Twailightina knihovnička

Drzost - Hp fanfiction

Je sobotní ráno, budí mě slunce které proniklo skrz závěsy do ložnice. Vstávám, přecházím do koupelny a oblékám se.  Uvazuji si kravatu a dávám si do vlasů sponky.

Když vcházím do společenské místnosti je téměř prázdná, všichni jsou už na snídani. Sedám si ke krbu a pozoruji dohasínajíci plamínky. Sahám po jedné z knih na stolku, je to stará kniha o založení školy. Začítám se do řádků plných napětí:

Salazar vstal od stolu ,, Pokud budeme přijímat každého s nečistou krví, náš druh vymře!" křikne na ostatní a s prásknutím dveří odchází.

Sleduji ho do jedné z umýváren, u umyvadel se zastavuje , vytahuje hůlku a provádí jakési kouzlo. Umyvadlo před ním se zasouvá do země, a zeje místo něj černý tunel. Neohroženě do něj vstupuje. Umyvadlo se vysouvá zpět a já jen nevěřícně zírám. Existuje, tajemná komnata existuje.

V tu chvíli se z kanálků ozývá slabé syčení. Zmateně vycházím z místnosti.

Přemýšlím zda zajít za zakladately. Nakonec se rozhoduji si to nechat pro sebe, odcházím do své koleje když v tom....

Někdo mi pokládá ruku na rameno.Prudce se otáčím, a zjišťuji že hledím do šedivých očí, plných starostí. ,, Vím to." zašeptá a sedá si ke mně. ,, Co?" ptám se zaraženě. ,, Jsi jasnovidka." chytá mě za ruce, překvapeně ucukávám ,, Jak..?" třesu se, tak to nemělo být! Z pod hábitu vytahuje můj zápisník. Vytrhuji mu ho z ruky. ,, Kde jsi ho vzal?" křiknu. ,, Já, to je jedno. Musím něco vědět..."   ,, Není to jedno!" přerušuji ho.

,, Dala mi ho Trelawneyová, musím vědět jestli.." ,, Jak jsi mohl? Jsou tam mé nejtajnější vize a myšlenky!" můj hlas začíná znít hysterycky. Odbíhám ze společenské místnosti.

Netuším kam, prostě pryč. Na jedné z chodeb narážím na Lenku Láskorádovou. ,, Promiň." omlouvám se a pomáhám jí sbírat spadané učebnice. ,, To nevadí," její tichý hlas je tak uklidńující ,, Vím že ty máš větší trápení." zmateně se na ní dívám. ,, Jsi rozčílená, nechtěla by jsi zajít na čaj?" přikyvuji.

Kráčím za ní do prostorné Havraspárské věže. Po vyslovení hesla se otvírá malý vchod.

Havraspárská společenská místnost je vzdušná, velká mítnost laděná do bílé, modré a stříbrné. Sedám si naproti Lence do křesla. ,, Můžu tu být?" ptám se nejistě když zachycuji pohledy studentů. Lenka mile přikyvuje. Cítím se v pohodě a v pořádku. Pomalu zapomínám na Draca i na snář.

+1

Příběhy a povídky

Autor: twailight   |   Publikováno: 11.09.2015   |   Zobrazeno: 510x