♥Stories and my World♥

Tajemství křišťálových vod- část 2.

Maršmel!

,,Já jdu s ní!´´ vyhrkla Amélie.
,,Ne, Amélie. Ona to zvládne sama, a je to její teta. S tvojí rodinou to nemá nic společného.´´ dědečkův hlas zněl tak trochu naštvaně. Amélii moc v oblibě neměl. Od té doby co jí bylo deset se strašně změnila. A dědovy nejvíc vadilo, že se starala o věci které by mohla někomu jinému říct.
,,Ale já s ní půjdu! Ona je nesamostatná a beze mě tam umře!´´ Amélie se vztekala.
,,Amélie? Co je s tebou?´´ byla jsem překvapená. Vždy o mě mluvila dobře.
,,Nic se mnou není! Trávíš se mnou málo času tak chci jít s tebou!´´ řvala čím dál víc.
,,Vždyť jsem s tebou od rána do večera! To nemáš jiné i jiné kamarádky?´´ docela mě už začala štvát.
,,Ale to je málo! Kdyby nebylo mě, nikdy bys nežila tak jako dnes!´´ to bylo poslední co Amélie řekla a naštvaně odkráčela z našeho dvorku.
Amélie měla tak trochu pravdu. Kdyby nebylo jí, neuměla bych žít. Amélie kdysi byla jako já. Divoká a nic ji nemohlo zastavit. Ale jak už jsem řekla, když jí bylo deset, vše se změnilo. V den jejich narozenin jí přišly popřát všechny děti z vesnice (do je u nás zvykem) a mezi nimi se choulila desetiletá dívenka. Vypadala zamlkle a tak se s ní Amélie skamarádila. Na slovo ji poslechla a tak se z ní stalo tohle. Poslední dobou jsem po lesích běhala sama.
Ráno jsem si sbalila a šla. Maminka mi vyčítala:
,,Přiveď Haničku prosím zpátky.´´
,,Proč si to neudělala ty?´´
,,Když Hanička zmizela, byla jsem velice nemocná. A uzdravila jsem se několik měsíců potom co jsi se narodila, Aničko.´´
,,A co to bylo za nemoc?´´
,,Aničko, to já už nevím. Ale pokud přivedeš Haničku zpátky, budu ti vděčná.´´ pak se maminka rozbrečela a odběhla pryč. Blížila jsem se k vrátkům a na lavičce seděl dědeček.
,,Anno, Anno! Špatně jsi se rozhodla, ale dám ti pár rad na cestu. Nesmíš jít na vodní zámek. Když Hanička utekla, není na vodním zámku. Bude někde jinde. Předpokládám převlečená za žebráka. Vezmi si tenhle kvítek. Když ho budeš mít u sebe, budeš moct pod vodou dýchat a mluvit. Pokud jej ztratíš, tak se utopíš. Ani nejrychlejší plavec nevyplave nahoru včas. Pokud najdeš Haničku, přiveď ji zpátky na zámek a dál už si budeš vědět rady. Teď tě vyprovodím k řece ale dál už půjdeš dál.´´
Dědeček vstal a vypravily jsme se k řece. K řece jsme měli kousek. Najednou jsme viděly Amélii s tou dívkou která ji změnila. Jmenovala se Grace Kelly a byla z ciziny. Když mě Amélie viděla potápět, dědečka a Grace Kelly odcházet, ponořila se pod vodu. Šla čím dál hlouběji a následovala mě. Ale byla moc hluboko a… no víte co se stalo. Vyplavala na hladinu a nedýchala.
Já jsem mezitím před sebou viděla zámek. Obešla jsem ho obloukem a radši šla do jedné z vesnic.Všude bylo spoustu lidí, až mě to udivovalo. Tihle všichni mají kouzelné kvítky? Nebo jsou to lidé kteří se pokusily kalnou vodu změnit na čistou? Kdo ví.
Sedla jsem si na lavičku. Otevřela jsem tašku a vzala chléb s tvarohem. Pomalu jsem jedla a dívala se na ostatní lidi. Všichni byly bledí a vypadali nešťastně. Přisedla ke mně jedna žena. Také bledá. Jako bílá stěna.
,,Ach, děvče, děvče…´´ vydechla ,,kéž bys věděla co tě tu čeká.´´

+4

Příběhy a povídky

Autor: arual   |   Publikováno: 23.10.2015   |   Zobrazeno: 647x