Horor ve dvouch větách 1. část
Ukládal jsem synka ke spaní a on mě prosil, ať se podívám, jestli pod jeho postelí není nějaké strašidlo. Abych ho uklidnil, dívám se pod postel a vidím ho tam, jak se na mě dívá s hrůzou v očích a třesoucím se hlasem mi říká: „Tati, to v mojí posteli je jiný kluk!“
***
Probudilo mě ťukání na sklo. Myslel jsem nejdřív, že mi někdo zaťukal na okno, ale pak se to ozvalo znovu… ze zrcadla…
***
Usmívající se obličej se na mě zadíval ze tmy za oknem ložnice. Bydlím ve 14. poschodí.
***Maminčin hlas mě volal do kuchyně, ale když jsem se tam vydal, slyšel jsem, jak maminka šeptá z jiné místnosti:“Nechoď tam, já to taky slyšela!“.
***
Ráno jsem na displeji telefonu objevil fotografii sebe sama, jak spím. Bydlím sám..
***
Pozoroval jsem svůj odraz v zrcadle, jak na mě mrká.
Lékaři upozornili pacienta, že po amputaci může pociťovat fantomové bolesti. Nikdo ho však nevaroval, že ledové prsty amputované ruky ho budou škrábat na té druhé.
***
Slavili první zdařilé kryogenní zmrazení člověka. Pacient však neměl žádnou možnost, jak je upozornit, že je ještě stále při vědomí..
***
Nedokázala pochopit, jak to, že vrhá dva stíny. Vždyť v místnosti je jen jedna lampa!.
***