Větviččin zelený blog

«Nejnovější články | Větviččin zelený blog

Vytvořit blog | Nápověda

@Horor - Ve škole je... vrah? I.

AHoj l-l-l-l-ladies! (And gentlemans :P )

Tak někteří jsme už dnes byli ve škole, jiní zase ne (viďte, slováci :D ). Ať tak nebo tak, mám tu pro vás svou první hororovou povídku (snad se bude líbit) právě ze školního prostředí.

Obyčejné úterý, vstala jsem, umyla se, vyčistila zuby a šla do školy. Sedám do metra a všechno vypadá okey. Ale já už mám od rána takový divný pocit, kterého se nemůžu zbavit. Hlavou mi víří myšlenky jedna přes druhou, tak poklepu hlavou, abych si je urovnala. Najednou se ozve skřípot brzd, metro zastavilo. Světla zhasla. Někde ve tmě křičí dítě. Co se to u všech všudy děje??? Jekot dítěte nabírá na obrátkách a stává se nesnesitelným. A pak najednou děcko ztichne. Rozhostí se ticho, hluboké a kontrastní oproti předchozímu jekotu. Všechno jako by zadrželo dech. Ten okamžik nemohl být delší než pár sekund, mě ale připadal jako minuty. Dlouhé minuty. Pak světla zablikají, zhasínají. Ticho prořezává jediný, nelidský výkřik, vagon metra naplňuje pach... krve. Dělá se mi nevolno, podlamují se mi nohy, jsem na zemi. Do ticha znovu zazní ten výkřik, tentokrát intenzivnější než předtím. Zakrývám si uši, nechci to slyšet. Zakrývám si oči, chci uniknout té děsivé, tíživé temnotě páchnoucí po krvi...

Metro se rozjelo. Sundavám ruce z očí a mrkám do jasného světla. Nade mnou se sklání jakási starostlivá tetka s ustaraným výrazem.

To byla ochutnávka, POKRAČOVÁNÍ Z... AŽ SE MI BUDE CHTÍT :D (určitě do týdne :P )

Další díly:

@Ve škole je... vrah? II. (2)

@Ve škole je... vrah? III. (3)

@Ve škole je... vrah? IV. (4)

@Ve škole je... vrah? V. (5)

@Ve škole je... vrah? VI. (6)

@Ve škole je... vrah? VII. (7)

@Ve škole je... vrah? VIII. (8)

BYE!!!