StopWithAcne

Horor-chichichi-2.DÍL

,,Deset, dvacet, Bára!" řekl štastne Filip a rozsvítil v koupelně.
,,To neplatí," Bára si třela palec a trochu vystrašeně se dívala k výlevce.
,,Platí, za to, že ses sama prozradila, nikdo jinej nemůže!" ozval se hned Filip. Věděl, že kdyby ségra před chvilkou nezaječela, asi by ji ještě hledal. Ale určitě ne dlouho.
,,Proč jsi vlastně tak řvala?" chtěl vědět a zadíval se na sestru, která pořád seděla ve vaně.
Bára měla bradu opřenou o kolena. Jen tak, na zlomek vteřiny, mu problesklo hlavou, že tohle je nejspíš jejich poslední hra na cokoliv. Sestra mu v tenhle moment přišla hrozně dospělá, hotová kopie mámy. Ve skrytu duše mu to najednou bylo líto.
Báry ještě chvilku mlčela, jen se pořád dívala k výlevce.
,,Nevím," řekla po chvíli. ,,Jako by na mě něco sáhlo!"
,,Sáhlo? Tady? V koupelně?" divil se Filip a konečně si všiml, kam sestra pořád kouká. ,,Myslíš jako odtud?" ukázal na výlevku.
Bára neznatelně kývala.
,,Tak to mohl bejt pavouk."
,,To mi ani neříkej!" zaječela Bára, která pavouky bytostně nenáviděla.
,,Fakt," řekl znovu klidně Filip. ,,Jednou dávali takovej dokument, kde to ukazovali. Pavouk je ve vaně, ty přijdeš, spláchneš ho do odpadu a myslíš si, že máš klid. Jenže on si vyleze mezi odpad a tuhle část," ukázal na druhý otvor ve vaně těsně pod jejím okrajem, ,,a počká, až se vykoupeš a vypustíš vodu. Potom znova vyleze…"
Byla to pravda, Bára si kupodivu ten dokument pomatovala taky.
,,Jenže pavouk se na tebe nesměje!" zahuhlala spíš pro sebe. Filip zmlkl. Moc tomu nerozuměl.
,,Co že se na tebe?"
,,Nesmějě," zopakovala Bára a sama cítila, jak hloupě to zní.
,,Na tebe se něco smálo?" chtěl vědět Filip.
,,Kašli na to." Bára pocítila potřebu vypadnout z koupelny. Už tady nechce být a vysvětlovat, že ležela v úplné tmě, poslouchala tichounké zlověstné chichotání a pak ji něco popadlo…
Filip byl chytrý kluk. Věděl, kdy se přestat ptát. Ten okamžik právě nastal.
,,Tak pojď," řekl a zhasl.
,,Chi chi chi!" ozvalo se okamžitě.
Bára zaječela a z vany spíš vypadla než vylezla.
,,Co to bylo?" Teď se polekal i Filip. Ani nečekal, co mu sestra odpoví.
Rychle rozsvítil a naklonil se nad výlevku.
,,Filipe, nedělej to!" vykřikla Bára. ,,Ono to taky leze ven!"
Filip pro jistotu odskočil, ale hned nakoukl dovnitř znovu. ,,Nic tam není.
Zhasni!" zašeptal.
Bára zhasla.
,,Chi chi chi!" ozvalo se teď z výlevky u umyvadla. Filip se k ní nahnul. Něco z ní strašně rychle vyrazilo.
Bára zaječela a hned rozsvítila. Oba na okamžik zahlédl, jak se dovnitř zasouvá-něco. Podobalo se to prstu, hmyzí noze, nebo…
,,Viděla jsi to?" Filip pořád šeptal.
Bára jen kývala. ,,Pojď pryč, tohle se mi nelíbí," řekla prosebně , téměř plačtivě.
,,Počkej, chci vědět, co to je," ozval se Filip, znovu se naklonil těsně nad výlevkou zašťoural do ní. Báru to tak vylekalo, že bezděky uskočila.
,,Filipe, nedělej to!"
Nechtěně se zády opřela o vypínač na zdi. Najednou byla tma.
Dál šlo všechno rychle. Z výlevky zase něco vyjelo, popadlo to Filipovu hlavu a začalo s ním mlátit o umyvadlo.
,,Pomoz…" křičel mezi údery o smalt Filip.
,,Pomoz mi, Bár…" a pak něco luplo a Filip se bolestně rozječel.
To Báru, zkoprnělou strachem, vzpamatovalo. Rychle rozsvítila. To něco z výlevky se zase stáhlo do tmy jako blesk.
Umyvadlo bylo zacákané krví.
Filip se zapotácel. ,,Udělej něco!" řekl ještě. Hned nato omdlel a sesunul se na podlahu.
,,Chi chi chi," ozvalo se z výlevky, a potom už bylo slyšet jenom hnusné srkání.
,,Tiše, nesměj se!"napomínala Bářina matka svého muže. ,,Děti už určitě spí."
Rodiče se vrátili v časných ranních hodinách. V domě byla tma. Když se matka zouvala, všimla si krvavých kapek na podlaze.
,,Martine," řekla vylekaně.
Otec se pořád ještě smál. Byl lehce opilý, měl za sebou dlouhý, příjemný večer. ,,Copak je, krásko?"
,,Martine!" opakovala znovu neklidně. ,,Vidíš to?"
,,Mám oči jen pro tebe!" odvětil a zezadu ji objal.
Matka jeho ruce netrpělivě setřásla. Teď jí zajímalo jen jedno.
,,Děti?" Hlas se jí třásl. Cítila, jak jí tělem stoupá ledový hádek strachu.
,,Barunko? Filípku?"
Tón hlasu vzpamatoval i otce. I on si už všiml krve na podlaze. Rozběhli se rovnou k dětským pokojům.
Nikdo v nich nebyl. Rodiče pobíhali domem a volali jména dětí. Oba už byli notně vyděšení. Ke koupelně se propracovali téměř součastně. Matka otevřela její dveře jako první.
Časným ránem se ozvalo dvojí zaječení. Bylo tak silné, že v něm zaniklo i škodolibé zachechtání z výlevky.
Na správnou stopu je dovedla až sousedka. Přestože bylo něco kolem čtvrté hodiny ráno, vběhla do jejich domku, jen co dozněli výkřiky.
,,Tohle už přestáva všechno," nadávala. ,, Nejdřív ty vaši parchanti a teď i vy. To mají teda pěknej příklad! Člověk se snaží usnout, ale to né. To ho vzbudí napřed haranti, pak sanita…"
,,Kde jsou?" vrhla se na ni šokovaná matka. ,,Vy víte, kde jsou?"
Sousedka trochu znejistěla. ,,No, odvezla je ta sanita, copak vám nikdo nic neřek?
,,Co nám měli říct?" Matka už byla strachy úplne bez sebe. Popadla sousedku za ramena a začala s ní třást. ,,Co nám měli říct? A kdo?"
,,Pusťte mě! Co si to vůbec dovolujete? Pomóc!" zaječela sousedka.
To už naštěstí zasáhl otec.
,, Uklidni se Jano, jestli tady byla sanitka…" nedořekl. Vmžiku je odtrhl od sebe, babu v županu vytlačil před dům a zabouchl. A zatímco překvapená sousedka pořád ještě stála v chladné noci, otec se vrhl k telefonu. Věděl přesně, kam zavolá.
,,Mami, táto!" vykřikla Bára, když rodiče uviděla stát na konci dlouhé chodby. Okamžitě se k oběma rozeběhla. Bylo asi pět hodin ráno a Martin s Janou konečně našli svoje děti.
,,Barunko," plakala matka. ,,Vy jste nám dali!" Objala dceru. ,, Kde je Filípek?"
,,Spí," ozval se cizí hlas. Patřil doktorovi. ,,Jeho stav je stabilizovaný. Potřebuje teď hodně spát."
,,Co se mu stalo, doktore?"
,,Hned se dozvíte. Můžete jít prosím semnou?"
Potom odvedl oba rodiče do kanceláře. Bára zůstala sama v čekárně, kde přes dveře slyšela, jak matka hlasitě vzlyká a táta pokašlává.