Twailightina knihovnička

,, Legenda vypráví že v tom lese se děly divné věci, a když myslím divné tak myslím děsivé."

,, Deane! Ztratil jsi ten mobil opravdu tady?" trmácíme se mlhou, je zima a ze stromů na mě kape voda, co zbyla z ranního deště. ,, Jasně že to vím, nejsem hloupý!" odsekne a dál prochází mezi křovím , nechápu proč dělá takové caviky kvůli staré nokii, mohlo ho taky napadnout vzít si svůj druhý mobil a prozvonit se, jenže to by nesměl samsung nechat doma.

,, Už jsme tu hodinu! Jdeme domů!" ticho. ,, Deane! Hned!" křiknu o něco hlasitěji, ticho. Za mnou se ozve šustění listí ,, Vylez blbe , tohle už není sranda!" ticho. Začínám se opravdu bát.

Nemůžu bez něj jít domů, sice to tu zná, ale co kdyby ho potkalo nějáké auto nebo...Ne! Já na pohádky nevěřím! Jsem už skoro dospělá dívka, vědecky a technicky založená, nikdy bych se nesklonila k spekulacím a bludům!

Najednou je úplné ticho, dokonce i ptáci přestali zpívat, přejíždí mi mráz po zádech jako malá ledová pilka.

,, Deane?" řeknu, má slova se ztrácí tak rychle jako se objevila.

,, Tinooo!" zděšený výkřik, několik bolestných zavřeštění a ticho. Bože , co se to tu děje?

,, Deane? Deane, jsem tady!" křičím a běžím k místu odkud jsem slyšela výkřiky.

Cestou jako by se mě něco snažilo odradit, stěží zadržují vypísknutí, když vydím svého bratra ležet na listí, s krví u pusy a na krku.

,, Bože! Deane!" vzdychnu a kleknu si k němu, v tu chvíli prudce otvírá oči, zavřeštím.

,, No ták, co máš proti vtipům ségra?" vzduchem zasviští ruka a dostává hned dva pohlavky.
 

,, Ty jsi takový idiot!“ zavrčím a on se jen dál usmívá, i když tvář mu teď zdobí dva červené obtisky dlaní. ,, Ale mám mobil!“ prohlásí hrdě a stírá si z krku falešnou krev. ,, Idiot má mobil, bezva.“ Jsem opravdu hodně naštvaná, ví jak moc jsem lekavá a navíc se blíží Halloween. ,, Tak jdeme.“ Vyzvu ho a on mě následuje, po chvíli chůze se zarážím, myslím že jsme se ztratily, v téhle části lesa jsem ještě nebyla. ,, Deane, myslím že jsme se ztratily.“ Přikyvuje, netuším jak je to možné, vždyť v lese znám každý kout, vydávám se tedy rovně, někde přece les končit musí.
Zaslechnu slabé zacinkání ,, To jsi byl ty?“ otáčím se na bratra, vypadá však stejně vyděšeně jako já. Pomalu pokračujeme dál, chci domů než se setmí.
Přicházíme na malý palouk, větvičky stromů jsou tu ověšeny jakýmisi amulety, jde z toho strach, Dean k jednomu z nich přichází a bere ho do ruky ,, Nesahej na to!“ okřiknu ho, ale on nevnímá ,, Je tu krev!“ řekne potichu a ustoupí od větve co nejdál to jen jde. ,, Nemluv hlouposti..“ zarážím se, na ruku mi seshora kápla kapka, ne vody, ale krve. Zvedám vyděšeně hlavu, v korunách stromů jsou těch amuletů snad tisíce, a stéká z nich červená krev. ,, Vypadneme odtud!“ zavelím a bratr přikývne. V tom ale něco v houští za námi zašustí. ,, Jestli je to nějaký další hloupý vtip tak přísahám že tě zabiju!“ neodpovídá, otáčím se, bratr strnule stojí na místě a ukazuje kamsi do trávy. Přicházím k němu blíž, vypadá to jako balvan, když ale po delší době zjistím na co se dívám, zděšeně nadskočím, je to lidská hlava.
,, Deane, volej policii!“ chopí se mobilu, nemá ale signál, co je to za hloupý fór? Nikde nikdo, zvědavost mi nedá a přicházím k hlavě blíž, je z ní cítit zápach hniloby, snad tu nehodím šavli.
O kus dál leží předmět, u nějž si vroucně přeju aby to byla kláda, nebo spadlý strom. Moje přání však zůstává nevyplněné, je to tělo, bez hlavy, a vedle něj leží videokamera,
,, Deane, chyť se mě!“ bratr přibíhá ,, Musíme běžet dokud z tohohle prokletýho lesa nevyjdeme, jasný?“ přikyvuje, společně vybíháme, skrz mlze, větru a studenému vzduchu, za chvíli už jen stěží popadá dech, táhnu ho za sebou, musíme pryč.
Po několika minutách které mi přicházejí jako staletí, vycházíme na prašnou cestu, vedoucí k městu v němž bydlíme. ,, Máš signál?“ přikyvuje ,, Tak volej!“