?'' ,,No, tak nějak, i když to my v rodině nazýváme spíše prokletí. No a spolu s tím ''prokletím'' se mi vlasy zbarvili do černa. Mají teď takovou barvu, jakou měla naše kočka...''

Aha. Tak už chápu, proč pořád má tu kapuci. A proč je pořád tak chladná a tajemná.

Pokračování příště...

+6

Příběhy a povídky

Autor: Lila_LP   |   Publikováno: 14.05.2017   |   Zobrazeno: 681x