Teenage life...

Vzpomínka

A je to skutečně tak!

Nad hlavou má černý mrak.

Mrak strastí a problémů,

k čemu je ten život? K čemu?!

Když slyší tu písničku,

otevře ránu na duši.

Připomene vzpomínku,

za chvíli ji to zruší.

Mladá dívka,

přesto nešťasná.

Vzpomínka je jako dýka,

co vždy je přesná.

Smrt zdá se jí jako řešení,

osvobození od všch trápení.

Na špatnou kartu vsadila,

a vše tím tak ztratila.

Slza stéká,

z modrých očí.

Vzpomínka opět útočí

,, Co jsem komu provedla?!"

Smutek zžírá ji zevnitř,

nad smrtí uvažuje.

Zničil ji kluk chladnokrevný,

dopis sepisuje.

Lano bere na svá bedra,

nehledě onoho vedra.

Dopis v ruce svírá,

v život se vytratila víra.

Nyní již přechází po mostě,

život žila jen krátce.

Teď už je však pozdě,

Visí na oprátce...

Tak tohle je má první báseň za život. Nebojte nic takového se mi nestalo je to spíš inspirováno různými knížkami. Byl to můj úkol do češtiny a myslela jsem, že se docela povedl. Není to nějak světoborné, tak mě za to neukamenujte, každý poezii pochopí jinak a každý má rad něco jiného. Vůbec jsem nevěděla do jaké kategorie ji zařadit takže se omlouvám pokud to moc nebude odpovídat :-) . K minulému článku chci odpovědět na jeden komentář a to takhle. Svého života si vážím a jsem moc ráda, že mám tu příležitost ho prožít. Otázka nad smyslem života napadne asi každého druhého člověka a já jen chtěla znát i názory ostatních. Se spoustou z nich souhlasím a jsem ráda za reakce. Takže tady je tedy moje první báseň. Kritiku příjmám a budu ráda když mi nějak HEZKY se pokusíte říct co bych mohla zlepšit a udělat lépe.

                                                                                                         Tvá Naty Syslová