Větviččin zelený blog

@Horor - Stopy ve sněhu IV. (4)

Nazzdárek!

Hrozně moc se omlouvám, že jsem teď vůbec nepsala. Ale víte co, bylo čtvrtletkový období a tak... 

Tenhle víkend se vám to budu snažit vynahradit ;) 

Varování: Tenhle díl bude trošku BRUTÁLNĚJŠÍ. Nechci slyšet žádný reklamace, že jsem vás nevarovala.

První díl: Stopy ve sněhu - I. (1) (kde najdete seřazeny i všechny další díly)

Roztřeseně jsem se zvedla. Točila se mi hlava a klepala kolena. Žaludek se zřejmě rozhodl, že se dá na gymnastiku. Nakonec jsem to nevydržela a pořádně se vyzvracela. Pak jsem sebou flákla vedle té nechutné louže. Měla jsem pocit, že se mi veškeré vnitřnosti proměnily na vodu. Znovu se mi začal zvedat žaludek, když jsem uslyšela tiché kvíknutí.
Polkla jsem žluč, která se mi už už drala .. No .. Ven.
Teď na to není čas. Musím najít Milkyho.
S pomocí stromu, do kterého jsem narazila, jsem se začala pomalu zvedat.
Milky.
Už jsem klečela a začala se drápat na nohy.
Vydrž, Milky.
Konečně jsem se postavila. Pořád jsem se opírala o strom, když jsem uviděla Milkyho...
Nohu měl zacvaknutou ve staré, rezavé pasti. Měly být už dávno pryč! Ale to nebylo to, co mě vyděsilo..
Milky měl svou bílou srst pokrytou pomalu zasychlající krví.
Rozběhla jsem se k němu.
Bylo mi naprosto jasné, že už mu nemůžu nijak pomoct. Poklekla jsem vedle něj a po tvářích se mi začaly koulet slzy. Zvedla jsem ruku a pohladila hebkou srst mezi ouškama, tak jak to míval rád.
Vyrušil mě zvuk vrzajícího sněhu. Sníh křupal pod nohama neznámého člověka. Zastavil se asi dva kroky přede mnou.  

Sorry lidi. Horor je horor. Přece tu nejsou žádný princezny, ne? (Pokud ano, tak to nečtěte. Je mi líto.)

Aby jste mi rozuměly, na psaní hororů si vybíjím svoje negativní pocity - a podle toho to pak vypadá.

BYE!!!

+3

Příběhy a povídky

Autor: Hanulak   |   Publikováno: 14.11.2015   |   Zobrazeno: 584x